(5) O vývoz podle odstavců 1 a 3 jde v každém z těchto případů:
Nařízení ustanoví, koho jest považovati za cizozemského odběratele a co se rozumí výdělečným upotřebením. V případech č. 2 a 4 nepřísluší nárok na včítání tuzemskému podnikateli, který zboží vývozci prodal, nýbrž vývozci.

1. provede-li tuzemský podnikatel vývozní dodávku (§ 4, č. 2);

2. splní-li vývozní dodávku, kterou vývozce uzavřel s cizozemským odběratelem, tuzemský podnikatel, který předmět vývozci prodal, aniž by převedl na vývozce fysickou držbu tohoto předmětu;

3. vyveze-li tuzemský podnikatel vlastní předmět do ciziny za tím účelem, aby ho tam výdělečně upotřebil;

4. prodá-li tuzemský podnikatel předmět vývozci a vyveze-li tento předmět na příkaz vývozcův do ciziny za tím účelem, aby ho tam vývozce výdělečně upotřebil.