(1) Jámy, hloubení, překopy a chodby všeho druhu buďtež raženy se souběžnými díly nebo budiž při nich používáno větrních přehrad.

(2) Předek nebudiž vzdálen při chodbách, které stoupají nejvýše poměrem 1 : 100, od poslední přerážky nebo od konce větrní přehrady více než 30 m.

(3) Ukazují-li se v takových předcích třaskavé větry, jest v nich prodlužovati větrní přehradu, i razí-li se souběžná chodba, od poslední větrní překážky až blízko ku předku.

(4) Místo větrních přehrad smí se užívati též větrních luten dostatečného průřezu, je-li to podmíněno zvláštními okolnostmi a dá se to provésti bez nebezpečí.

(5) Větrních přehrad z plachtoviny nebo podobných látek smí se použíti bez svolení revírního báňského úřadu pouze na vzdálenost 30 m.

(6) Při chodbách dovrchně ražených buďtež větrní přehrady prodlužovány až ku předku. Totéž platí i při chodbách úpadních, prodlouží-li se na více než 30 m.

(7) Dovrchní prorážky mohou se při ražení větrati též větrními děrami dostatečného průměru.

(8) V porubech buďtež větry vedeny k větrní chodbě, nad poruby položené mezi porubní čelbou a závalem (základkou) pokud možno u porubní čelby.