§ 10

Úředníci a zřízenci autonomních korporací, jež se tímto zákonem zrušují, přecházejí dnem, kdy korporace ty se zrušují, se všemi nabytými právy do služby státní, pokud práva ta nepřevyšují míry jednotlivých druhů práv a nárokův, jež v den přestupu úředníkům a zřízencům státním stejné nebo rovnocenné kategorie příslušejí. Při tom jsou u úředníkův a zřízencův okresních zastupitelstev a silničních výborů rozhodny minimální nároky stanovené v zákonech ze dne 23. července 1919, čís. 444 Sb. z. a n., ze dne 30. září 1919, čís. 536 Sb. z. a n., a ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 Sb. z. a n. z r. 1920.
Podrobnější předpisy o převzetí a o zařazení budou vydány nařízením.
Jsou-li dosavadní stálé požitky (služné, příbytečné nebo místní přídavek jako náhrada za příbytečné), jež převzatým zaměstnancům z jejich služebního poměru podle úprav nejpozději dnem 28. února 1920 usnesených příslušejí, vyšší nežli stálé požitky u státních zaměstnancův, budiž jim ona částka, o kterou požitky ty překročují stálé požitky státních zaměstnancův, placena, pokud jde o zaměstnance zemské, z prostředků dotčeného zemského župního svazu, pokud jde o zaměstnance ostatních zrušených korporací, z prostředkův onoho okresu, do jehož území zrušená korporace náleží.
U zaměstnanců, kteří za trvání republiky Československé do služeb zrušených autonomních korporací buď přestoupili ze služby státní nebo nově nastoupili, buď postupováno podle stejných zásad, jako by byli zůstali, anebo byli ustanoveni ve službě státní.
Úředníci a zřízenci zrušených autonomních korporací, kteří vstoupili na odpočinek po 28. únoru 1920, posuzují se co do svých nároků zaopatřovacích od toho dne, kdy korporace byly zrušeny, podle pravidel všeobecně pro státní zaměstnance platných. Ustanovení odstavce 3. má platnost i co do nároků zaopatřovacích.
Úředníci, kteří ve službách zrušených autonomních korporací dokonali aspoň 5 let služby s dobrou kvalifikací, sprošťují se povinnosti skládati odborné zkoušky, předepsané k nabytí místa toho druhu ve službě státní.