615 -699
Přípojek I.
Přípojek I a.
Ustanovení o lepenkových sudech pro tuhé jedovaté prostředky k ochraně rostlin.
Podle bodu 409, odst. (1) d), a bodu 410, odst. (2).
Přípojek II.
Předpisy pro použití vozů s elektrickými zařízeními.
A. Podmínky chemické stálosti.
700 Dále uvedené podmínky jsou srovnávací nejmírnější podmínky k označení stálosti, jimž musí látky připuštěné k přepravě vyhověti. Tyto látky smí býti podány k přepravě jen, vyhoví-li úplně následujícím předpisům.
701 K bodu 21, číslici 1, bodu 101, číslici 4 a bodu 351, číslici 10: Nitrocelulosa, zahřívaná po dobu půl hodiny na teplotu 132° C, nesmí odštěpovati viditelné žlutohnědé páry nitrosových plynů. Zápalná teplota musí býti vyšší než 180° C.
Zápalná příze a lehce vznětlivá vlákna ve švech hadic z umělého hedvábí musí odpovídati těmže podmínkám stálosti jako nitrocelulosa.
Viz bod 751 pod a) a 752.
702 K bodu 21, číslicím 3, 4, 16 a 17:
K 1. a 2.: želatinované nitrocelulosové prachy, nepórovité a nitrocelulosové prachy, obsahující nitroglycerin (též náhražky nitroglycerinu), obojí též s jinými výmetnými přísadami, patří do 1. skupiny, jestliže – pokud jde o zápalnost a výbušnost –, nepřesahují stupeň nebezpečí, zjištěný u nitrocelulosového prachu s 0,5 % difenylaminu v lístku o rozměrech 0,3X1,3 až 1,5 mm.
1. Nitrocelulosový prach (též s výmetnými přísadami) bez nitroglycerinu, jakož i zažehovací prach;
3 g prachu, zahřívaného po dobu jedné hodiny na teplotu 132° C, nesmí odštěpovati viditelné žlutohnědé páry nitrosových plynů. Zápalná teplota musí býti vyšší než 170° C, u prachů s výmetnými přísadami než 165° C.
2. Nitrocelulosové prachy, obsahující nitroglycerin (též s jinými výmetnými přísadami): 1 g prachu, zahřívaného po dobu jedné hodiny na teplotu 110° C, nesmí odštěpovati viditelné žlutohnědé páry nitrosových plynů. Zápalná teplota musí býti vyšší než 160° C.
Viz bod 751 b) a 752.
703 K bodu 21, číslici 5: prané a zpracované odpadky nitrocelulosových filmů, zahřívané po dobu půl hodiny na teplotu 132° C, nesmí odštěpovati žlutohnědé páry nitrosových plynů.
Viz bod 751 a).
704 K bodu 21, číslici 6: organické nitrolátky bodu 21, číslice 6 nesmí při uskladnění po 48 hodin při 75° C vykazovati ztrátu na váze a nesmí býti ani k nárazu, ani tření, ani zapálení plamenem citlivější než čistá kyselina pikrová.
Viz bod 753 a), 754, 755 a 756.
705 K bodu 21, číslicím 7 a 19: organické nitrolátky bodu 21 číslic 7 a 19 nesmí při uskladnění po 48 hodin při 75° C vykazovati ztrátu na váze a nesmí býti ani k nárazu, ani tření, ani k zapálení plamenem citlivější:
než trinitroresorcin, jsou-li ve vodě rozpustné a
než tetranitrometylanilin, jsou-li ve vodě nerozpustné.
Viz bod 753 a), 754, 755 a 756.
705a K bodu 21, číslicím 8 a 20: pentarytrittetranitrat nesmí při uskladnění po 48 hodin při 75° C vykazovati ztrátu na váze.
Viz bod 753 a).
