II. Větrání.

A. Opatřování větrů.

B. Rozdělení větrů a jejich vedení.

(1) Větrní proud musí se opatřiti pomocí umělého větrání. Zapovídá se větrati výlučně přirozeným tahem.

(2) Užívati větracích pecí, komínů kotelních, ohřívati výtažné větry parou, užívati ohňových košů a pod. se nedovoluje. Injektorů smí se používati jen přechodně a po zvláštním povolení revírního báňského úřadu.

(1) Větry buďtež zpravidla z celého dolu odssávány; větrati foukáním dovoluje se jen se zvláštním povolením revírního báňského úřadu.

(2) Jednotlivé předky lze větrati odssáváním nebo foukáním; větrají-li se jednotlivé provozní oddíly foukáním, budiž postaráno o to, aby se tím neublížilo tam pracujícím lidem na zdraví.

(1) Větrů budiž do celého dolu uvedeno tolik, aby jich připadalo na každého pod zemí zaměstnaného dělníka aspoň 3 m³ za minutu; při tom budiž uváděno do jednotlivých provozních oddílů pro každého dělníka v minutě nejméně 2 m³, pro každého koně 8 m³ větrů.

(2) Nestačí-li toto množství větrů, aby udržely důlní plyn ve výtažných větrech kteréhokoli dílčího proudu trvale pod 1%, budiž větrní proud vhodně zesílen anebo budiž provoz přiměřeně obmezen.

(3) Při dolech s málo plyny může revírní báňský úřad snížiti množství větrů na 2 m³ pro muže a směnu.

(4) Každému předku budiž zpravidla dodáváno tolik čerstvého vzduchu, aby se zabránilo nahromadění důlního plynu v přístupných dílech (§ 33).

(1) Větrníky buďtež tak výkonné, aby se předepsané množství větrů mohlo v případě potřeby zvýšiti o 25 %.

(2) Nejsou-li v záloze žádné větrníky a potřebné k nim motory, musí býti v případě delší opravy na větrníku nebo jeho motoru zařízen okamžitý výjezd mužstva z jámy. Stejné opatření musí býti učiněno i v provozních oddílech, jichž nelze dostatečně větrati, poněvadž chybí náhradní větrník.

(3) Na větrníky budiž zpravidla dohlíženo nepřetržitě. Každý motor větrníku budiž vyzbrojen spolehlivým přístrojem k docílení stejnoměrného chodu.

(4) U elektricky poháněných větrníků není třeba přístrojů k docílení stejnoměrného počtu obrátek a dovolí-li to revírní báňský úřad, netřeba též stálého dozoru.

(1) U každého dolu s třaskavými větry budiž pravidelně používáno aspoň jednoho úvodního díla pro přivádění a jednoho úvodního díla pro odvádění větrů. Tato díla musí být oddělena celinou zajištěnou proti každému nebezpečí.

(2) Vtažné jámy nebo štoly musí míti ohlubně a ústí opatřeny víky bezpečnými proti ohni, spolehlivými, jakož i snadno přístupnými a lehce obsluhovatelnými; kdyby šachetní budovy mohly snadno hořeti, musí býti dále učiněna opatření, aby větry mohly vstupovati jinou, požárním plynům nepřístupnou, cestou, kdyby se ústí jámy nebo štoly uzavřelo.

(1) V každém větším dole budiž zařízeno více samostatných provozních oddílů, které se větrají zvláštními proudy větrními; oddíly tyto buďtež od sebe odděleny způsobem jistým proti výbuchu tak, aby větry nemohly přetahovati z jednoho oddílu do druhého.

(2) Předků větraných jedním proudem budiž jen tolik, aby byly větry ještě v posledním předku patřičně svěží a čisté.

(3) V samostatném větrním oddílu nesmí však býti současně zaměstnáno více než 100 mužů.

(1) Jako větrních cest budiž užíváno jen schůdných důlních děl.

(2) Při ražení chodeb budiž dbáno, aby pokud možno nevznikaly ve stropu chodeb dutiny a aby chodby nebyly zbytečně široké a neměly ostré úhly a ohyby.

(3) Větrní cesty buďtež takových rozměrů, aby při dostatečném větrání rychlost větrů nebyla větší než 6 m za vteřinu.

(4) Avšak u větrních jam, případně větrních zátyní, jakož i větrních prorážek, které slouží jen k průchodu větrních proudů a jimiž se projíždí jen občas za účelem revise, může rychlost větrů býti výjimečně větší, ale ani tu nesmí překročiti 10 m za vteřinu.

(5) Nejmenší užitečné průřezy větrních cest jsou pro hlavní proudy 3 m², pro dílčí proudy 2 m² pro větrní přerážky 1 m². U chodeb, které se často mnoha vozíky zastavují, nutno při výpočtu užitečných průřezů odečísti od průřezu chodeb průřez vozíků.

