(1) Evidencí zaměstnavatelů se pro účely tohoto zákona rozumí evidence, ve které jsou vedeny údaje o zaměstnavatelích pro potřebu jednotného měsíčního hlášení.

(2) Údaje vedené v evidenci zaměstnavatelů využívají

a) ministerstvo a Česká správa sociálního zabezpečení k plnění úkolů v jejich působnosti podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, který stanoví povinnost sdělovat příslušné údaje prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení,

b) uživatelé údajů k plnění úkolů v jejich působnosti podle jiného právního předpisu.

(3) Pro účely této části se za zaměstnavatele považuje též fyzická nebo právnická osoba od počátku patnáctého dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce jeho prvního zaměstnance do dne tohoto nástupu; nenastoupila-li k výkonu práce u této fyzické nebo právnické osoby žádná fyzická osoba, považuje se za zaměstnavatele do dne, v němž splní svou oznamovací povinnost podle § 17 odst. 5.

(4) Vláda nařízením stanoví údaje, které jsou zaměstnavatelem sdělovány pro účely vedení evidence zaměstnavatelů.