Sbor národní bezpečnosti.
Zřízení Sboru a jeho organisace.
Zabezpečení účasti Sboru na obraně státu.
Podřízenost Sboru.
Doplňování Sboru a propouštění členů.
Služební postavení členů Sboru.

(1) Zřizuje se Sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti (v dalším „Sbor“). Jeho úkolem je chrániti na celém území Československé republiky v rámci právních předpisů a podle příkazů správních úřadů národní bezpečnosti veřejné zájmy, jež náleží do tohoto oboru (§ 1). K úkolům Sboru náleží tudíž zejména: služba bezpečnostní a pořádková; střežení státních hranic; boj proti zločinnosti; výkonná služba k zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále k zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů; šetření o trestných činech soudních (úkony přípravného řízení podle trestních řádů).

(2) Zvláštními předpisy je stanoveno, jak se Sbor účastní obrany státu.

(3) Sbor je orgánem státní správy. Náklady spojené s jeho zřízením a udržováním se hradí z prostředků státních.

(4) Předpisů o Sboru podle tohoto zákona se přiměřeně použije tam, kde se v platných předpisech mluví o orgánech, kterým dosud příslušely jeho úkoly (o četnictvu nebo o policejních strážních sborech).

(1) Sbor se tvoří:

(2) Sbor „Národná bezpečnost“, vytvořený na Slovensku, stává se součástí Sboru podle odstavce 1.

(3) Zjistí-li se dodatečně, že člen Sboru, který se jím stal podle odstavce 1 nebo 2, není československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, nebo není státně a národně spolehlivým, nebo není mravně bezúhonným, nemůže být ve Sboru ponechán. Buď s ním naloženo podle příslušných předpisů, ačli podle platných předpisů nedojde k jeho propuštění nebo přeložení do výslužby.

(1) Sbor je vojensky organisován. Jeho členové podléhají vojenským soudům a vojenským trestním zákonům (včetně ustanovení o vojenských zločinech a o vojenských přečinech) a platí pro ně vojenský služební řád. Jejich domovské právo se řídí týmiž předpisy jako domovské právo vojenských osob. Kárné a kázeňské předpisy pro členy Sboru budou vydány zvláštním zákonem. Do vydání uvedeného zákona stanoví je ministr vnitra s přihlédnutím ke kárným a kázeňským předpisům vojenským.

(2) Služební čas strávený ve Sboru se započítává jeho členům do služební povinnosti ve vojsku. Členové Sboru jsou s výhradou ustanovení §§ 13, 14 a 36 po dobu své činné služby zproštěni služby vojenské.

(3) Členové Sboru budou při základním školení ve výcvikových střediscích podrobeni též mravně-politické a osvětové výchově.

(1) Sbor je jednotný a podléhá ve všech svých složkách jednotnému velení.

(2) V čele Sboru stojí hlavní velitel, jemuž přísluší pečovati o udržení vojenského pořádku a kázně a dále o výcvik a vyučování členů Sboru. Hlavní velitel Sboru má svého zástupce. Hlavního velitele i jeho zástupce jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády. Je-li hlavním velitelem Čech, budiž jeho zástupcem Slovák, a naopak.

(3) V obvodu působnosti zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva vnitra, stojí v čele Sboru zemští velitelé. Zemského velitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra vnitra po slyšení příslušného zemského národního výboru, na Slovensku po vyjádření pověřence vnitra.

(4) Sbor se skládá:
Zmenší-li se rozsah úkolů státněbezpečnostní složky, sloučí ji vláda nařízením se složkou kriminální.

(5) Po odborné stránce vykonávání služby je každá složka Sboru k ostatním složkám samostatná.

(1) Ministr vnitra stanoví, a to pokud jde o Slovensko, po vyjádření pověřence vnitra, podrobnosti organisace Sboru, přihlížeje k organisaci správních úřadů národní bezpečnosti a k rozdělení Sboru na jednotlivé složky (§ 8, odst. 4); vymezí blíže služební určení jednotlivých složek Sboru podle jejich úkolů a stanoví podmínky pro přeřaďování členů Sboru z jedné složky do druhé; podle potřeby zřídí uvnitř složek útvary k plnění zvláštních úkolů (útvary se zvláštním určením); dále určí, jak mají býti členové Sboru vycvičeni a vyškoleni k vykonávání služby po odborné stránce a jak se má konati služba. O důležitých otázkách organisace Sboru, pokud mají význam pro obranu státu, a o tom, jak mají být členové Sboru vystrojeni a vyzbrojeni a jak mají být vycvičeni k vojenským úkolům, rozhoduje ministr vnitra vždy v dohodě s ministrem národní obrany.

