(1) Národním správcem smí býti ustanovena pouze osoba, která prokáže, že jest

1. československým státním občanem nebo že je za něho považována podle § 1 nebo § 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o uděleni státního občanství krajanům, vracejícím se do vlasti,

2. české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bezúhonná, národně i státně spolehlivá a že i její rodinní příslušníci, žijící s ní ve společné domácnosti, jsou bezúhonní a státně spolehliví a nejsou národnosti německé nebo maďarské; ustanovení o národností neplatí u osob, jmenovaných v §§ 1 a 5 zákona ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození, a v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ač-li nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské.