(1) Zaměstnanec má nastoupiti dovolenou do konce roku 1946. Má býti pravidelně nepřetržitá, může se však vybrati po vzájemné dohodě ve dvou přibližně stejných částech. Dovolená se poskytuje tak, aby se přihlédlo jak k oprávněným zájmům zaměstnancovým, tak k potřebě podniku nebo jeho provozu.

(2) Rozvrh dovolených určuje správa závodu za spolupůsobení závodního zastupitelstva zaměstnanců.

(3) Mladistvým povinným návštěvou učňovských škol dlužno poskytnouti podle možnosti dovolenou v době, kdy se na těchto školách nevyučuje.

(4) Výjimečně může zaměstnanec nastoupiti dovolenou (její část) i po 31. prosinci 1946, nemohl-li ji prokazatelně vyčerpati do konce roku 1946 z příčin, které nezavinil, nebo z příčin jsoucích v povaze podniku nebo vzniklých naléhavou potřebou podniku. V takových případech musí zaměstnanec nastoupiti dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března 1947. Nestalo-li se tak, pozbývá zaměstnanec nároku na dovolenou, při čemž případný nárok na náhradu v penězích podle § 11, odst. 3 a 4 zůstává nedotčen.