Vyhláška ministra ochrany práce a sociální péče o placené dovolené na zotavenou v roce 1946.

(1) Zaměstnanci, který je nepřetržitě zaměstnán v témž podniku nebo u téhož zaměstnavatele alespoň 6 měsíců, náleží v roce 1946 placená dovolená na zotavenou, nejde-li o činnost vykonávanou se zřetelem k jinému jeho zaměstnání jako zaměstnání vedlejší nebo o zaměstnání příležitostné.

(2) Zaměstnanci pracujícímu v hornictví pod zemi náleží po šestiměsíčním nepřetržitém zaměstnání v témž oboru (skupině povolání) v roce 1946 placená dovolená na zotavenou.

(3) Přerušení zaměstnání po dobu až do šesti týdnů staví, ale nepřerušuje čekací dobu, pokud zaměstnanec po tuto dobu nebyl zaměstnán jinde.

(1) Dovolená činí dva kalendářní týdny v roce.

(2) Zaměstnancům, kteří pracují v hornictví pod zemí nebo za podmínek zdraví zvlášť škodlivých, náležejí tři kalendářní týdny v roce.

(3) Zaměstnancům, kteří pracují v témž podniku nebo u téhož zaměstnavatele, po případě v témž oboru (skupině povolání) alespoň 5 roků, nebo dosáhli věku 50 roků, náleží dovolená v trvání tří kalendářních týdnů, a pokud pracují v hornictví pod zemí nebo za podmínek zdraví zvlášť škodlivých, dovolená v trvání čtyř kalendářních týdnů v roce.

(4) Zaměstnancům pracujícím v témž podniku nebo u téhož zaměstnavatele, po případě v témž oboru (skupině povolání) déle než 15 roků, náleží dovolená v trvání čtyř kalendářních týdnů, a pokud pracují v hornictví pod zemí nebo za podmínek zdraví zvlášť škodlivých, dovolená v trvání pěti kalendářních týdnů v roce.

(5) Ministerstvo ochrany práce a sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy z důvodů veřejného zájmu na přechodnou dobu povoliti prodloužení výměry dovolené, určené v odstavcích 1 až 4.

(6) Pracemi za podmínek zdraví zvlášť škodlivých rozumějí se práce, při nichž jsou zaměstnanci zvýšenou měrou vydáni vlivu jedovatých látek (na př. olova a jeho sloučenin, fosforu, rtuti, arsenu, manganu, benzolu a jeho homologů, nitro- a amidosloučenin aromatické řady, sirouhlíku, sirovodíku, kysličníku uhelnatého, kyanovodíku a jeho derivátů, chromových sloučenin), vlivu prachu (na př. Thomasovy strusky, prachu křemičitého, železitého nebo osinkového) nebo po převážnou část své pracovní doby pracují za nadměrného horka, vlhka nebo zimy, nebo jsou při práci pravidelně vystaveni záření roentgenových paprsků, jsou pravidelně zaměstnáni při práci s radioaktivními látkami, s infekčním materiálem nebo se pravidelně při práci stýkají s osobami nemocnými nakažlivou chorobou, pracují po převážnou část své pracovní doby při autogenním sváření nebo řezání nebo sváření elektrickým obloukem ve velkých kusech v uzavřených místnostech nebo pneumatickými nýtovačkami a jinými takovými přístroji.

(7) V pochybnostech, zda jde o práce za podmínek zdraví zvlášť škodlivých rozhoduje příslušný okresní úřad ochrany práce.

(1) Čas, který zaměstnanec za trvání pracovního poměru zameškal pro vojenskou službu, nemoc, úraz nebo jinou důležitou příčinu tkvící v jeho osobě, pokud ji nevyvolal úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, se započítává do doby rozhodné pro nárok i délku dovolené. Zaměstnanec je povinen prokázati omluvné důvody.