705b K bodu 21, číslicím 9 a 21: nitrovaný chlorhydrin a technický nitrovaný chlorhydrin, jenž neobsahuje více než 5 % nitroglycerinu, nesmí při uskladnění po 48 hodin při 75° C odštěpovati viditelné žlutohnědé páry nitrosových plynů.
Viz bod 753 b).
706 K bodu 21, číslici 10: amonoledkové výbušiny nesmí při uskladnění po 48 hodin při 75 °C odštěpovati viditelné žlutohnědé páry nitrosových plynů a nesmí býti před, ani po uskladnění citlivější k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem více než srovnávací výbušina tohoto složení: 78 % ledku amonného, 14 % trinitrotoluolu, 6 % nitroglycerinu a 2 % dřevité moučky. Srovnávací výbušina musí býti tak připravena, aby při pokusné teplotě nevylučovala kapalné součásti (nitroglycerin, trinitrotoluol atd.).
Viz bod 753 b), 754, 755 a 756.
707 K bodu 21, číslici 11: výbušina nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než srovnávací látka tohoto složení: 75 % ledku draselného, 10 % síry a 15 % uhlí z bukového dříví.
Viz bod 754, 755 a 756.
708 K bodu 21, číslici 15a) a 22: zkušební vzorky výbušin číslice 15a) a dynamity nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než zápalná želatina s 93 % nitroglycerinu nebo hlinkového dynamitu (nejvýše s 75 % nitroglycerinu).
Viz bod 754 b), 755 a 756.
709 K bodu 21, číslici 23: chlorečnanové směsi nesmí obsahovati žádné soli amonné. Nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než chlorečnanová výbušina tohoto složení: 80 % chlorečnanu draselného, 10 % dinitrotoluolu, 5 % trinitrotoluolu, 4 % ricinového oleje a 1 % dřevité moučky.
Viz bod 754, 755 a 756.
710 K bodu 21, číslicím 12, 24 a 25 a k bodu 61, číslici 10 e): černé prachy nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než nejjemnější lovecký prach tohoto složení: 75 % ledku draselného, 10 % síry a 15 % uhlí z krušinového dřeva.
Viz bod 754, 755 a 756.
711 K bodu 61, číslici 1 b): výbušina nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než čistá kyselina pikrová.
Viz bod 754, 755 a 756.
712 K bodu 61, číslici 1 c): výbušina nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než nitropentaerytrit.
Viz bod 754, 755 a 756.
713 K bodu 61, číslici 5 d): počinová nálož nesmí býti ani k nárazu, ani ke tření, ani k zapálení plamenem citlivější než tetranitrometylanilin.
Viz bod 754, 755 a 756.
714 K bodu 100 (2) d): výbušná slož nesmí při čtyřtýdenním uskladnění při 50 °C vykázati žádnou změnu, která by nasvědčovala o nedostatečné stálosti.
Viz bod 757.
715 -749
B. Předpisy pro zkoušky.
Všeobecně o zkoušce a sepsání zkušebního osvědčení.
(1) Zkouška látek výbuchem nebezpečných podle třídy Ia přílohy A k ŽPŘ má za účel získati posudek o jejich stupni nebezpečnosti, t. j. stupni citlivosti k určitým druhům vnějšího namáhání; vztahuje se proto na zjištění
chemické stálosti,
vznětlivosti,
rychlosti spalování a citlivosti k mechanickému namáhání.
(2) Zkouška musí býti provedena chemikem železnicí uznaným a osvědčena s údajem data.
(3) Výsledek zkoušky musí býti připojen k žádosti adresované příslušnému ministerstvu o povolení přepravy výbušiny po železnici a jeden průklep musí býti zaslán výzkumnému ústavu pro výbušiny, který je úředně uznanou zkušebnou pro výbušiny, připuštěné ku přepravě po železnici, a který zaslané zkušební vzorky na požádání přezkušuje. Příklad pro oznámení výsledku zkoušky výbušiny je uveden v příloze.
(4) O přepravě zkušebních vzorků zkušebně viz body 21, číslice 15, 32/4, 42, 43 a 45.
