a) Roznět zápalnicemi.
Vlastnosti upotřebitelných zápalnic.
Úschova zápalnic.
Zkoušení zápalnic přímo před jejich upotřebením.
Jak se má zacházeti se zápalnicemi při jejich použití.
Záznamy.

(2) Prachová náplň zápalnice o délce 1 m má hořeti průměrně 120 vteřin, při čemž je přípustná odchylka ± 10 vt. (průměrná rychlost hoření).

(1) Zápalnice musí míti přiměřenou roznětnost (schopnost vznítiti rozbušku aneb bez této odpalovanou trhavinu jako na př. černý prach), musí býti snadno vznětné (lehce zažehovatelné), musí býti — pokud nemají vodotěsného povlaku — aspoň dvojitě opředeny a dobře chráněny proti propálení a vlhkosti povlakem kaolinovým nebo křídovým a dehtováním nebo jiným aspoň stejně hodnotným způsobem a musí býti co nejodolnější proti ostrým ohybům.

(3) Nesmí býti používáno zápalnic starších než 6 měsíců, počítaných ode dne vypravení dotčené zásilky z továrny. Výjimky povoluje revírní báňský úřad.

(3) Z každého byť i necelého sta kotoučů buďtež zapáleny 2 kusy 1 m dlouhé, namátkou z různých kotoučů vybrané, jakožto dodatková kontrola zkoušek v továrně již provedených. Případné zjištěné závady buďtež ihned oznámeny dodavateli.

(1) Zápalnice musí býti uloženy v suché dostatečně vzdušné místnosti, kde teplota, pokud lze, nepřekročí 30° C, a to pokud možno v bednách, v nichž byly dodány.

(2) Jakmile zásilka dojde, budiž zjištěno osobou, závodním k tomu výslovně ustanovenou, jsou-li zápalnice suché a zevně nepoškozené.

(1) Do 4 neděl po dodání zápalnic stačí přezkoušeti je zevně tak, že, se každý kus narovná protáhnutím sevřenou rukou nebo měkkou látkou, při čemž budiž zjištěno, zdali je zápalnice úplně suchá, tvrdá a stejnoměrně oblá, není-li zlomena a pod.

(2) Pryžované zápalnice, pokud na ně působila nízká teplota, musí býti před upotřebením uloženy v místnosti přiměřeně teplé nebo aspoň několikráte protaženy sevřenou teplou rukou a učiněny tím ohebnými.

(3) Vadných kusů nesmí býti použito.

(4) Po 4 nedělích od dodání zápalnic budiž kromě zkoušky v odst. 1 a 2 uvedené ještě zažehnut na zkoušku od každého kotouče, kus aspoň 25 cm dlouhý. Tato zkouška budiž opakována, nebyl-li dotčený kotouč spotřebován do týdne od předchozí poslední zkoušky.

(5) Vyskytnou-li se při zkouškách podle odst. 4 nepřípustné odchylky od průměrné rychlosti hoření: nebo ukáží-li se jiné vady, pak rozhodne závodní, zda a jakým způsobem se dotčeného kotouče zápalnice smí použíti.

(6) Odpaluje-li se najednou více náloží, dějž se zažehování v pořadí souhlasném se směrem ústupu. Jestliže palnímu pomáhají pomocníci, musí palní předem přesně stanoviti pořadí, v jakém budou zažehovány jednotlivé zápalnice.

(1) Délky zápalnic musí býti vyměřeny tak, aby měli palní a jejich pomocníci po zažehnutí poslední zápalnice ještě dosti času uchýliti se bezpečně do úkrytu, nikdy však nesmí býti kratší než 100 cm.

(2) Konce jednotlivých kusů zápalnic musí býti ostrým nožem seříznuty, plocha řezu s prachovou vložkou, musí býti zcela odkryta. Konec určený k vsunutí do rozbušky se seřízne kolmo k délce, konec, který má býti zažehnut, se seřízne zpravidla šikmo a rozřízne trochu podélně.

(3) Zápalnice smí býti zažehovány teprve tehdy, když jsou všechny vývrty připraveny k odpálení a je zajištěn rychlý ústup.

(4) Zažehování musí se díti rychle, a to doutnákem, nasazovacím zapalovačem nebo zapalovačem s výstražným světlem nebo tak, že se na čerstvě seříznutou plochu zápalnice k obnažené prachové duši přiloží hlavička zápalky a ta se rozškrtne.

(5) Tam, kde by na jednoho palního nebo jeho pomocníka připadalo více než 4 současně nebo bezprostředně za sebou jdoucí rozněty, musí se odpalovati elektricky. Užívá-li se při hromadném odpalování většího počtu náloží zažehovacích spojovacích dutinek, považuje se zažehnutí jedné dutinky za jeden roznět.