(1) Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby;

2. jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;

3. nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;

5. aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;

6. v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá na útěk, nemůže být jinak zadržena;

7. při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;

8. při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů.