III. Zdolávání ohňů.

(1) Hoří-li výtažná jáma, budiž postaráno o to, aby mužstvo co nejrychleji vyjelo vtažnou jamou. Když se tak stalo, zastaví se větrníky hořící jámy a zahájí se zmáhání ohně.

(2) Hoří-li vtažná jáma a je-li při tom pro kouř a horko přístup do dolu nemožný, budiž co nejrychleji vhodnými prostředky působeno k tomu, aby se stala hořící vtažná jáma výtažnou, V tomto případě budiž učiněno opatření, aby mužstvo rychle vyjelo jinými nedotčenými vtažnými jamami nebo, kde těchto není, výtažnou jamou.

(3) Větrníky výtažných jam se zastaví na rozkaz závodního, není-li v blízkosti hořící jámy jiná jáma, která může sloužiti jako vtažná jáma.

(4) Zdolání ohně vpouštěním vody smí se podniknout teprve tehdy, když mužstvo opustilo důl, případně ohrožené větrní proudy.

(1) Objeví-li se v některé mourové trhlině nebo na rozpukaných částech sloje, které nejsou zabezpečeny způsobem uvedeným v § 14, známky zapařeniny, za které se obyčejně považuje výskyt vodních kapek, vznik vlhkých a teplých míst, zvýšení teploty, příznačný zápach atd., budiž větrání tak upraveno, aby na mourovinu nebo na rozpukanou část uhlí působil pokud možno se všech stran stejný tlak větrů. Mimo to se musí hleděti, aby se, je-li toho třeba, chlazením vodou, odstraněním zapařených částí, atd. zamezilo místní nebezpečí vznícení.

(2) Nemají-li tato opatření kýženého výsledku nebo nelze-li již předem od nich očekávati úspěchu, budiž trhlina nebo rozpukaná část sloje, případně po opětovném chlazení vodou utěsněna proti přístupu vzduchu (vyzdívkou přiléhající k uhlí nebo řádnou maltovou omítkou a častějším obílením chodeb, kde procházejí takovými místy, a prostorů vzniklých vytěžením zapařeného nebo hořícího uhlí, vtlačením vody, vápenného mléka nebo řídké malty, zaplavením nehořlavou těsnící hmotou, vypěchováním vlhkým popelem atd.).

(1) Vznikne-li za hotovou vyzdívkou chodeb nebo jam zapařenina nebo oheň, budiž nejdříve odstraněna netěsnost v uzavření oheň umožňující, a to prodloužením zdiva nebo prostředky uvedenými v předcházejícím paragrafů, případně jinými prostředky. Teprve selžou-li tyto prostředky, budiž po případném předchozím ochlazení požářiště vtlačením tlakové vody přikročeno s náležitou opatrností k otevření zdivá a k zdolání ohně tím, že se odstraní zapařená nebo hořící část sloje.

(2) Jsou-li však za vyzdívkou již větší zapařené nebo hořící volné prostory, smí se zdivo otevříti jen podle ustanovení §§ 57 a 58.

(3) Otevřený, případně odstraněním hořící části vzniklý volný prostor nesmí se opět uzavříti prostě znovuzřízením vyzdívky chodby nebo jámy, nýbrž musí býti vzduchotěsně vyplněn zdivem k uhlí těsně přiléhajícím nebo případně vzduchotěsně omítnut maltou nebo úplně zaplaven nehořlavými těsnícími hmotami. Obezdívka nebo rozpukaná část uhlí budiž, je-li třeba, ještě dotěsňována některým způsobem uvedeným v § 42.

(4) Zakládati takové volné prostory suchým popelem se smí zpravidla jen přechodně k utěsnění zapařených částí uhlí.

(1) Ukáže-li se, že opatření uvedená v §§ 42 až 44 jsou nedostatečná, nebo nabyl-li oheň již takového rozsahu, že jeho přímé zdolávání uvedeným způsobem se jeví již předem jako nedostatečné nebo nemožné, nebo je-li obava z výskytu výbušných plynů, buďtež dotčené poruby a důlní prostory ihned uzavřeny, a to napřed prostředky, které zaručují pokud možno nejrychlejší zamezení přístupu vzduchu (pažení, dveře, příklopy jílem omazané, nához malty atd.).

