Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o obchodních přirážkách v obchodu s brašnářskými a koženými galanterními výrobky.

(1) Maloobchodníci (počítaje v to i ambulatní obchodníky), kteří prodávají výrobky uvedené v příloze této vyhlášky, smějí připočítávat k nákupní ceně procentní přirážky nejvýše ve výměře a za podmínek stanovených touto vyhláškou.

(2) Maloobchodník, prodávající spotřebitelům zboží, uvedené v příloze této vyhlášky, smí účtovati stanovené procentní přirážky v plné výměře jen tehdy, odebírá-li zboží přímo od výrobce. Nakupuje-li u velkoobchodu, snižují se stanovené přirážky o jednu čtvrtinu. Ustanovení předchozí věty však neplatí v případech, kdy velkoobchodník koupil zboží od výrobce (bez prostřednictví prodejního zástupce výrobcova) za cenu, do které nebyla započtena provise výrobcova zástupce, a když tuto okolnost potvrdí na účtě výrobce velkoobchodníkovi a velkoobchodník maloobchodníkovi

(3) Nakupuje-li maloobchodník u jiného maloobchodníka, nesmí tím být spotřebitelská cena zvýšena. Součet přirážek připočítaných oběma podniky k nákupní ceně nesmí tedy překročit příslušnou stanovenou přirážku. Prodávající maloobchodník je povinen vyznačit na účtě kupujícímu maloobchodníkovi, zda zboží koupil od výrobce nebo od velkoobchodníka a prodejní cenu výrobce nebo velkoobchodníka; tuto cenu vezme pak kupující maloobchodník za základ pro výpočet jemu zbývající části příslušné nejvýše přípustné přirážky. Jde-li o zboží nakoupené od velkoobchodníka, platí kromě toho omezení podle odstavce 2.

(4) Nakupuje-li maloobchodní podnik zboží od velkoobchodního podniku a je-li mezi těmito podniky hospodářská účast v jakékoli výši a jakéhokoli druhu, při čemž se poskytnutí úvěru za hospodářskou účast nepovažuje, smějí oba podniky požadovat dohromady toliko příslušnou maloobchodní přirážku. Velkoobchodní podnik je proto v takovém případě povinen maloobchodnímu podniku vyznačit na účte prodejní cenu výrobcovu, kterou maloobchodní podnik bere za základ pro výpočet jemu zbývající části příslušné maloobchodní přirážky.

(5) Podniky, které samy vyrábějí zboží uvedené v příloze této vyhlášky a zároveň je prodávají spotřebitelům ve svých prodejnách oddělených od výrobních místností jsou, pokud jde o tyto prodeje, považovány za maloobchodníky ve smyslu této vyhlášky.

(1) Velkoobchodníci, kteří prodávají výrobky uvedené v příloze této vyhlášky, smějí za podmínek stanovených touto vyhláškou připočítávat k nákupní ceně nejvýše přirážku 15%.

(2) Velkoobchodníci smějí účtovat procentní přirážky podle odstavce 1 jen u zboží, které dodávají ze svého vlastního skladu; jinak smějí účtovat jen přirážky o 40% nižší.

(3) Nakupuje-li velkoobchodník u jiného velkoobchodníka, nesmí tím být zboží při dalším prodeji zdraženo. Součet přirážek účtovaných oběma velkoobchodníky k nákupní ceně nesmí překročit stanovenou výši. Prodávající velkoobchodník je povinen vyznačit na účte kupujícímu velkoobchodníkovi, zda zboží nakoupil u výrobce nebo u jiného velkoobchodníka a dále prodejní cenu výrobce, kterou vezme kupující velkoobchodník za základ pro výpočet jemu zbývající části nejvýše přípustné procentní přirážky. Jde-li o zboží, které velkoobchodník prodávající druhému velkoobchodníkovi nedodal ze svého vlastního skladu, platí kromě toho omezení stanovené v odst. 2.

(4) Nakupuje-li velkoobchodník zboží od výrobce a je-li mezi těmito podniky hospodářská účast jakéhokoli druhu a v jakékoli výši, při čemž se poskytnutí úvěru nepovažuje za hospodářskou účast, smí za toto zboží při dalším prodeji požadovat toliko svou vlastní nákupní cenu bez jakékoli přirážky.

(1) Nákupní cenou, není-li jinak stanoveno, rozumí se cena účtovaná za zboží po srážce všech rabatů a slev (netto — cena). U zboží dováženého z ciziny smějí býti k nákupní ceně připočteny skutečné, nezbytné a prokazatelné náklady, spojené s nákupem a dovozem.

(2) Při určení nákupní ceny se neodečítají pokladní srážky až do výše 3%.

(3) Připočtení provise k nákupní ceně za zprostředkování při nákupu není přípustné.

(4) U obchodních podniků, které zboží uvedené v příloze této vyhlášky dávají zpracovávat ve mzdě, je třeba za nákupní cenu hotového výrobku považovat nákupní cenu použitých surovin a pomocných látek a prokazatelné náklady na zpracování. V žádném případě nesmějí být účtovány k nákupním cenám surovin a pomocných látek obchodní přirážky.

(5) Při prodeji vlastního zboží v maloobchodních prodejnách výrobních podniků (§ 1, odst. 5) se nákupní cenou hotového zboží a tedy i základnou pro výpočet nejvýše přípustných procentních přirážek rozumí cena utvořená podle předpisů platných pro tvoření cen při výrobě brašnářských a kožených galanterních výrobků, s přihlédnutím k ustanovením vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/1946, běž. č. 1832). Zvláštní prodejní náklady, t. j. provise, skonto a daň z obratu, nesmějí se zde započítávat.

(1) Nejvýše přípustné procentní přirážky v maloobchodu se stanoví pro dvě místní třídy, označené v příloze této vyhlášky jako I. a II.

