(1) Pro písek kopaný, písek z vody těžený (říční, vltavský, labský a pod.) a písek kaolinový možno povoliti (§ 3) nejvýše tyto procentní přirážky:
| a) | k cenám schváleným v roce 1939 nebo účtovaným
v roce 1938 | 160%, |
| b) | k cenám schváleným v roce 1940 | 145%, |
| c) | k cenám schváleným v letech 1941 až 1943 | 130%, |
| d) | k cenám schváleným v roce 1944 | 100%. |
(2) Podniky:
jsou povinny zjistit, která z cen stanovených ve zmíněném období, po případě účtovaných v roce 1938 je po připočtení příslušné přirážky podle odst. 1 nejnižší a může jim být povolena (§ 3) nejvýše jen tato nejnižší cena. Výše použité procentní přirážky musí být v účtech a nabídkách vykazována zvláště.
a) které dodávaly písek již v roce 1938 a kterým byla v období 1939 až 1944 stanovena cena alespoň jednou,
b) kterým byla v období 1939 až 1944 stanovena cena alespoň dvakrát,
Dosavadní dodací a platební podmínky (rabaty, prodej na úvěr, skonto a pod.) zůstávají nezměněny. Jakost dodávaného písku nesmí býti měněna v neprospěch odběratele.
Podniky, na něž se vztahuje tato vyhláška, jsou povinny do 30 dnů po uveřejnění této vyhlášky předložiti příslušnému zemskému národnímu výboru výpočet cen písku podle § 1 s náležitými podklady, z nichž je patrno odvození základní ceny. Zatajení podkladů z let 1938 až 1944 jest trestné podle § 8 této vyhlášky. Zemské národní výbory ceny takto vypočtené přezkouší a schválí.
Ustanovení této vyhlášky se nevztahují:
(1) Na písek těžený v pohraničním území (t. j. území, na které byla použivatelnost cenových předpisů, vydaných podle vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového, rozšířena teprve vládním nařízením ze dne 8. října 1945, č. 87 Sb.). Podniky z tohoto území jsou povinny požádati do 30 dnů po uveřejnění této vyhlášky nejvyšší úřad cenový o stanovení nejvyšší spotřebitelské ceny. Lze-li však prokázati, jaké ceny byly účtovány v roce 1938, mohou se ceny utvořit podle § 1, odstavec 1, písm. a) a podle § 3 připočtením přirážky nejvýše 160% k těmto cenám.
(2) Na nové podniky otevřené po 1. lednu 1945 a na podniky, které v letech 1938 až 1944 byly v pracovním klidu. Tyto podniky jsou povinny žádati do 30 dnů po uveřejnění této vyhlášky, resp. do 30 dnů po zahájení těžby, nejvyšší úřad cenový o stanovení nejvyšší spotřebitelské ceny písku.
(3) Na případy, kdy majitel netěží písek sám nebo svými zaměstnanci, nýbrž vybírá pouze poplatek, t. zv. „pařezné“, „pachtovné“ či „výlomné“ za 1 m3 písku. Tento poplatek smí býti účtován pouze ve výši z roku 1939, pokud nebyl v pozdějších letech upraven zvláštními výměry.
(4) Na ceny písku speciálního, t. j. sklářského, slévárenského, keramického a pod.
Veškeré účty a nabídky musejí být opatřeny doložkou: „Cena přípustná podle vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 7. února 1947 (Ú. l. I č. 21/1947, běž. č. 146).“
Ceny písku vypočtené podle této vyhlášky nebo stanovené individuálními výměry jsou nejvyšší a nutno proto postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/1946, běž. č. 1832).
Nejvyšší úřad cenový může povoliti nebo naříditi výjimky z ustanovení této vyhlášky.
Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.
(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. února 1947.
(2) Týmž dnem se zrušuje vyhláška nejvyššího úřadu cenového ze dne 11. prosince 1945 o nejvyšších cenách písku kopaného, říčního a kaolinového (Ú. l. I č. 155/1945, běž. č. 598) a všechny výměry vydané v roce 1945, pokud stanoví ceny písku kopaného, říčního a kaolinového.
(3) Individuální cenové výměry vydané nejvyšším úřadem cenovým po 1. lednu 1946 zůstávají v platnosti, pokud neprošla doba, na kterou byly časově omezeny.