751 Zkouška chemické stálosti při teplotě
(viz bod 701, 702 a 703).
a) Zkouška látek vyjmenovaných v bodě 701 a 703.
(1) Do každé z obou zkumavek
| o délce | 350 mm, |
| vnitřním průměru | 16 mm, |
| síle stěn | 1,5 mm, |
dá se 1 g výbušiny, sušené nad chloridem vápenatým. Obě zkumavky, které se těsně, ale volně přikryjí, se vloží do zahřívacího přístroje tak, aby alespoň 4/5 jejich délky byly viditelné a ponechají se po dobu 30 minut ve stálé teplotě 132° C. Zjišťuje se, zda se během této doby vylučují nitrosové plyny, takže vznikají žlutohnědé páry, které jsou patrné zejména na bílém pozadí.
(2) Látka se považuje za stálou, jestliže se tyto páry neobjeví.
b) Zkouška prachů jmenovaných v bodě 702.
(1) Nitrocelulosový prach bez nitroglycerinu, želatinovaný nebo neželatinovaný: 3 kg prachů se dají do týchž zkumavek jako pod a) a tyto zkumavky se pak vloží do zahřívacího zařízení se stálou teplotou 132° C.
(2) Nitrocelulosové prachy obsahující nitroglycerin: 1 g prachu se dá do týchž zkumavek jako pod a) a tyto zkumavky se pak vloží do zahřívacího přístroje se stálou teplotou 110° C.
(3) Zkumavky s prachy pod (1) a (2) zůstanou jednu hodinu v zahřívacím přístroji. Po tuto dobu se nesmí objeviti žádné nitrosové plyny. Pozorování a posudek jako pod a).
752 Teplota vznětu
(viz bod 701 a 702)
a musí býti ponořeny do hloubky 20 mm.
(1) K určení teploty vznětu zahřejí se 0,2 g látky ve zkumavce, ponořené do Woodovy kovové lázně. Zkumavky se vloží do lázně, jakmile tato lázeň dosáhne teploty 100° C. Teplota se pak stupňuje od minuty k minutě o 5° C.
(2) Zkumavky musí míti
| délku | 125 mm, |
| vnitřní průměr | 15 mm, |
| sílu stěn | 0,5 mm |
(3) Při třikráte opakovaném pokuse se vždy zjistí, při jaké teplotě nastane vznícení látky - a zda za pomalého nebo rychlého spalování nebo za deflagrace či výbuchu.
(4) Nejnižší teplota, zjištěná při těchto třech pokusech, je teplota vznětu.
753 Zkouška stálosti: uskladnění při 75° C
(viz bod 704, 705, 705a, 705b a 706).
a) Zkouška látek, vyjmenovaných v bodě 704, 705 a 705a.
(1) Výbušina se suší nad chloridem vápenatým. Dva přesně odvážené zkušební vzorky asi po 10 g se dají pak do cylindrických sklenic o vnitřním průměru 3 cm a výšce 5 cm a ve skřínce, v níž jsou dobře viditelné, se vystaví po dobu 48 hodin stálé teplotě 75° C.
(2) Ztráta na váze, zjištěná u zkušebních vzorků po ochlazení, nesmí býti značná.
b) Zkouška látek, vyjmenovaných v bodě 705b a 706.
(1) Dva zkušební vzorky výbušiny po 10 g se dobře uzavrou do cylindrických sklenic s víkem o vnitřním průměru 3 cm a výšce až po dolní okraj víka 5 cm a ve skřínce, v níž jsou dobře viditelny, se vystaví po dobu 48 hodin stálé teplotě 75° C.
(2) Po tuto dobu nesmějí býti viditelny žádné nitrosové plyny. Pozorování a posudek jako v bodě 751 a).
754 Zkouška citlivosti při teplotě červeného žáru a zapálení plamenem
(viz bod 704, 705, 706 až 713).
Zkouška hořením pod uzavřením.
a) Zkouška v železné misce do červena rozžhavené (viz bod 704, 705, 706, 707 a 709 až 713).