(2) Pro stanovení zásad organisace Sboru (odstavec 1) si ministr vnitra opatří souhlas vlády.

1. z přijatých účastníků národního boje za osvobození, zejména těch, kteří byli již dne 5. května 1945 příslušníky bezpečnostní služby (č. 2), jakož i z účastníků národního boje za osvobození nově přijatých;

2.

b) ze zaměstnanců, kteří byli dne 1. ledna 1947 přiděleni pro vykonávání služby kriminální nebo státněbezpečnostní, pokud nebyli se svým souhlasem této služby zproštěni, nebo pokud nebyli podle platných předpisů propuštěni neb přeloženi do výslužby;

a) z příslušníků bývalého četnictva, bývalého sboru uniformované státní policie, kriminální služby a bývalé obecní výkonné policie;

3. z ostatních osob, které byly po dni 5. května 1945 nově přijaty do bezpečnostního sboru.

a) z pořádkové složky, která je školena a cvičena především pro vykonávání bezpečnostní a pořádkové služby;

b) z kriminální složky, která je školena a cvičena především pro stíhání trestných činů, které nejsou namířeny proti státu;

c) ze stáněbezpečnostní složky, která je školena a cvičena především pro stíhání trestných činů, namířeny proti státu.

(1) Sbor je ve věcech vykonávání své služby a služebního použití podřízen svému představenému úřadu a nadřízeným správním úřadům národní bezpečnosti.

(2) Ve věcech výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, dále pak ve věcech správních, hospodářských a účetních je Sbor podřízen svým velitelům a v poslední instanci ministerstvu vnitra.

(3) Je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen, mohou správní úřady národní bezpečnosti soustřediti členy Sboru svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jejich službu tak, jak toho okolnosti vyžadují.

(4) Použití útvarů se zvláštním určením k plnění jiných úkolů, než pro které byly zřízeny, je přípustné jen se souhlasem vlády.

(1) Soudy a úřady veřejné žaloby jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudů, oprávněny požadovati přímo služeb Sboru. V jiných oborech působnosti se soudy mohou dožadovati činnosti Sboru jen prostřednictvím správních úřadů národní bezpečnosti; tímtéž způsobem dožadují se činnosti Sboru ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i orgány samosprávné. Toliko kdyby bylo nebezpečí v prodlení, jsou členové Sboru povinni poskytnouti pomoc na přímé dožádání těchto úřadů a orgánů a o provedeném úkonu podají bez odkladu zprávu příslušnému správnímu úřadu národní bezpečnosti.

(2) Správní úřady národní bezpečnosti určují, pokud má Sbor spolupůsobiti při úkolech národní bezpečnosti, spadajících do působnosti místních národních výborů. Pečují však o to, aby tím netrpěla bezpečnostní služba Sboru.

(1) Členové Sboru jsou povinni vykonati bezpodmínečně a bez průtahu příkazy, jež jim byly dány. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil povinnostem, jež na sebe členové Sboru vzali přísahou, nebo kdyby příkazem bylo nařízeno vykonání činu, jenž je zapověděn trestním zákonem, po případě kdyby se příkaz příčil ustanovení § 16, odst. 4, mají členové Sboru, uvážíce všecky okolnosti, upustiti od výkonu příkazu, musí však tento případ ihned ohlásiti svému velitelství.

(2) Za obsah příkazu je odpověden úřad, který ho dal; členové Sboru jsou odpovědni jen za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení.

(3) Členové Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.
Právní postavení členů Sboru při vykonávání služby.

3. nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

(1) Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;

2. jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;

8. při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů.

7. při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

6. v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá na útěk, nemůže být jinak zadržena;

5. aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

(2) Zakročují-li členové Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních, platí o užití zbraní příslušné předpisy pro vojsko.

(3) Kdykoli člen Sboru ve své službě proti někomu zakročuje, má užít, připouštějí-li to okolnosti, slov „Jménem zákona“; v takovém případě je každý, i osoba vojenská, povinen uposlechnout jeho vyzvání, může si však potom na jeho jednání stěžovat. Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž člen Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).