(1) Větry buďtež vedeny s povrchu na jednotlivá patra dolů, aby bylo každé patro bezprostředně zaopatřováno čerstvými větry.

(2) Nemůže-li se zameziti, aby větry, kterých již bylo použito v některém hlubším patře, neproudily k předkům některého vyššího patra, buďtež tyto podle potřeby na tomto vyšším patře osvěženy větry, kterých nebylo ještě použito na žádném předku.

(3) Z těžných pater buďtež vedeny větry v jednotlivých větrních odděleních k hořejší výdušné chodbě. V jednotlivém samostatném větrním oddělení je dovoleno vésti větry od obsazených předků nebo za nimi dolů a nahoru nebo naopak jen tehdy, razí-li se chodby úpadně nebo dovrchně.

(4) Zaváděti větry do děl podpatrových na hloubku více než 30 m po úklonu se smí s povolením revírního báňského úřadu v každém jednotlivém případě zvláště.

(5) Připouští se vésti úpadně větrní proud, kterého se již nepoužije, je-li výdušná chodba od ostatních důlních děl tak odloučena, že nemůže nastati krátké spojení.

(1) Rubání na společné hranici 2 samostatných dolů, z nichž každý nebo i jen jeden náleží mezi doly s třaskavými větry, je vázáno na zvláštní bezpečnostní opatření, která mají za účel zabrániti, aby větrání jednoho dolu bylo rušeno větráním dolu druhého. Tato opatření stanoví revírní báňský úřad v každém případě zvláště po vyšetření místních poměrů.

(2) Za tím účelem mají závodní dolů, které byly prohlášeny za doly s třaskavými větry, jakož i ostatních dolů, u nichž to revírní báňský úřad zvláště nařídí, učiniti oznámení tomuto úřadu, jakmile se díla jednoho dolu přiblíží na 40 m k hranici druhého dolu.

(1) Otevřené spojení mezi sousedními doly pro odvádění vody, větrání a pod., smí se zříditi jen se svolením revírního báňského úřadu.

(2) Závodní takto spojených dolů jsou povinni vyrozuměti se hned o změnách větrních poměrů a vůbec o všech příhodách ve vlastním dole, které by mohly míti vliv na větrání a složení větrů druhého dolu. Je-li již předem známo, že takové změny nastanou, budiž to sděleno předem a včas.

(1) Jámy, hloubení, překopy a chodby všeho druhu buďtež raženy se souběžnými díly nebo budiž při nich používáno větrních přehrad.

(2) Předek nebudiž vzdálen při chodbách, které stoupají nejvýše poměrem 1 : 100, od poslední přerážky nebo od konce větrní přehrady více než 30 m.

(3) Ukazují-li se v takových předcích třaskavé větry, jest v nich prodlužovati větrní přehradu, i razí-li se souběžná chodba, od poslední větrní překážky až blízko ku předku.

(4) Místo větrních přehrad smí se užívati též větrních luten dostatečného průřezu, je-li to podmíněno zvláštními okolnostmi a dá se to provésti bez nebezpečí.

(5) Větrních přehrad z plachtoviny nebo podobných látek smí se použíti bez svolení revírního báňského úřadu pouze na vzdálenost 30 m.

(6) Při chodbách dovrchně ražených buďtež větrní přehrady prodlužovány až ku předku. Totéž platí i při chodbách úpadních, prodlouží-li se na více než 30 m.

(7) Dovrchní prorážky mohou se při ražení větrati též větrními děrami dostatečného průměru.

(8) V porubech buďtež větry vedeny k větrní chodbě, nad poruby položené mezi porubní čelbou a závalem (základkou) pokud možno u porubní čelby.

(1) Předky, které nelze způsobem uvedeným v § 20 dostatečně větrati (§ 8, odst. 4), buďtež opatřovány čerstvými větry účelně vsunutými větrníky nebo injektory. Tato zařízení se musí udržovati — mimo přestávky pro opravy — stále v chodu, tedy i v době, kdy dotčená díla nejsou obsazena, a musí býti tak účinná, aby se spolehlivě zamezilo hromadění důlního plynu.

(2) Zapovídá se větrati předek jenom vyfukovaným stlačeným vzduchem.

(1) Stroje ku dílčímu větráni buďtež postaveny v čerstvém větrním proudu a tak zařízeny, aby se k větrání předku již upotřebené větry nemohly smíchati s čerstvým proudem a přiváděti se opět k dílu.

(2) Ručních větrníků smí se užívati pouze k výpomoci z příkazu závodního na vzdálenost nejvýše 30 m. K točení ručních větrníků smí se použíti jen silných a spolehlivých dělníků, kteří nejsou nijak zúčastněni na úkolu družstva pracujícího v předku, který se má větrati. Tito dělníci musí se střídati na konci směny až u větrníku.