(1) Do železné polokulovité misky o síle 1 mm a průměru 120 mm, rozžhavené do červena, se vhazují zkušební vzorky výbušiny postupně asi od 0,5 g až do 10 g.
Výsledky pokusů se rozlišují takto:
1. zapálení s pomalým hořením (amonoledková výbušina),
2. zapálení s rychlým hořením (chlorečnanová výbušina),
3. zapálení s prudkým hořením a hořením podobným výbuchu (černý prach),
4. detonace (fulminát).
(2) Přihlédne se ke vlivu použitého množství výbušiny na průběh úkazů.
(3) Zkoušená výbušina nesmí vykazovati podstatné rozdíly proti srovnávací výbušině.
(4) Železné misky musí býti před každým pokusem pečlivě vyčištěny a též často vyměněny.
b) Zkouška zápalnosti (viz bod 704, 705, 706 až 713).
(1) Zkoušená výbušina se nasype na hromádku do ploché železné misky, a to - podle výsledku pod a) - vzestupně v malých množstvích od 0,5 g nejvýše do 100 g.
(2) Vrchol malé hromádky se uvede v dotyk s plamenem sirky a pozoruje se, zda se výbušina zapálí a pomalu spaluje, třaskne nebo vybuchne a zda-li, zapálená, hoří dále i po odstranění sirky. Nedojde-li k zapálení, provede se podobný pokus tím, že se výbušina přivede do styku s plynovým plamenem 10 mm vysokým a 5 mm širokým a provedou se tatáž zjištění.
(3) Výsledky pokusu se srovnají s výsledky pokusů na srovnávací výbušině.
c) Zkouška hořením pod uzavřením.
(1) Pokusy k a) a b) se doplní zkouškou hořením pod uzávěrem ve skřínce ze železného plechu o čtvercovém průřezu, délce hrany 8 cm při síle stěny 1 mm. Skřínka (podle dole uvedeného náčrtku) se zhotoví ze žíhaného měkkého železného plechu a ohrnutím okrajů víka se pokud možno těsně uzavře.
Skříňka
(2) U výbušin citlivých k tření musí býti přikrytím horní vrstvy listem papíru zabráněno, aby se částice výbušiny nedostaly mezi spáry a nebyly při ohrnutí okraje přiskřípnuty. Skřínka se výbušinou zcela naplní, a to tak, aby měla pokud možno tutéž hustotu jako v hotových nábojích. Skřínka se uloží opatrně, na př. několikráte obalena balicím papírem, do ohně, aby bylo zabráněno okamžitému vznícení výbušiny.
(3) Jest uvésti, zda výbušina třaská, vybuchuje, jak dlouho trvá spalování a za jakých zjevů probíhá, dále jaké změny nastaly na skřínce.
(4) Pokus se provede dvakrát. Připojí se fotografie použitých skříněk ze železného plechu.
755 Zkouška citlivosti k nárazu
(viz bod 704, 705, 706 až 713).
(1) Výbušiny se rozmělní na prášek a usuší nad chloridem vápenatým. Výbušiny, jejichž povaha nepřipouští rozmělnění na prášek, se rozkrájejí na malé kousky nebo ustrouhají; u želatinovaných výbušin se zhotoví malé deštičky.
(2) Zařízení k provedení pokusu se skládá ze závaží, vedeného v kolejích a zastaveného na určitou výšku pádu, jež může býti lehce uvolněno. Závaží nenarazí bezprostředně na výbušinu, nýbrž na razidlo, které se skládá ze dvou částí, horní části D a spodní části E, zhotovených z tvrzené oceli, a které se lehce pohybuje ve vodicí objímce F (obr. 1). Mezi horní a dolní část razidla se položí zkušební vzorek výbušiny. Razidlo a vodicí objímka jsou v ochranném válci C, z tvrzené oceli, který spočívá na ocelovém kvádru B (kovadlině), který je zapuštěn do cementového podstavce A (obr. 2). Rozměry jednotlivých částí jsou zřejmy z vyobrazení.
