Dohled, donucovací a zajišťovací opatření.

(1) Ministerstvo financí nebo jím pověřené finanční orgány jsou oprávněny prováděti za účelem dohledu nad zachováváním tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných prohlídky osob, zásilek, zavazadel, dopravních prostředků, dále účetních knih a jiných zápisů peněžních ústavů, peněžních podniků, závodů a jednotlivců, požadovati od majitele podniku nebo jeho zástupce vysvětlení, vyžádati si účetní knihy, účetní a jiné doklady a písemnosti a při nebezpečí ztráty nebo zavlečení vzíti je do úschovy nebo jiným vhodným způsobem zabezpečiti, pokud by mohly býti důkazním prostředkem, a podle volného uvážení přibrati k těmto úředním úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týká, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem nebo Národní bankou byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, jakož i dbáti toho, aby prohlídkami byla železniční a poštovní přeprava rušena pokud možno nejméně.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů trestního řízení.

(4) Jakékoliv úmyslné jednání nebo úmyslné opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odstavce 1 bylo mařeno nebo ztěžováno, se trestá, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stihatelného podle všeobecného trestního zákona, jako prostý důchodkový přestupek podle § 33, odst. 6.

(5) V dohodě s příslušnými ministerstvy mohou býti také jiné než v odstavci 1 zmíněné orgány pověřeny úkony dohledu ve věcech devisových.

(1) Všechny veřejné úřady jsou povinny podporovati ministerstvo financí a Národní banku při provádění úkolů uložených jim tímto zákonem a oznamovati jim k jejich dožádání všechny potřebné údaje, pokud tomu nejsou na závadu zvláštní ustanovení anebo naléhavé ohledy služební.

(2) Úřady a orgány veřejné správy jsou dále povinny oznamovati ministerstvu financí jednání a opomenutí příčící se ustanovením tohoto zákona, která zjistí při výkonu dohlédací nebo jiné úřední činnosti ve svém oboru působnosti, pokud nebyly pověřeny výkonem dohledu ve věcech devisových podle § 29 tohoto zákona nebo pokud jim podle tohoto zákona nenáleží stíhání trestných činů devisových.

(1) Je-li důvodné podezření, že porušením nebo obcházením platných předpisů mají býti majetkové hodnoty odňaty devisovému hospodářství, mohou ministerstvo financí nebo s jeho zmocněním finanční úřady druhé stolice naříditi, že se s majetkem nebo s určitými částmi majetku podezřelých osob smí nakládati jen s povolením a podle směrnic úřadu, který nařízení vydal. Za těchže předpokladů mohou uvedené úřady učiniti i jiná zajišťovací opatření, jichž jest třeba, aby se zabránilo zamýšlenému přesunu majetku.

(2) Okresní finanční ředitelství, jakož i jiné finanční úřady zmocněné k tomu ministerstvem financí mohou za předpokladů odstavce 1 při nebezpečí z prodlení učiniti předběžná zajišťovací opatření, jichž je třeba, aby se zabránilo zamýšlenému přesunu majetku. V tomto případě musejí si vyžádati neprodleně dodatečné schválení ministerstva financí. Zruší-li ministerstvo financí zajišťovací opatření, zpraví o tom stranu úřad, který je nařídil.

(3) Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 a 2 nabývá platnosti doručením nebo, není-li doručení možné, uplynutím dne, kdy bylo uveřejněno v Úředním listě.

(4) Před vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 vyslechne úřad podezřelou osobu; při nebezpečí z prodlení, nebo není-li pobyt podezřelé osoby znám, může však býti od výslechu upuštěno.

(5) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou na dožádání povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při výkonu opatření podle odstavců 1 a 2.

(6) Výlohy opatření učiněného podle odstavců 1 a 2 postihují osobu, proti níž opatření směřuje, leč by opatření jako již od počátku neodůvodněné bylo zrušeno. Výlohy, jejichž výši a způsob zaplacení určí ministerstvo financí, se vymáhají podle předpisů o vymáhání přímých daní.