(1) O vyrovnávání cenových rozdílů platí ustanovení § 2 vládní nařízení ze dne 21. března 1947, č. 34 Sb., kterým se činí opatření ke snížení cen některého zboží lidové potřeby a k ustálení cen důležitých statků.

(2) Odebírá-li malorozdělovač tekuté mléčné výrobky v mlékárně nebo v přejímací stanici, přísluší mu náhrada, o jejíž výši se dohodne s mlékárnou. Nedojde-li k dohodě, stanoví výši náhrady Svaz pro mléko a tuky se souhlasem nejvyššího úřadu cenového.

(3) Prodává-li velkorozdělovač nebo výrobce (přikoupené zboží) jinému velkorozdělovači, rozdělí se zúčastnění o příslušné velkorozdělovačské rozpětí, snížené o skutečné náklady dopravní, při čemž dodávajícímu velkorozdělovači neb výrobci přísluší nejvýše polovina tohoto rozdílu. Dodávající velkorozdělovač nebo výrobce je povinen v úctě vyznačiti částku, kterou si pro sebe ponechal.