(2) Pro trvalé uzávěry nestačí dřevěné pažení a musí následovati po těchto prozatímních uzávěrách bez průtahu uzávěry trvalé (hráze zděné, popelové nebo jílové), jakmile nehrozí žádné nebezpečí výbuchu.

(1) Uzavření se provede na straně vtažné a výtažné pokud možno současně. Nelze-li to provésti dosti rychle z jakýchkoliv důvodů (pro horko, kouř nebo požárové plyny na výtažné straně), budiž, nevyžadují-li poměry jiného postupu, napřed uzavřena po náležitém seslabení vtažného větrního proudu (je-li třeba u vtažné jámy) vtažná strana, kdežto výtažná strana teprve tehdy, nepozorují-li se tam již nebezpečné plyny.

(2) V nedýchatelných nevýbušných plynech může se uzavření provésti v záchranných dýchacích přístrojích.

(3) Nelze-li oheň isolovati v dole, buďtež vzduchotěsně uzavřeny ohlubně vtažných a výtažných jam.

(4) Příliš silné ovětrávání požářiště budiž však v každém případě omezeno.

(5) Jinak však jest dbáti toho, aby byl uzavíraný prostor nebo důlní oddíl větrán při uzavírání na tolik, na kolik jest nutno, aby se zamezilo nahromadění výbušných směsí důlního plynu.

(1) Při hašení ohně smí se používati pouze bezpečnostního svítidla. Není-li však bezpečnostní svítidlo hned po ruce a hrozí-li nebezpečí rychlého rozšíření ohně, může býti prozatím (tedy již dříve než se přinese bezpečnostní svítidlo, pro které se má hned jití) započato s hašením, když se použije tohoto otevřeného světla pouze mimo dosah požárních plynů nebo když není vzhledem ku povaze a větrání požářiště obav před vývinem výbušných plynů.

(2) Použije-li se ve větraných prostorech elektrických akumulátorových lamp, jakož i použije-li se acetylenových lamp, musí se vždy nositi s sebou aspoň jedna benzinová nebo olejová lampa ke spolehlivé indikaci nedýchatelných plynů.

(1) Plyny v uzavřených důlních prostorech (§§ 45—47) buďtež zkoumány v přiměřených obdobích až k úplnému uhašení ohně na obsah kyslíku, kysličníku uhelnatého, kysličníku uhličitého, uhlovodíků a vodíku.

(2) Jest učiniti opatření, aby braní a rozbory vzorků větrů byly provedeny odborně, spolehlivě a rychle.

(3) Zejména budiž dbáno toho, aby se vzorky větrů braly na výtažné straně, pokud možno za přetlaku a na místě, které přímo souvisí s požářištěm. Je-li více takových míst, budiž dána přednost místu nejvýše položenému.

(1) Je-li hořící prostor uzavřen, budiž osádka odvolána z výtažného větrního proudu a z přiměřeného okruhu okolo požářiště a v dolech a důlních polích nebezpečných třaskavými větry nebo uhelným prachem také z větrního proudu vedeného k požářišti. Okruh okolo požářiště smí býti opět obsazen teprve tehdy, až jest požár úplně udušen (což se projeví vymizením kysličníku uhelnatého) anebo když a pokud složení uzavřených větrů může býti i při výskytu kysličníku uhelnatého považováno za bezpečné.

(2) Složení větrů obsahujících i kysličník uhelnatý smí býti považováno za bezpečné:

(3) Nejsou-li uzavřené větry prosty kysličníku uhelnatého, mohou se důlní prostory znovu obsaditi jen tehdy, Ize-li podle způsobu a provedení uzávěru souditi, že se oheň nemůže náhle provaliti (na př. zřícením klenby atd.).

(4) Po opětném obsazení buďtež rozbory uzavřených větrů tak často opakovány až do úplného udušení požáru, aby mohla býti včas poznána případná nebezpečná změna ve složení větrů. Zjistí-li se taková změna, budiž osádka ihned opět odvolána.

(5) Obsazení pracovišť ve větrním proudu, který postupuje podél uzávěr ještě neudušeného požáru, budiž neprodleně oznámeno revírnímu báňskému úřadu.

a) obsahují-li větry 2% nebo více hořlavých plynů (kysličník uhelnatý, uhlovodíky, případně vodík), musí obsah kyslíku v nich býti nižší než 8%, nebo

b) obsahují-li větry 8% kyslíku nebo více, musí obsah hořlavých plynů dohromady být ve větrech menší než 2%.