(1) Poskytování peněžité náhrady na místo dovolené jest zásadně nepřípustné.

(2) Pro přechodnou dobu hospodářské potřeby může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy povoliti z důležitých důvodů výjimky z ustanovení odstavce 1 v určitých oborech podnikání.

(3) Nemohl-li zaměstnanec v roce 1946 vybrati z důležitého důvodu jím nezaviněného (jako pro nemoc, úraz, brannou povinnost) celou dovolenou nebo její část ani v době uvedené v § 9, odst. 4, přísluší mu náhrada v penězích za celou dovolenou nebo její nevybranou část, konal-li práce v tomto kalendářním roce alespoň šest měsíců; jinak mu přísluší za každý měsíc, v němž práci konal, jedna dvanáctina této náhrady.

(4) Peněžitá náhrada se poskytuje také tehdy, nemohl-li zaměstnanec vybrati dovolenou pro důležité hospodářské důvody a potřeby závodu. O tom, zda má býti poskytnutí volna zaměstnancům zkráceno z důvodů provozních potřeb, rozhodne správa závodu za spolupůsobení závodního zastupitelstva zaměstnanců a příslušného orgánu jednotného odborového hnutí.

(5) Náhrada v penězích se rovná peněžitým požitkům připadajícím na dobu dovolené.