a) Pro ty legionáře, kteří byli již před svým vstupem do legií ve státní službě, nebo kteří do dne vyhlášení zákona byli do ní přijati, vstupují v platnost výhody podle tohoto zákona co do doby do 31. srpna 1919 v legiích ztrávené dnem vyhlášení tohoto zákona, t. j. dnem 7. srpna 1919. Doba legionářská po 31. srpnu 1919 započítatelná dle tohoto zákona vpočítá se dnem skončení jejich legionářské služby dle postupových předpisů té doby pro státní zaměstnance platných.
Legionářům, kteří mají nárok na připočtení válečných půlletí podle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n., odečte se pro postup do vyšších požitků z trojnásobku služby v legiích, spadající do téhož kalendářního roku, za který jim bylo připočteno válečné půlletí, jedna polovina z každého započítatelného měsíce, takže služba legionářská pro týž válečný rok se jim započítává pouze dva a půlkrát, t. j. ke skutečné službě se připočte pouze jeden a půlkrát. Obdobně legionářům, kteří mají nárok na připočtení válečného roku pro vyměření požitků pensijních podle nařízení ministerstva zeměbrany ze dne 10. prosince 1915, čís. 362 ř. z., započte se v témže kalendářním roce jejich služba v legiích pouze dvakrát (tedy připočte se pouze jednou).

b) Pro ty legionáře, kteří byli přijati do služby státní mezi 7. a 31. srpnem 1919, započítá se s účinností dnem nastoupení služby legionářská doba dle postupových předpisů v té době platných pro státní službu.
Pro legionáře, kteří byli nebo budou přijati od 1. září 1919, započítá se s účinností dnem nastoupení služby veškerá legionářská doba dle zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., a dle norem na základě tohoto zákona vydaných.

c) Čekatelům na místa úřednická (zatímním a suplujícím profesorům) přiznávají se výhody dle tohoto zákona toliko pro zvýšení adjuta, odpovídající vyšším platovým stupňům téže hodnostní třídy, dle které adjutum jim přísluší.
Ostatním provisorním zaměstnancům přísluší po dobu provisoria požitky dle příslušných platových norem, zvýšené o částku, odpovídající započítatelné době legionářské.
Po jmenování definitivními započítá se jim celková doba legionářská dle článku 1.

d) Legionáři, jichž časový postup dle započítatelné doby legionářské nemohl by dnem 7. srpna 1919 nebo pozdějším dnem skončení jejich legionářské služby nastati v plné míře z toho důvodu, že není splněna podmínka složení odborné zkoušky ve smyslu § 51, odst. 3., služební pragmatiky, postoupí, vykonají-li zkoušku do lhůty příslušným centrálním úřadem jim povolené, se zpětnou účinností ode dne 7. srpna 1919, resp. ode dne skončení jejich legionářské služby, a budou zařaděni se započítáním legionářské doby tak, jako kdyby zkoušku tu byli složili v předepsané lhůtě.

e) Výhody dle tohoto zákona poskytují se na přihlášku, doloženou příslušným potvrzením ministerstva Národní obrany (kanceláře Československých legií) bez uhražování případných statutárních příspěvků. Doplatky z tohoto zákona za dobu před 7. srpnem 1919, resp. přede dnem ukončení legionářské služby, se neposkytují.