1. Požádá-li osoba, která má podle zákona č. 452/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vnitrostátně chráněno označení původu nebo zeměpisné označení pro zboží pocházející z České republiky, popřípadě z přeshraniční zeměpisné oblasti, které spadá do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411 ze dne 18. října 2023 o ochraně zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků a o změně nařízení (EU) 2017/1001 a (EU) 2019/1753, u Úřadu průmyslového vlastnictví do 31. srpna 2026 o unijní zápis podle tohoto nařízení, vnitrostátní ochrana tohoto označení zůstává zachována do dne nabytí právní moci rozhodnutí příslušného orgánu Evropské unie o unijním zápisu včetně vyčerpání všech opravných prostředků. Je-li unijní ochrana podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411 poskytnuta, nastávají právní účinky tohoto zápisu dnem, kdy Úřad průmyslového vlastnictví předá žádost podle čl. 70 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2023/2411 příslušnému orgánu Evropské unie.

2. Nepožádá-li osoba uvedená v bodě 1 o unijní zápis podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411, nebo nepředá-li Úřad průmyslového vlastnictví příslušnému orgánu Evropské unie žádost podle čl. 70 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411, zanikne vnitrostátní ochrana označení původu nebo zeměpisného označení dne 2. prosince 2026.

3. Rejstřík označení původu a zeměpisných označení vede Úřad průmyslového vlastnictví do doby, dokud nebude příslušným orgánem Evropské unie pravomocně rozhodnuto o poslední žádosti o unijní zápis předané Úřadem průmyslového vlastnictví podle čl. 70 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411 a čl. 92 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143 ze dne 11. dubna 2024 o zeměpisných označeních pro víno, lihoviny a zemědělské produkty, jakož i zaručené tradiční speciality, a o nepovinných údajích o jakosti pro zemědělské produkty, kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, (EU) 2019/787 a (EU) 2019/1753 a zrušuje nařízení (EU) č. 1151/2012.

4. Vnitrostátní ochrana označení původu pocházejícího ze třetí země, která byla poskytnuta podle Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu do 26. února 2020, zůstává zachována v rozsahu vymezeném podle § 23 zákona č. 452/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nedojde-li k nahrazení vnitrostátní ochrany ochranou unijní na základě čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1753 ze dne 23. října 2019 o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních, v platném znění.