(2) Ambulantní obchodníci smějí připočítávat nejvýše procentní přirážku II. místní třídy.

(1) Jako prodejní a dodací podmínky platí podmínky obvyklé v r. 1938, a to i pro obchody zřízené po této době.

(2) Platební podmínky velkoobchodu: Velkoobchodníci nejsou povinni poskytovat rabaty. Poskytoval-li až dosud velkoobchodník skonto, je povinen poskytovat je při placení do 8 dnů od obdržení zboží až do výše 3% i nadále.

(1) Velkoobchodníci jsou povinni vystaviti svým odběratelům na každou dodávku účet. Účet musí obsahovati všechny údaje potřebné k provedení úřední kontroly, v každém případě však musí býti vyznačeno množství a druh zboží, dále údaj, z něhož lze určití původ zboží, jakož i prodejní cena, po případě údaje předepsané v § 2, odst. 3.

(2) Tutéž povinnost mají maloobchodníci, kteří jsou povinni dbáti též ustanovení § 1, odst. 3. Při prodeji přímým spotřebitelům mohou nahradit účty pokladními lístky (jejichž průpisy musejí být uschovány), obsahujícími kromě množství a druhu zboží též cenu a údaje, z nichž možno zjistiti původ zboží. U prodejů zboží do částky 100 Kčs a u obchodních domů s jednotnými cenami může býti vydáván jednoduchý pokladní lístek, obsahující vyznačenou prodejní cenu.

(3) Ambulantní obchodníci jsou povinni vydati zákazníkům pokladní lístek, obsahující množství a druh zboží, cenu a potřebné údaje pro zjištění původu zboží jen při prodeji, kde celková úplata převyšuje 100 Kčs; při prodeji nepřevyšujícím tuto částku vydají pokladní lístek jen na žádost zákazníka.

(4) Ambulantní obchodníci, kteří nemají stálé obchodní místnosti, musejí mít u sebe nákupní účty běžně číslované, aby je mohli předložiti na vyzvání orgánům cenové kontroly.

(5) Aby obchodní podniky mohly vyhovět ustanovením odstavce 1 a 2, mohou požadovati od výrobce, aby jím vystavené účty byly opatřeny všemi potřebnými údaji.

(6) Všechny doklady, po případě jejich průpisy musí obchodník pro potřebu cenové kontroly uschovat nejméně po dobu tří roků.

(1) Každý maloobchodník musí na veškerém zboží, jež má vystaveno v prodejní místnosti, označiti čitelným písmem prodejní cenu a údaje, z nichž možno bezpečně zjistiti původ zboží (běžné číslo kontrolního skladního záznamu nebo běžné číslu došlého účtu u obchodníků, kteří kontrolní skladní záznamy nevedou). Dokud není zboží takto označeno, nesmí býti v prodejní místnosti vyloženo a nabízeno k prodeji. Zboží, uložené ve skladišti, do něhož nemají zákazníci přístupu, nemusí být prodejní cenou označeno; musí však být označeno skladním číslem, které souhlasí se zápisem v kontrolním skladním záznamu anebo s běžným číslem došlého účtu.

(2) Označení zboží prodejní cenou a údajem, z něhož možno zjistiti původ zboží, je nutno provésti zřetelně a písmem dobře čitelným na př. psacím nebo značkovým strojem, razítkem, inkoustem anebo inkoustovou tužkou. Při změně označené ceny nesmí býti původní zápis vymazán ani učiněn nečitelným.

(1) Ustanovení § 6 se na dobu do 30. června 1947 doplňují tímto ustanovením: Ve všech účtech a nabídkách je nutno vyznačovat kromě účtovaných cen též ceny požadované za totéž nebo srovnatelné zboží před dnem účinnosti této vyhlášky. Na žádost zákazníkovu je třeba vyznačit dřívější cenu i na pokladním lístku.

(2) Ustanovení § 7 se na dobu do 30. června 1947 doplňují tímto ustanovením: Při označování cen zboží ve výkladech a v prodejních místnostech je třeba uvádět kromě cen požadovaných podle ustanovení této vyhlášky (s označením: „nová cena“, nebo „nyní“ a pod.) také ceny požadované za totéž nebo srovnatelné zboží před dnem účinnosti této vyhlášky (s označením „stará cena“, nebo „dříve“ a pod.).

(1) Obchodníci s výrobky, na které se vztahuje tato vyhláška a jejichž roční obrat přesahoval v předcházejícím roce částku 200.000 Kčs, jsou povinni založiti a vésti kontrolní skladní záznam o zboží. Tento záznam musí obsahovat aspoň tato data: druh a množství zboží, den převzetí zboží, odesílající firmu, výrobní značku a výrobní číslo, pokud jde o zboží nakoupené od výrobce (u zboží nakoupeného od obchodníka jeho skladové číslo) nákupní cenu, vykalkulovanou cenu prodejní, vlastní skladové číslo a odvolání na účetní zápis.

(2) Ostatní obchodníci jsou od vedení kontrolního skladního záznamu zproštěni, jsou však povinni vypočísti a vyznačiti prodejní ceny na nákupních účtech. Došlé účty musejí být běžně číslovány.

(1) Nejvyšší úřad cenový nebo místa jím pověřená mohou povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky.

(2) Obchodní přirážky stanovené touto vyhláškou jsou nejvyšší a je proto nutno postupovat podle ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/ 1946, běž. č. 1832).

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení.

(2) Zároveň se zrušuje použivatelnost vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 8. srpna 1942, o stanovení nejvýše přípustných procentních přirážek v obchodu s výrobky brašnářskými a galanterními (Ú. l. č. 195/1942, běž. č. 768), jakož i veškerá výjimečná povolení.