33. Doplňuje se příloha č. 3, která zní:
„k vyhlášce č. 240/2021 Sb.
Hodnocení erozního ohrožení větrnou erozí na posuzované ploše
Hodnocení erozního ohrožení větrnou erozí v protierozní kalkulačce probíhá prostřednictvím syntézy, která je vytvořena kombinací mapy „Mapa oblastí potenciální ohroženosti větrnou erozí na základě půdně‐klimatických faktorů“ (MPK), na kterou je aplikována vrstva identifikovaných vegetačních bariér a vyhodnocena jejich ochranná funkce v rámci převládajícího směru větru a dále vyhodnoceno překročení přípustné délky nechráněného pozemku. Výsledkem je datová vrstva s kódovým označením stupně ohroženosti, které je následně rozlišeno na plochy ohrožené nebo neohrožené podle přílohy č. 1a.
Popis jednotlivých faktorů vstupujících do syntézy:
1. Mapa oblastí potenciálně ohrožených větrnou erozí na základě půdně-klimatických faktorů (MPK) – Je zohledněna potenciální ohroženost lehkých půd, potenciální ohroženost těžkých půd, nepříznivé podmínky pro těžké půdy v zimním období, riziko vzniku přísušků v jarním a podzimním období a větrné podmínky v jarním a podzimním období. Výsledná datová vrstva je kategorizována do šesti kategorií podle stupně ohroženosti: 1 – bez ohrožení, 2 – půdy náchylné, 3 – půdy mírně ohrožené, 4 – půdy ohrožené, 5 – půdy silně ohrožené a 6 – půdy nejohroženější.
2. Identifikované vegetační bariéry – Účinnost vegetačních bariér reprezentují ochranné zóny ve směru převládajících erozně nebezpečných větrů, ve kterých je okolí vegetační bariéry chráněno před negativními účinky větrné eroze. Ochranný účinek se projevuje na závětrné i návětrné straně vegetačních bariér a délka závisí na typu vegetační bariéry. U vegetačních bariér typu ochranný lesní pás a větrolam je délka ochranné zóny na návětrné straně 100 m a na závětrné 300 m. U vegetačních bariér typu stromořadí a břehový porost je délka ochranné zóny na návětrné straně 50 m a na závětrné 150 m. Převládající směr větru vstupuje do hodnocení ochranných zón vegetačních bariér a do stanovení přípustných délek nechráněných pozemků podle bodu 3. Klíčovými jsou údaje o převládajícím směru a rychlosti větru (zejména nad 10 m.s-1 měřeno ve výšce 10 m nad povrchem) v jarním a podzimním období, včetně údajů maximálního nárazu větru.
3. Přípustná délka nechráněného pozemku – V závislosti na potenciální ohroženosti podle bodu 1. byla stanovena tolerovaná délka pozemku v převládajícím směru větru následovně: 350 m pro plochy s potenciální ohrožeností 6 – půdy nejohroženější, 600 m pro plochy s potenciální ohrožeností 5 – půdy silně ohrožené a 850 m pro plochy s potenciální ohrožeností 1 – bez ohrožení, 2 – půdy náchylné, 3 – půdy mírně ohrožené, 4 – půdy ohrožené.
Postup syntézy:
Krok 1: Je využita mapa oblastí potenciálně ohrožených větrnou erozí na základě půdně klimatických faktorů (MPK).
Krok 2: Do mapy MPK se promítne vliv vegetačních bariér. Kolem vegetačních bariér jsou vygenerovány ochranné zóny na návětrných a závětrných stranách. Ochranné zóny snižují ohroženost chráněné půdy na kategorii 1 – bez ohrožení.
Krok 3: K původnímu označení kategorií potenciální ohroženosti (hodnoty 1–6) se přidá hodnota 0. Tím vznikne kódové označení, ve kterém jsou zachovány informace z obou vrstev. Nula na posledním místě kódového označení ohroženosti je přidána i za účelem analýzy zohledňující maximální tolerované délky pozemku do hodnocení. Kódové označení ohroženosti je klasifikováno do šesti kategorií (10 – bez ohrožení, 20 – půdy náchylné, 30 – půdy mírně ohrožené, 40 – půdy ohrožené, 50 – půdy silně ohrožené a 60 – půdy nejohroženější).
Krok 4: Je stanovena míra náchylnosti pozemků na základě jejich délky. Je vypočítána maximální délka ve směru převládajících erozně nebezpečných větrů. Podle převládajícího kódu potenciální ohroženosti se stanoví maximální tolerovaná délka. Porovnáním skutečné délky pozemku a maximální tolerované délky se identifikují pozemky, u kterých byl limit délky překročen. Vliv délky pozemku se do výsledné mapy promítne změnou kódového označení, kdy u pozemků s překročenou limitní délkou se přidá hodnota 1 na poslední místo kódu. Z kódového označení je možné identifikovat, jak je území ohroženo a proč tomu tak je. Dle kódového označení je následně možné vyhodnotit, zda se jedná o ohroženou plochu nebo neohroženou plochu.“.