(1) Závodní zařiď potřebné, aby větrání bylo vydatné a větry byly správně rozděleny.

(2) Všechna zařízení k regulaci a oddělení větrů, jako větrní dveře, pažení, šoupátka a pod., buďtež postavena na straně, odkud větry přicházejí.

(3) Vtažné větry buďtež regulovány podle potřeby jednotlivých předků.

(4) Větry vtažné buďtež od výtažných větrů spolehlivě a úplně odděleny na podkladě výsledků stálého pozorování a měření větrů.

(1) Větrní dveře zavírejtež se samočinně a tam kde mají zavírati těsně, buďtež aspoň dvojité a postaveny tak daleko od sebe, aby aspoň jedny byly vždy zavřeny. Dveře, jichž se neužívá, buďte vyvěšeny.

(2) Větrní dveře lze nahraditi větrními plachtami jen tam, kde pro horský tlak nelze postaviti větrních dveří. Tu buďtež zavěšeny aspoň dvě větrní plachty od sebe tak daleko, aby při těžení vždy jedna plachta zavírala.

(3) Ustanovení předchozího odstavce nevztahuje se na případy nouze.

(1) Spojovací třídy mezi samostatnými větrnými oddíly buďtež spolehlivě proti výbuchu uzavřeny hrázemi, zdmi, neb třeba-li tato spojení udržovati ve schůdném stavu, aspoň dvěma isolačními dveřmi.

(2) Všechny isolační objekty musí bezpečně odolati tlaku 10 atm. (10 kg/cm²). Dveře buďtež zhotoveny ze zdravých fošen a oboustranně přeplátovány, aby po případném výbuchu nemohl tlak plynů působiti v mezerách mezi plechy nepříznivě na pevnost dveří. Takto upraveně isolační dveře musí početně vyhovovati níže uvedenému vzorci I.

(3) Pro dveře celoželezné konstrukce skříňové (sestávající ze 2 plechů vzájemně hustě vyztužených šrouby a po obvodu tak spojených, aby vniknutí explosivních plynů mezi plechy bylo znemožněno) jest k výpočtu použiti vzorce II.

(4) Isolační dveře téže dvojice musí býti protisměrně uzavíratelné.

(5) Dosedací plochy dveří na zárubně buďtež takových rozměrů, aby bezpečně přenesly tlak na isolační dveře působící a podobně zárubně musí po celém obvodu doléhati na pevnou horninu — případně na rámové zdivo tak, aby spolehlivě přenášely dveřní tlak při největším předpokládaném zatížení. Obecně platí zásada, že veřeje, jejich upevnění a rámové zdivo musí býti pevnějším než isolační dveře. Vzhledem k tomu, že tyto dveře musí vyhovovati trvale tlaku 10 atm. jest nutno i zkoumati, zda odolnost veřejí během času neutrpěla. Zvláštní pozornost jest věnovati správnému utěsnění trhlin a mezer.

(6) Isolační dveře buďtež přezkoušeny každého půl roku, při čemž muší býti posouzena neporušenost dřeva, stav vnější i vnitřní strany plechů a těsné přiléhání šroubových podložek k plechům.

(7) Klesne-li seslabením plechů rzí neb porušením dřeviny pevnost isolačních dveří pod předepsanou bezpečnost proti tlaku 10 atm., jest tyto dveře neprodleně nahraditi novými.

(8) Nedovoluje-li konstrukce isolačních dveří (na př. svářené plechy) prohlídku vnitřní, nesmí býti takových dveří používáno déle jednoho roku.

(9) Stejnou isolaci jest provésti též ve spojovacích třídách mezi větrovody hlavního výdušného proudu neb samostatného dílčího výdušného proudu a větrovody příslušného úvodního proudu, aby krátkým spojem nebylo přerušeno větrání celého dolu neb jednotlivých provozních oddílů.

(11) Isolačními dveřmi ve spojovacích chodbách mezi jednotlivými samostatnými větrnými oddíly nesmí býti vedena ani těžba ani pravidelná doprava.

(10) Zvláště jest pečovati, aby byly spolehlivě proti výbuchu uzavřeny spojky, neužívané pro větrání, mezi úvodní a výdušnou jámou, resp. jejich nárazišti.

(2) Stařiny zanechaných polí a opuštěná díla buďtež uzavřeny, aby nemohly vystupovati třaskavé větry do používaných prostor.

(1) Díla neprovozovaná buďtež uzavřena zřetelně poznatelným způsobem. Nepovolaným se zakazuje vstupovati do nich.

(3) Blíží-li se chodby nebo jiná díla k uzavřeným starým dílům, budiž předvrtáváno. Stejně se musí postupovati v blízkosti slojových poruch, kde lze očekávati náhlý výron plynů.