(3) Pokusy se provádějí střídavě se zkoušenou výbušinou a srovnávací výbušinou takto:
Obrázek 1
Obr. 1. – Měřítko 1 : 2.
Obrázek 2
Obr. 2. – Měřítko 1 : 10.
a) výbušina se odměří malou lžičkou o obsahu 0,05 cm3 a uloží se opatrně mezi obě části razidla, jejichž styčné plochy nesmí býti vlhké. Teplota místnosti nesmí býti vyšší než 30° C a nižší než 15° C. Každý zkušební vzorek výbušiny smí býti vystaven nárazu jen jednou. Po každém pokusu musí býti razidlo a vodicí objímka pečlivě vyčištěny, při čemž musí býti případné zbytky výbušiny odstraněny.
b) Pokusy musí započíti s výškou pádu, při níž zkoušené množství výbušiny úplně vybuchne. Postupně se zmenšuje výška pádu, až nastane výbuch neúplný nebo k němu vůbec nedojde. Při této výši se vykonají čtyři pokusy a jestliže byť i jen při jednom z těchto pokusů dojde k výbuchu, vykonají se ještě čtyři další pokusy při trochu menší výšce pádu atd.
c) Za hranici citlivosti se považuje nejnižší výška pádu, při níž mezi nejméně čtyřmi pokusy došlo s této výšky alespoň k jednomu hladkému výbuchu.
d) Zkouška s padacím kladivem se provádí obyčejně s padacím závažím těžkým 2 kg. Jestliže však citlivost k nárazu vyžaduje u tohoto závaží větší výšku pádu než 60 až 70 cm, provede se pokus s padacím závažím, těžkým 5 kg.
756 Zkouška citlivosti k tření
(viz bod 704, 705, 706 až 713).
(1) Výbušina se usuší nad chloridem vápenatým. Zkušební vzorek výbušiny se tiskne a rozmělňuje neglasovaným razidlem v neglasovaném porculánovém hmoždíři. Je dbáti toho, aby teplota hmoždíře a razidla byla asi o 10° vyšší než teplota místnosti (15° až 30° C).
(2) Výsledky pokusů se porovnají s výsledky, získanými na srovnávací výbušině a rozlišují se takto:
1. žádné úkazy,
2. jednotlivé slabé třaskavé šelesty,
3. časté třaskavé šelesty nebo jednotlivé velmi silné třaskavé šelesty.
(3) Výbušiny, které prokáží výsledek podle 1., se považují prakticky za necitlivé ke tření; prokáží-li výsledek podle 2., označují se jako mírně citlivé; při výsledku podle 3. se považují za velmi citlivé.
757 Stálost výrobků uvedených v bodě 714 se zkouší obvyklým laboratorním způsobem.
758 -774
Příloha k bodu 750 odst. (3).
775 Žádosti o povolení přepravy tuhých prostředků k ochraně rostlin, obsahujících arsen nebo rtuť (bod 401, číslice 6 a 9) v lepenkových sudech je podati ministerstvu průmyslu. K žádosti se připojí výkres v přiměřeném měřítku a popis, který obsahuje přesné údaje o stavbě sudu a o látkách použitých k výrobě.
776 Každý druh lepenkového sudu musí býti podroben na útraty výrobce praktické zkoušce, kterou provede Ústav pro zvelebování živností nebo ministerstvo průmyslu. Za tím účelem musí výrobce odevzdati zkušebně potřebný počet sudů, které musí býti naplněny látkou s přiměřeně stejnou specifickou váhou jako má prostředek k ochraně rostlin. Při zkoušce se zjišťuje odolnost plných sudů při pádu s výše 2,5 m na kamennou dlažbu, a to při dopadu na stěny obalu, na dno, na víko a na hranu dna a hranu víka. Zkušebna vydá o výsledku zkoušky dobrozdání, k němuž se připojí podklady jmenované v bodu 775 (výkres a popis), případně v provedení pozměněném na základě zkoušky. Po jednom vyhotovení dobrozdání se zašle ministerstvu průmyslu a hospodářské skupině papír v Ústředním svazu průmyslu.
