Trestní ustanovení.

(1) Kdo úmyslně nebo vědomě:
bude potrestán, není-li čin přísněji trestný podle ustanovení trestního zákona, za těžký přestupek důchodkový pokutou ve výši jednoduché až desetinásobné hodnoty předmětu trestného činu, při čemž se může uložiti i trest vězení od jednoho dne do jednoho roku.
bude potrestán, není-li čin přísněji trestný podle ustanovení trestního zákona, za těžký přestupek důchodkový pokutou ve výši jednoduché až desetinásobné hodnoty předmětu trestného činu, při čemž se může zároveň uložiti i trest vězení od jednoho dne do jednoho roku. Toto potrestání nevylučuje stíhání a potrestání činu podle jiných právních předpisů.

(2) Spáchal-li obviněný čin trestný podle odstavce 1 za přitěžujících okolností, a to
bude vedle pokuty uložen trest vězení od jednoho dne do dvou let.

(3) Převyšuje-li hodnota předmětu činu trestného podle odstavce 1 částku 1 000 000 Kčs, bude vedle pokuty podle odstavce 1 uložen trest tuhého vězení od jednoho roku do tří let; převyšuje-li hodnota předmětu uvedeného trestného činu 5 000 000 Kčs, bude uložen vedle pokuty trest tuhého vězení od tří do pěti let.

(4) Byl-li čin trestný podle odstavce 3 spáchán ze zahálčivosti, může soud již při prvním odsouzení vysloviti v rozsudku, že odsouzený bude po odpykání trestu držen v donucovací pracovně, na Slovensku, že se odkazuje do donucovací pracovny; zůstane v ní nejméně rok a nejdéle pět let.

(5) Nelze-li hodnotu činu trestného podle odstavců 1 až 4 zjistiti, ani přibližně odhadnouti, budiž uložena pokuta do 5,000.000 Kčs.

(6) Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy a příkazy vydané podle něho, bude potrestán, nejde-li o čin trestný podle odstavců 1 až 5, za prostý přestupek důchodkový pokutou do 500.000 Kčs.

(7) Pro případ nedobytnosti pokuty budiž uložen náhradní trest vězení od jednoho dne do dvou let. Náhradní trest vězení stanoví se ve výměře jeden den za pět set až jeden tisíc československých korun podle míry zavinění.

(8) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, povzbuzováním, nabízením, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením účetních knih, nesprávným dokládáním účetních zápisů a jiných předepsaných záznamů a porušením předpisů o uschovávání účetních knih a účetních a jiných dokladů, nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jinou osobou. Totéž platí pro toho, kdo po spáchání trestného činu jinou osobou působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo, nebo aby opatřil sobě nebo někomu jinému z něho prospěch.

(9) Při ukládání pokut podle tohoto zákona neplatí ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře pokut.

(10) Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku. Upuštění může býti též vázáno na podmínku, že se na útraty osoby, které se upuštění povoluje, uveřejní její jméno a výsledek řízení proti ní vedeného.

(1) V rozsudku může býti vysloveno, že platidla, drahé kovy nebo jiné hodnoty, na které se trestný čin vztahuje, které byly k spáchání trestného činu určeny, nebo které jím byly získány, nebo nemohou-li býti zachyceny, jejich hodnota, propadají ve prospěch státu. Totéž platí i pro pomocné prostředky užité ke spáchání trestného činu. Těchto předpisů jest použíti i tehdy, nejsou-li hodnoty vlastnictvím odsouzeného, bez ohledu na váznoucí na nich práva osob třetích nebo nároky osob třetích k nim, ledaže by jich vinník nabyl trestným činem spáchaným proti osobám třetím.

(2) Okresní finanční ředitelství mohou prohlásiti za propadlé ve prospěch státu hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny nebo jím získány, není-li pachatel znám, nebo nebyl-li jeho zdejší pobyt vypátrán, nebo se zdržuje v cizině, a nedostavil-li se pachatel ve lhůtě 60 dnů k příslušnému finančnímu úřadu na veřejné vyzvání.

(1) Uloží-li se pro trestný čin podle tohoto zákona trest na svobodě, označí se v rozsudku nejvýše tři časopisy, v nichž má býti rozsudek, a to v každém jednou, uveřejněn na útraty odsouzeného.

(2) Soud stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

(1) Bylo-li živnosti, jiného povolání nebo podniku zneužito ke spáchání těžkého důchodkového přestupku podle tohoto zákona, nebo byly-li spácháním takového trestného činu hrubě porušeny povinnosti, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, a je-li odůvodněna obava, že bude i nadále živnosti, povolání nebo podniku zneužíváno, nebo že budou porušovány povinnosti z nich plynoucí, může soud v rozsudku vysloviti přípustnost odnětí živnostenského oprávnění nebo, jde-li o živnost reální, o jiné povolání nebo podnik, přípustnost zákazu je vykonávati nebo dále provozovati. To platí i tehdy, dopustil-li se trestného činu zaměstnanec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán osoby, o jejíž živnost, povolání nebo podnik jde, leč by tato osoba prokázala, že hrubé porušení povinností, které ze živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, nezavinila opominutím péče řádného hospodáře.

(2) Na základě takového rozsudku (odstavec 1) přísluší okresnímu národnímu výboru rozhodnouti o tom, má-li býti živnostenské oprávnění odňato nebo zakázáno vykonávati živnost, jiné povolání nebo podnik. Okresní národní výbor při tom určí dobu do deseti let, po jejímž uplynutí toto opatření zaniká, nebo, byla-li vyslovena ztráta živnostenského oprávnění, přestává pro dotčenou osobu překážka takového oprávnění opět nabýti. Okresní národní výbor může opatření zrušiti též před uplynutím určené lhůty, pominula-li jeho potřeba.