(2) Do doby rozhodné pro délku dovolené započítává se i zaměstnancem nezaviněné přerušení zaměstnání nikoliv delší jednoho roku, došlo-li k němu po splnění čekací lhůty a počne-li zaměstnanec opět vykonávati práci v témž podniku nebo u téhož zaměstnavatele nebo v témž oboru (skupině povolání).

(3) Učební doba ztrávená v témž oboru (skupině povolání) nebo u téhož zaměstnavatele (v témž podniku) se započítává pro určení délky dovolené nezkráceně.

(1) Pracovní doba, která byla v roce 1946 před nástupem dovolené zanedbána bez důležitého důvodu (§ 5, odst. 1), odečte se bez náhrady od doby dovolené v témž roce. Rovněž se odečte bez náhrady pracovní doba, jež byla takto zanedbána po dovolené, od dovolené v příštím roce.

(2) Rozhodnutí o odečtení podle odstavce 1 učiní zaměstnavatel po předchozím projednání se závodním zastupitelstvem zaměstnanců a po slyšení zaměstnance bez zbytečného odkladu po té, co zaměstnanec opět nastoupil práci.

(3) Obdobně ztrácejí nárok na dovolenou učňové, nenavštěvovali-li řádně bez důvodné omluvy učňovskou školu.

(1) Zaměstnanci příslušejí po dobu dovolené všechny peněžité požitky s veškerými po právu příslušejícími přídavky, kromě náhrady zvláštních výloh nepodrobené dani důchodové, tak jako kdyby pracoval. Došlo-li v době dovolené ke změně výše služebních požitků zaměstnance, vztahuje se tato změna i na peněžité požitky příslušející zaměstnanci po dobu dovolené. U zaměstnanců pracujících v úkolů nebo v prémiovém systému bere se za základ průměrný týdenní výdělek, dosažený v posledních třech měsících před nástupem dovolené.

(2) Po dobu dovolené náležejí zaměstnanci i veškeré po právu mu příslušející naturální požitky, pokud jich může užívati. Za stravu a jiné požitky, jichž nemůže užíti, s výjimkou bytu, světla a otopu, náleží mu náhrada v penězích. Výše této náhrady se řídí směrnicemi vydanými k účelům veřejnoprávního sociálního pojištění, pokud nejsou stanoveny odchylky pro jednotlivé pracovní obory.

(3) Mzda (plat) v době dovolené jest splatna v obvyklých výplatních dnech; peněžitá náhrada naturálních požitků jest splatná předem za celou dobu dovolené.

(4) Po dobu dovolené se platí nezkráceně příspěvky veřejnoprávního sociálního pojištění.

(1) Zaměstnanec má nastoupiti dovolenou do konce roku 1946. Má býti pravidelně nepřetržitá, může se však vybrati po vzájemné dohodě ve dvou přibližně stejných částech. Dovolená se poskytuje tak, aby se přihlédlo jak k oprávněným zájmům zaměstnancovým, tak k potřebě podniku nebo jeho provozu.

(2) Rozvrh dovolených určuje správa závodu za spolupůsobení závodního zastupitelstva zaměstnanců.

(3) Mladistvým povinným návštěvou učňovských škol dlužno poskytnouti podle možnosti dovolenou v době, kdy se na těchto školách nevyučuje.

(4) Výjimečně může zaměstnanec nastoupiti dovolenou (její část) i po 31. prosinci 1946, nemohl-li ji prokazatelně vyčerpati do konce roku 1946 z příčin, které nezavinil, nebo z příčin jsoucích v povaze podniku nebo vzniklých naléhavou potřebou podniku. V takových případech musí zaměstnanec nastoupiti dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března 1947. Nestalo-li se tak, pozbývá zaměstnanec nároku na dovolenou, při čemž případný nárok na náhradu v penězích podle § 11, odst. 3 a 4 zůstává nedotčen.

(1) Poskytování peněžité náhrady na místo dovolené jest zásadně nepřípustné.