777 Vyhovuje-li stavba sudu požadavkům zkoušky a zaváže-li se písemně výrobce dodávati pro přepravu tuhých jedovatých prostředků k ochraně rostlin jen takové lepenkové sudy, které přesně odpovídají schválenému vzoru, bude výroba povolena zápisem výrobcovy firmy a povolovacího čísla do listiny výrobců, vedené u hospodářské skupiny papír v Ústředním svazu průmyslu. Schválený vzor sudu se uloží u hospodářské skupiny.
778 Výrobci lepenkových sudů, jichž stavba byla povolena po odevzdání předepsaného prohlášení zápisem do listiny podle bodu 777, jsou oprávněni opatřiti vyrobené sudy, které odpovídají schválenému vzoru na plášti těmito zřetelně natištěnými údaji:
„Lepenkový sud pro tuhé jedovaté prostředky k ochraně rostlin.
Povolovací výrobní číslo: ......“.
779 Užitím takto označeného lepenkového sudu přejímá odesilatel záruku, že úprava obalu podmínkám vyhovuje, a nese všechny následky, které snad vzniknou z toho, že balení podmínkám neodpovídá.
800 Látky a předměty výbuchem nebezpečné tříd Ia a Ib, číslic 3, 5, 6, 13 a 14 a vznětlivé látky tříd IIIa a IIIb, smí býti přepravovány ve vozech s elektrickými zařízeními, jestliže tyto vozy odpovídají těmto předpisům:
a) Elektrické vedení musí býti uzavřeno v trubicích nebo kablových kanálech.
b) K osvětlení musí býti použito žárovek, které musí býti chráněny odolnými těsnými skleněnými příklopy nebo koši z dostatečně hustého kovového pletiva nebo silnými průsvitnými pouzdry, uzavřenými těsně na straně dovnitř vozu.
c) Vypínače, pojistky, regulační a podobná zařízení smí býti uvnitř vozu jen tehdy, jde-li o napětí nejvýše 40 voltů a nejsou-li umístěny nechráněné v témže vozovém oddíle s nákladem.
d) Elektrické stroje, bleskové pojistky, odpory a vařiče, regulační vypínací a bezpečnostní zařízení (jako na př. pojistky, automatické vypínače), v nichž se přerušuje proud, smí býti umístěny u nákladu uvnitř vozu jen tehdy, jsou-li uzavřeny v ohnivzdorná ochranná pouzdra a sestrojeny tak, že nemůže dojíti k výbuchu plynu. Pracují-li však tyto přístroje s napětím nejvýše 40 voltů, mohou býti umístěny ve voze bez zvláštních ochranných zařízení; nesmí však býti s nákladem v témže oddílu.
(1) Látky a předměty jmenované v bodě 800 nesmí býti nakládány do vozů s elektrickým vytápěcím zařízením a všeobecně též ne do vozů s transformátory.
(2) Používati vozy se vzduchovými transformátory pro vznětlivé látky tříd IIIa a IIIb je dovoleno za předpokladu, že transformátory jsou ohnivzdorně stavěny, umístěny pod vozovou skříní a od ní odděleny isolační vrstvou takového druhu a velikosti, že oheň v transformátoru nemůže přejíti na vozovou skříň.
(3) Pokud nejsou vozy s transformátory jako takové bez dalšího rozpoznatelné, musí býti zvlášť označeny.
802 Vozy, jejichž zařízení neodpovídá těmto předpisům, smí býti použity přesto ku přepravě zmíněných látek a předmětů, jestliže je postaráno o to, aby všechna elektrická zařízení, neodpovídající předpisům, byla vypjata z přívodu proudu a jestliže jsou zajištěna proti zapnutí za přepravy.