(3) Pokusy se provádějí střídavě se zkoušenou výbušinou a srovnávací výbušinou takto:

Obrázek 1

Obr. 1. – Měřítko 1 : 2.

Obrázek 2

Obr. 2. – Měřítko 1 : 10.

a) výbušina se odměří malou lžičkou o obsahu 0,05 cm³ a uloží se opatrně mezi obě části razidla, jejichž styčné plochy nesmí býti vlhké. Teplota místnosti nesmí býti vyšší než 30° C a nižší než 15° C. Každý zkušební vzorek výbušiny smí býti vystaven nárazu jen jednou. Po každém pokusu musí býti razidlo a vodicí objímka pečlivě vyčištěny, při čemž musí býti případné zbytky výbušiny odstraněny.

b) Pokusy musí započíti s výškou pádu, při níž zkoušené množství výbušiny úplně vybuchne. Postupně se zmenšuje výška pádu, až nastane výbuch neúplný nebo k němu vůbec nedojde. Při této výši se vykonají čtyři pokusy a jestliže byť i jen při jednom z těchto pokusů dojde k výbuchu, vykonají se ještě čtyři další pokusy při trochu menší výšce pádu atd.

c) Za hranici citlivosti se považuje nejnižší výška pádu, při níž mezi nejméně čtyřmi pokusy došlo s této výšky alespoň k jednomu hladkému výbuchu.

d) Zkouška s padacím kladivem se provádí obyčejně s padacím závažím těžkým 2 kg. Jestliže však citlivost k nárazu vyžaduje u tohoto závaží větší výšku pádu než 60 až 70 cm, provede se pokus s padacím závažím, těžkým 5 kg.