(1) Odvodová povinnost se nevztahuje na vlastní zásobu cizozemských platidel a drahých kovů devisových bank, pokud je devisové banky Národní bance ohlásí a pokud Národní banka tyto banky nevyzve k odvodu.

(2) Národní bance jest odváděti až na další všechny devisy (šeky, směnky, poukázky, pověřovací listy a jiné platební příkazy) znamenané v tuzemském úředním kursovním listě.

(3) Odvod devis ze států, s nimiž jest platební styk upraven mezistátním ujednáním, se provádí způsobem stanoveným v opatřeních Národní banky, vydaných podle § 11 devisového zákona.

(4) Odvod devis ze států, s nimiž není ujednána zvláštní úprava platebního styku, se provádí buď

a) přímo na účet Národní banky u jejího zahraničního dopisovatele, nebo

b) nepřímo na účet některé tuzemské devisové banky u jejího zahraničního dopisovatele.

(5) Devisy, které nejsou znamenány v tuzemském úředním kursovním listě, jest do deseti dnů po nabytí nabídnouti prostřednictvím devisové banky k prodeji.

(6) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí obdobně pro odvod směnek a šeků znějících na tuzemskou měnu a splatných v cizině.

(7) Cizozemské peníze (bankovky, státovky, drobné peníze papírové a mince) jest nabyvatel povinen odvésti Národní bance do deseti dnů po nabytí, a to buď přímo nebo prostřednictvím devisové banky; Národní banka rozhodne, zda tyto hodnoty odkoupí, převezme sama k inkasu nebo zda mají býti odeslány k dobropisu do ciziny. Stejně může Národní banka rozhodnouti, že cizozemské peníze převezme do nucené úschovy nebo že je ponechá osobě odvodem povinné, anebo naříditi jejich prodej prostřednictvím devisové banky.

(8) S hodnotami, které Národní banka ponechá osobě odvodem povinné, nebo které nelze dočasně zpeněžiti (odstavec 5), jest dovoleno nakládati jen s jejím povolením.