(4) Zakazuje se přiváděti větry k předkům stařinami, jakož i odváděti je od předků výhradně stařinou (bez výdušné větrní třídy).

(2) Poškození větrání musí každý, kdo je zpozoruje, ihned oznámiti nejbližšímu dozorci, který neprodleně zařídí nápravu.

(3) Dělníci nesmí odstraňovati o své újmě přípravy pro uzavření neobsazených děl a výstražná označení ohrožených prostorů.

(1) Bez vědomí závodní správy nesmí se na větrání nic měniti, leda v případech nebezpečí z prodlení.

(2) Důlní dozorci jsou povinni také během směny prozkoumati pracovní místa podléhající jejich dozoru na obsah důlního plynu ve větrech.

(1) Každý pravidelně větraný předek, nebylo-li v něm pracováno déle než směnu, budiž bezprostředně nejdéle však během hodiny před příchodem pracovního družstva prozkoumán na třaskavé větry větérkou od spolehlivých zvlášť k tomu ustanovených osob nebo důlních dozorců. Předky v dovrchních chodbách buďtež již takto profárány a prozkoumány, byla-li v nich práce přerušena déle než tři hodiny.

(3) Konečně budiž také předákům nebo určitým dělníkům v každém družstvu uloženo, aby zkoumali pracovní předek na třaskavé větry před započetím práce a během směny, zvláště po delších přestávkách.

(4) Výsledky zkoumání podle odst. 1 a 2 buďtež zaznamenávány běžně do zvláštní knihy nebo dolového deníku; záznamy obsahujtež jméno prohlížejícího, den a hodinu prohlídky a označení oněch míst, na nichž byl zjištěn větérkou důlní plyn.

(3) Dělníkům není dovoleno vstupovati do předků označených laťovými kříži.

(1) Ukáže-li se při předběžném nebo jinakém zkoumání na některém předku 2½% nebo více třaskavých větrů, musí dělníci tam zaměstnaní ohrožené místo opustiti a odebrati se do nejbližší bezpečné hlavní chodby.

(2) O této události buďtež uvědomění sousední dělníci, dále budiž vyhledán ihned dozorce a budiž mu věc hlášena. Dozorce se musí postarati, aby bylo ohrožené místo uzavřeno laťovým křížem a zaříditi, čeho je třeba, aby se zajistilo přivádění větrů předkům ohroženým třaskavými větry. Taková opatření buďtež ihned oznámena závodnímu, který je přezkoumá a pak schválí nebo pozmění.

(3) Důlním dozorcům buďtež dodány k stálému užívání snímky důlní mapy oddílů jim přikázaných. Do těchto snímků dozorci nechť včas zakreslí nebo dají zakresliti změny ve vedení větrů, způsobené provozem v jednotlivých dobývacích odděleních, na př. provedením větrních prorážek.

(2) Na zařízení, sloužící k zásobování dolu větry, jakož i na rozdělení větrů v dole, nechť dozírá službu konající provozní úředník a důlní dozorci.

(1) Na každém dole buďtež zhotoveny zvláštní větrní mapy, z nichž lze seznati celkově větrní proud a jeho rozdělení až k vyústění na povrch. V těchto mapách buďtež vyznačeny stanice k měření větrů, jakož i zařízení pro rozvádění větrního proudu.

(1) V hlavních větrních chodbách a ve všech větrních odděleních buďtež zařízeny vhodné stanice pro měření větrů. Množství větrů budiž na těchto místech měřeno aspoň jednou za měsíc.

(3) O těchto měřeních buď veden záznam, ve kterém budiž vyznačeno, kolik připadá z měřeného množství větrů na muže a minutu.

(2) Není-li tu samočinně zapisující tlakoměr, musí se na povrchu dolu na určitém místě a v určitou dobu denně odečísti tlak vzduchu.

(3) O rozdělení větrů, měření tlaku vzduchu a rozborech buďtež vedeny přesné záznamy a připraveny spolu s diagramy pro revírní báňský úřad k nahlédnutí. Tyto záznamy buďtež vedeny podle vzorce A a obsahujtež údaje v něm označené.

(1) Aspoň jednou čtvrtletně buďtež vzaty z celého výdušného proudu a z výdušných dílčích proudů vzorky větrů. Každý vzorek budiž vzat co možná stejnoměrně z celého výtažného průřezu. Vzorky buďtež prozkoumány na obsah CO₂, O, CH₄ a CO, při čemž se má stanovení díti s přesností 0˙01 objemového procenta. Rozbory musí býti provedeny způsobilými orgány.

(2) Báňské úřady mohou kdykoli a kdekoli v dole vzíti vzorek větrů a dáti jej prozkoumati na náklad báňského podniku.