§ 12
Pravidla provádění interního klinického auditu
(1) Při interním klinickém auditu v radioterapii osoby pověřené poskytovatelem prověřují a hodnotí
a) soulad počtu zdravotnických pracovníků a jejich kompetencí s místními radiologickými standardy,
b) soulad přístrojového vybavení, věcného a technického vybavení pracoviště a jeho kapacity s místními radiologickými standardy a rozsahem poskytovaných zdravotních služeb,
c) způsob odstranění neshod z posledního externího klinického auditu a posledního interního klinického auditu; pokud k odstranění těchto neshod nedošlo, hodnotí se důvody pro jejich neodstranění a
d) dodržování místních radiologických standardů v klinické praxi v rozsahu
(2) Při interním klinickém auditu v nukleární medicíně osoby pověřené poskytovatelem prověřují a hodnotí
a) soulad počtu zdravotnických pracovníků a jejich kompetencí s místními radiologickými standardy,
b) soulad přístrojového vybavení, věcného a technického vybavení pracoviště a jeho kapacity s místními radiologickými standardy a rozsahem poskytovaných zdravotních služeb,
c) způsob odstranění neshod z posledního externího klinického auditu a posledního interního klinického auditu; pokud k odstranění těchto neshod nedošlo, hodnotí se důvody pro jejich neodstranění a
d) dodržování místních radiologických standardů v klinické praxi v rozsahu
(3) Při interním klinickém auditu v radiodiagnostice, vyjma pracoviště zubní radiodiagnostiky a denzitometrického pracoviště, a na pracovišti, kde se provádí intervenční výkony, osoby pověřené poskytovatelem prověřují a hodnotí
a) soulad počtu zdravotnických pracovníků a jejich kompetencí s místními radiologickými standardy,
b) soulad přístrojového vybavení, věcného a technického vybavení pracoviště a jeho kapacity s místními radiologickými standardy a rozsahem poskytovaných zdravotních služeb,
c) způsob odstranění neshod z posledního externího klinického auditu a posledního interního klinického auditu; pokud k odstranění těchto neshod nedošlo, hodnotí se důvody pro jejich neodstranění a
d) dodržování místních radiologických standardů v klinické praxi v rozsahu
(4) Při interním klinickém auditu v zubní radiodiagnostice osoby pověřené poskytovatelem prověřují a hodnotí, zda se v běžné klinické praxi dodržují pokyny stanovené v aktuálně platné zkoušce dlouhodobé stability nebo přejímací zkoušce.
(5) Při interním klinickém auditu v kostní denzitometrii osoby pověřené poskytovatelem prověřují a hodnotí, zda se v běžné klinické praxi dodržuje vzdálenost pracovníků a dalších osob minimálně 2,5 m od kostního denzitometru, zda je mezi tyto osoby a kostní denzitometr umístěna ochranná stínicí překážka s ekvivalentem min. 0,25 mm olova, nebo zda je zajištěno dodržování dávkové optimalizační meze 0,25 mSv efektivní dávky ročně na radiačního pracovníka pomocí jiných nástrojů optimalizace radiační ochrany.
1. identifikace pacienta a přípravy před výkonem,
2. postupu při odůvodnění lékařského ozáření,
3. informování pacienta,
4. správnosti postupu v případě nezletilých pacientů, těhotných pacientek, pacientek, které kojí, biomedicínského výzkumného programu a při nestandardních výkonech,
5. optimalizace radiační zátěže pacientů, včetně minimalizace ozáření mimo cílový objem,
6. péče o pacienty po ukončení radioterapie a sledování a vyhodnocování léčebných výsledků, včetně komplikací,
7. postupů při hodnocení kvality a klinickém hodnocení lékařského ozáření,
8. vedení a úplnosti zdravotnické dokumentace,
9. analýzy radiologických událostí a
10. zaznamenávání a hodnocení dávek pacientů.
1. identifikace pacienta a příprava před výkonem,
2. obsahových náležitostí žádanek, postupu při odůvodnění lékařského ozáření a kontrole kontraindikací,
3. informování pacienta,
4. volby radiofarmaka, výpočtu aplikované aktivity a volby akvizičního protokolu,
5. správnosti postupu v případě nezletilých pacientů, těhotných pacientek, pacientek, které kojí, biomedicínského výzkumného programu, pracovnělékařských služeb a nestandardních výkonů,
6. postupů při hodnocení kvality a klinickém hodnocení lékařského ozáření,
7. vedení a úplnosti zdravotnické dokumentace,
8. analýzy radiologických událostí,
9. optimalizace vyšetřovacích protokolů a
10. zaznamenávání a hodnocení dávek pacientů a používání, stanovení a revize typických hodnot veličin sloužících k posouzení optimalizace pomocí diagnostických referenčních úrovní.
1. identifikace pacienta,
2. obsahu žádanek, postupu při odůvodnění lékařského ozáření, kontroly kontraindikací a frekvence zamítnutí a změn žádanek od indikujících lékařů,
3. informování pacienta a přípravy před výkonem,
5. postupu v případě nezletilých pacientů, těhotných pacientek, biomedicínského výzkumného programu, pracovnělékařských služeb, nelékařského ozáření, výkonů, u nichž byla nutná asistence další osoby, a nestandardních výkonů,
4. volby vyšetřovacího protokolu a dalších parametrů vyšetření,
6. postupu v případě použití kontrastních látek,
7. ochrany radiačních pracovníků v případě, že jsou při výkonech přítomni ve vyšetřovně,
9. postupů při hodnocení kvality a klinickém hodnocení lékařského ozáření,
10. vedení a úplnosti zdravotnické dokumentace,
11. analýzy opakovaných vyšetření a radiologických událostí,
8. postupu v případě překročení prahových hodnot pro sledování vysoké dávky na kůži v případě intervenčních výkonů,
12. optimalizace vyšetřovacích protokolů a
13. zaznamenávání a hodnocení dávek pacientů a používání, stanovení a revize typických hodnot veličin sloužících k posouzení optimalizace pomocí diagnostických referenčních úrovní.