(2) Pro přechodnou dobu hospodářské potřeby může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy povoliti z důležitých důvodů výjimky z ustanovení odstavce 1 v určitých oborech podnikání.

(3) Nemohl-li zaměstnanec v roce 1946 vybrati z důležitého důvodu jím nezaviněného (jako pro nemoc, úraz, brannou povinnost) celou dovolenou nebo její část ani v době uvedené v § 9, odst. 4, přísluší mu náhrada v penězích za celou dovolenou nebo její nevybranou část, konal-li práce v tomto kalendářním roce alespoň šest měsíců; jinak mu přísluší za každý měsíc, v němž práci konal, jedna dvanáctina této náhrady.

(4) Peněžitá náhrada se poskytuje také tehdy, nemohl-li zaměstnanec vybrati dovolenou pro důležité hospodářské důvody a potřeby závodu. O tom, zda má býti poskytnutí volna zaměstnancům zkráceno z důvodů provozních potřeb, rozhodne správa závodu za spolupůsobení závodního zastupitelstva zaměstnanců a příslušného orgánu jednotného odborového hnutí.

(5) Náhrada v penězích se rovná peněžitým požitkům připadajícím na dobu dovolené.

(1) Dá-li zaměstnanec sám před nastoupením dovolené výpověď, má nárok na poměrnou část dovolené, odpovídající dosavadnímu trvání pracovního poměru v roce 1946.

(2) Dostane-li zaměstnanec před nastoupením dovolené výpověď, má nárok na celou dovolenou, byl-li v roce 1946 alespoň šest měsíců v pracovním poměru. Trval-li pracovní poměr v tomto roce méně než šest měsíců, přísluší mu za každý měsíc poměrná část dovolené odpovídající jedné dvanáctině.

(3) Byl-li pracovní poměr zrušen před nastoupením dovolené bez výpovědi zaměstnavatelem bez důležitého důvodu nebo zaměstnancem z důležitého důvodu, zaviněného zaměstnavatelem, náleží zaměstnanci náhrada v penězích za dobu dovolené, která by mu příslušela vzhledem k trvání pracovního poměru podle předchozího odstavce.

(4) Zaměstnanci nenáleží ani dovolená ani náhrada v penězích, byl-li jeho pracovní poměr před nastoupením dovolené zrušen z důležitého důvodu jím zaviněného, nebo zrušil-li zaměstnanec pracovní poměr bez důležitého důvodu.

(5) Zruší-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel před nastoupením dovolené pracovní poměr bez výpovědi z důležitého důvodu druhou stranou nezaviněného, přísluší zaměstnanci za každý započatý měsíc poměrná část náhrady, odpovídající jedné dvanáctině.

(6) Zruší-li zaměstnanec pracovní poměr po využití dovolené před 31. prosincem 1946, nemaje k tomu důležitého důvodu nebo je-li propuštěn z důležitého důvodu jím zaviněného, může zaměstnavatel požadovati náhradu v penězích za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku. Zaměstnanec jest zejména povinen dáti si započítati tuto částku na poslední výplatu služného.

(1) Skončil-li pracovní poměr dříve než zaměstnanec vyčerpal dovolenou, náleží mu za nevybranou její část náhrada v penězích.

(2) O určení náhrady v penězích platí ustanovení § 11, odst. 5.

(1) Předpisy a hromadné smlouvy o placené dovolené, pokud jsou pro zaměstnance příznivější, zůstávají nedotčeny.

(2) Tato vyhláška se nevztahuje na zaměstnance státu a svazků zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů, podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných, jichž platové poměry jsou upraveny zvláštními zákonnými předpisy nebo služebními řády podle § 210, odst. 1 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., nebo podle obdoby těchto předpisů a na zaměstnance ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech, podléhající zákonu č. 221/1924 Sb., o nemocenském, invalidním a starobním pojištění v platném znění (s výjimkou učňů).