(1) Zvláštní náhrada za ztrátu času přísluší znalci jen:

a) je-li povolán k znaleckému úkonu do obce, kde nemá ani svého bytu ani své obvyklé pracovní místnosti, a to za dobu, kterou v důsledku toho ztrávil mimo svůj byt a mimo svoji obvyklou pracovní místnost; od této doby se odečte doba, po kterou trval vlastní znalecký úkon, nebo

b) je-li z nařízení soudu přítomen při přelíčení déle, než-li je potřebí k podání nálezu a posudku, a to za dobu této přítomnosti; do této doby se včítá doba, po kterou trvalo přerušení téhož přelíčení nebo která uplynula mezi dvěma přelíčeními, není-li delší jedné hodiny, a odečte se od ní doba, po kterou trval vlastní znalecký úkon, nebo

c) dostaví-li se k úřednímu jednání, stanovenému na určitou hodinu, k němuž však došlo opožděně, za dobu čekací, nebo

d) dostaví-li se k úřednímu jednání, k němuž však nedošlo z příčin jím nezaviněných, za dobu od stanoveného počátku úředního jednání, po případě od jeho pozdějšího dostavení se, až do doby, kdy mu bylo oznámeno, že k úřednímu jednání nedojde.