(1) Těžké důchodkové přestupky se promlčují po pěti letech a prosté důchodkové přestupky po jednom roce po spáchání činu.

(2) U trestných činů, spáchaných přesunem hodnot do ciziny nebo nesplněním povinnosti odvodové, nepočíná se promlčecí lhůta, pokud má vinník předmět činu nebo jeho hodnotu ve svém majetku.

(1) Pro stíhání a trestání činů trestných podle tohoto zákona platí předpisy trestního důchodkového práva, pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení.

(2) Trestati činy trestné podle § 33 přísluší:

(3) Soudy a úřady rozhodující o trestných činech podle tohoto zákona hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(4) Pro obor trestných činů podle tohoto zákona neplatí předpisy o nároku udavačů na podíl ze zaplacených peněžitých pokut. Za oznámení těchto trestných činů může však býti poskytnuta z vybraných pokut přiměřená odměna podle volného uvážení úřadu.

(5) O dozoru na zachovávání tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, jakož i pro vyhledávání skutkové podstaty činů trestných podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb., s obmezením, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z činů trestných soudně.

(1) Kdykoli může býti výrokem soudu podle §§ 35, 38 a 39 postižena jiná osoba než obviněný, musí býti také tato osoba, je-li vyšetřujícímu úřadu známa, obeslána k jednání; jest oprávněna přednésti skutkové okolnosti, které mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

(2) Výrok, kterým se činí některé opatření uvedené v §§ 35, 38 a 39, třeba pojmouti do rozsudku.

(3) Kdo je výrokem o opatřeních podle §§ 35, 38 a 39 pojatým do rozsudku postižen, má právo bráti jej v odpor odvoláním.

a) nesplní povinnosti uložené v § 7, odst. 1,

b) koná nebo přijímá platy v rozporu s ustanoveními §§ 7, 10 nebo 11,

c) nesplní odvodovou povinnost podle § 8 nebo 9 nebo příkaz vydaný podle § 9, odst. 5 a 7,

d) nesplní včas ohlašovací povinnost podle § 9, odst. 1, písm. a) až d), leč by ji splnil nebo hodnoty odvedl ještě před zahájením dohlédacího úkonu nebo trestního řízení podle tohoto zákona,

e) vyváží do ciziny nebo dováží z ciziny platidla, cenné papíry a drahé kovy v rozporu s ustanovením § 12,

f) vyváží do ciziny zboží bez vývozního povolení ministerstva zahraničního obchodu nebo ve vyšší hodnotě než smí vyvézti podle podmínek stanovených ve vývozním povolení (§ 13) a neohlásí vůbec nebo ohlásí podle § 9 jeho hodnotu nesprávně nebo dováží zboží z ciziny v nižší hodnotě než ve které je má dovézti podle dovozního povolení ministerstva zahraničního obchodu a kterou je oprávněn zaplatiti podle platebního povolení Národní banky a tuto skutečnost Národní bance neohlásí, nebo nesplní povinnost stanovenou v § 13, odst. 3,

g) vyváží dary, svršky nebo cenné předměty v rozporu s ustanovením § 14 bez povolení nebo vyváží je ve větší míře nebo ve vyšší hodnotě než mu bylo povoleno nebo jinak hrubě poruší ustanovení § 14 nebo předpisy podle něho vydané,

h) nabývá nebo zcizuje cizozemská platidla, drahé kovy nebo cenné papíry, anebo jinak s nimi nakládá v rozporu s ustanoveními §§ 15 a 16, po případě § 17,

i) nakládá s pohledávkami v rozporu s ustanovením § 18,

j) přijímá nebo poskytuje úvěry, záruky nebo jiné jistoty v rozporu s ustanovením § 20,

k) nakládá právními jednáními s nemovitostmi, podniky nebo účastmi, nebo jich nabývá v rozporu s ustanovením § 21,

l) uvádí nesprávné nebo neúplné údaje o skutkových okolnostech, nebo jich používá, aby vylákal pro sebe nebo pro někoho jiného povolení nebo doklad, jichž jest třeba podle tohoto zákona nebo podle předpisů vydaných na jeho podkladě, nebo aby se vyhnul povinnosti tímto zákonem stanovené,

m) jakýmkoliv způsobem svádí k jednáním trestným podle ustanovením písm. a) až l),

a) použil-li podvržených, padělaných nebo porušených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v účetních knihách, anebo jiných prostředků zvláště způsobilých k oklamání, nebo

b) snažil-li se uniknouti svému zadržení nebo zadržení předmětu trestného činu, používaje při tom dopravních prostředků, nebo snažil-li se tímto způsobem po zadržení osvoboditi sebe nebo předmět trestného činu, nebo

c) dopouští-li se trestných činů uvedených v odstavci 1 po živnostensku nebo ze zvyku, nebo

d) spáchal-li trestný čin společně nejméně se dvěma osobami, nebo

e) byl-li již pro porušení devisových předpisů pravoplatně odsouzen a dopustil-li se opět trestného činu podle odstavce 1 do pěti let po pravoplatném odsouzení, nebo

f) převyšuje-li hodnota předmětu trestného činu 200.000 Kčs,

a) okresním finančním ředitelstvím, jde-li o prosté důchodkové přestupky,

b) trestním soudům důchodkovým, jde-li o těžké důchodkové přestupky.