(1) Mužstvo Sboru se doplňuje přijímáním dobrovolně se hlásících uchazečů. Uchazeč se přijímá nejprve jako člen Sboru na zkoušku.

b) je svéprávný a duševně způsobilý,

c) překročil 21 a nedosáhl ještě 30 let věku,

a) je alespoň pět let československým státním občanem české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti a je státně a národně spolehlivý a mravně bezúhonný,

(2) Za člena Sboru na zkoušku může být přijat jen ten, kdo

e) je tělesně způsobilý a má přiměřenou výšku,

d) je svobodný nebo bezdětný vdovec,

f) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na měšťanské škole,

g) má vojenský výcvik, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou stanoví branný zákon pro normální presenční službu.

(3) Ministerstvo vnitra - na Slovensku pověřenectvo vnitra - může prominouti podmínky uvedené v odstavci 2, písm. c), d) a f).

(4) Do Sboru mohou býti přijímány i ženy. Není však podmínkou přijetí, aby se žadatelka předem podrobila vojenskému výcviku. Ostatní předpisy o členech Sboru platí obdobně i pro ženy.

(5) Na dobu dočasné potřeby, zejména v případě mobilisace, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany se souhlasem vlády doplniti Sbor osobami vojenskými bez ohledu na to, zda hořejším požadavkům plně vyhovují.

(6) Podmínka pěti let, uvedená v odstavci 2, písm. a), nevztahuje se na účastníky národního boje za osvobození. Ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umisťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., zůstávají nedotčena.

1. jmenováním z řad gážistů Sboru mimo služební třídy;

3. přijímáním uchazečů s hodností důstojníka v záloze, vyhovujících všeobecným podmínkám (§ 21, odst. 2) a splňujících zvláštní podmínky pro ustanovení v příslušné služební kategorii; omezení podle č. 2 platí obdobně.

2. přestupem důstojníků vojska z povolání v hodnosti nejvýše kapitána, pokud pro uvolněná místa nebude dostatek způsobilých uchazečů z řad gážistů Sboru; toto omezení neplatí pro jmenování hlavního velitele a jeho zástupce (§ 8, odst. 2);

(1) Každý člen Sboru musí sloužit dva roky na zkoušku a má během této doby vykonat odbornou zkoušku před komisí, složenou z důstojníků Sboru a z úředníků správní služby národní bezpečnosti. Odborným zkouškám může býti přítomen zástupce správního úřadu národní bezpečnosti a jednotné odborové organisace. Vykoná-li zkoušku později, prodlužuje se zkušební doba o dobu, o niž byla zkouška později vykonána.

(2) Každý člen Sboru se musí při vstupu zavázat k čtyřleté povinné službě. Zkušební doba (odstavec 1) se mu do ní započítává.

(3) Členové Sboru vykonají při svém vstupu služební přísahu, kterou se zavazují, že budou věrně sloužit Československé republice a její vládě podle zákonů a podle nařízení svých představených. Text přísahy stanoví vláda nařízením.

3. uznal-li soud, odsoudiv ho pro zločin nebo přečin, na ztrátu hodnosti;

2. stane-li se tělesně k službě nezpůsobilým, aniž nabyl nároku na výslužné;

1. ukáže-li se během služby na zkoušku, že není k službě způsobilý;

5. žádá-li za propuštění; před uplynutím čtyřleté povinné služby lze žádosti vyhovět jen se souhlasem ministerstva vnitra (na Slovensku pověřenectva vnitra), které jej udělí, jsou-li pro to závažné důvody.

4. bylo-li na jeho propuštění uznáno v řízení kárném;

(1) Ministr vnitra, na Slovensku pověřenec vnitra podle jeho směrnic, stanoví, který orgán je služebním a který osobním úřadem pro členy Sboru.

(2) Člen Sboru může býti povýšen, jmenován, z úřední moci přeložen do výslužby nebo propuštěn (s výjimkou řízení trestního nebo kárného) jen po předchozím vyjádření příslušného zemského národního výboru - na Slovensku pověřence vnitra - a po slyšení zaměstnanecké rady. Toto ustanovení neplatí, přešli-li členové Sboru pod přímé velení vojska.