(1) Vysoké smluvní strany se shodly, že Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař indický, jest oprávněn kdykoliv, pokud tato úmluva bude účinnou, oznámiti v cestě diplomatické, buď podle článku 7 nebo ve formě přístupu podle tohoto článku, že přistupuje k této úmluvě za kteréhokoliv člena britské říše, jehož vláda by si přála, aby takový přístup byl zjednán. Takové oznámení přístupu nemůže se státi v době, kdy president Československé republiky úmluvu vypoví se zřetelem na všechna území Jeho Veličenstva, pro něž úmluva platí. Každý takový přístup stane se účinným za měsíc po dni, kdy byl oznámen.

(2) Po uplynutí tří let ode dne, kdy se stal účinným přístup podle odstavce (1) tohoto článku, může každá z Vysokých smluvních stran vypověděti v diplomatické cestě na šest měsíců předem účinnost úmluvy pro kterékoliv území, za něž byl oznámen přístup. Výpověď úmluvy podle článku 7 nedotkne se její účinnosti pro takové území.

(3) Každé oznámení přístupu podle odstavce (1) tohoto článku může se vztahovati na všechna odvislá nebo mandátní území spravovaná vládou země, za niž byl přístup oznámen; každá výpověď za kterékoliv takové území zmíněné v odstavci (2) platí i pro území odvislé nebo mandátní, které bylo zahrnuto v oznámení o přístupu příslušného území.
Tomu na svědomí zmocněnci podepsali tuto úmluvu ve dvojím vyhotovení v československém a anglickém znění a připojili k ní své pečeti.
Dáno dvojmo v Praze dne 15. měsíce února roku 1935.