(1) Zvěř postřelená nebo jinakým způsobem zraněná, která přeběhne do cizí honitby, nesmí tam býti stíhána bez svolení mysliveckého hospodáře; nedá-li však svolení, jest povinen sám takovou zvěř dále stíhati.

(2) Přeběhne-li postřelená zvěř spárkatá do sousední cizí honitby a zhasne v dohledu, jest ten, kdo ji postřelil, a při společném výkonu práva myslivosti více osobami ten, kdo výkon řídí, povinen zhaslou zvěř na místě vyvrhnouti a ukrýti, není však oprávněn při překročení hranice honitby vzíti s sebou ručnici a zvěř dopraviti do honitby, v níž byla postřelena, je však povinen co nejdříve oznámiti případ mysliveckému hospodáři, v jehož honitbě postřelená zvěř zhasla. Přešla-li zvěř uvedená v tomto odstavci do sousední honitby, aniž v dohledu zhasla, jsou osoby shora uvedené povinny oznámiti to mysliveckému hospodáři honitby, do níž zvěř přešla, označiti nástřel a místo přechodu. Není-li jiná dohoda, patří trofej tomu, kdo zvěř složil, zvěřina pak mysliveckému hospodáři honitby, v níž zvěř zhasla. Takový kus zvěře se započítá do plánu odstřelu toho, komu patří trofej, u zvěře bez trofeje tomu, komu patří zvěřina.

(3) Na pozemcích nehonebních lze postřelenou zvěř volně sledovati a dohledati, zpraví-li se předem o tom vlastník pozemku; zvěř zhaslá nebo padlá na takových pozemcích náleží mysliveckému hospodáři, v jehož honitbě takový pozemek leží.