Přechodná ustanovení.
§ 85
Pro nároky z pojistných případů nastalých před účinností tohoto zákona, zahrnujíc v to i provise pozůstalých, napadlé za jeho účinnosti po provisionistech z doby před 1. lednem 1947, platí dosavadní předpisy s těmito výjimkami:
(1) Při stanovení průměrného výdělku podle § 18, odst. 2 se přihlíží pouze k výdělkům za dobu po 31. prosinci 1945.
(2) Vznikne-li za účinnosti tohoto zákona pojistný případ u pojištěnců, kteří vystoupili ze zaměstnání v hornictví podléhajícího pojištění u bratrských pokladen před 1. lednem 1946 a po tomto dni do tohoto zaměstnání již nevstoupí, činí základní částka invalidní pense (§ 14, odst. 1) 6.000 Kčs ročně. Tato základní částka se zvyšuje (§ 14, odst. 2) o 2.800 Kčs ročně, a dokonal-li pojištěnec 120 příspěvkových měsíců práce pod zemí, o 4.000 Kčs ročně. Ustanovení § 18 pro tyto pojistné případy neplatí.
§ 87
Vykonává-li poživatel provise za účinnosti tohoto zákona zaměstnání podléhající pojištění podle § 1, zvyšuje se jeho provise po dokonání aspoň šesti příspěvkových měsíců o zvyšovací částky podle § 15, odst. 1. Nárok na ně může býti uplatněn teprve po šesti měsících od zániku nového pojištění. Toto zvýšení provise přísluší od nejbližší splátky provise následující po zániku pojištění. Dosavadní právní předpisy o nejvyšší výměře provise tu neplatí.
§ 88
Osoby, které v den počátku účinnosti tohoto zákona požívaly invalidní (starobní) provise (důchodu), hornické nebo hornické plné provise, mohou získati nárok na pensi invalidní nebo starobní podle tohoto zákona jen, získají-li po 31. prosinci 1946 na podkladě zaměstnání pod zemí alespoň 24 příspěvkové měsíce v pojištění podle tohoto zákona. V případech, kde dojde k odnětí provise na podkladě lékařské prohlídky nařízené nositelem pojištění (reaktivisace), stačí, bude-li získáno alespoň 12 nových příspěvkových měsíců v povinném pojištění podle tohoto zákona.
§ 89
Bude-li přiznána pense podle tohoto zákona poživateli starobní odměny, odpadá starobní odměna.
(1) Osobám povinně pojištěným podle tohoto zákona, které by podle dosud platných předpisů byly povinny pojištěním u náhradních pensijních ústavů, zachovávají se pro případ, že budou u nich splněny též podmínky pro nárok na důchod podle stanov náhradního pensijního ústavu, vyšší nároky, jako kdyby byly nadále pojištěny u náhradního pensijního ústavu. Případný rozdíl, o který jsou nároky z náhradního pensijního ústavu vyšší než nároky podle tohoto zákona, vyplácí náhradní pensijní ústav.
(2) Bližší, zejména též způsob a výši úhrady nároků vůči náhradnímu pensijnímu ústavu podle odstavce 1, určí jeho stanovy.
(1) Z příspěvkových dob provisního pojištění před 1. lednem 1946 se stanoví příspěvkové měsíce podle § 7 tak, že příspěvkový měsíc se rovná třiceti příspěvkovým dnům a konečný zbytek příspěvkových dnů se počítá za plný příspěvkový měsíc.
(2) Za doby, jež jsou podle dosavadních předpisů započitatelné v provisním pojištění (vojenská služba, cvičení ve zbrani, doba nemoci), dále za nepojištěné doby strávené prokazatelně v hornictví, náležejí k pensím podle tohoto zákona zvyšovací částky podle § 15, odst. 2, písm. b).
(3) Osobám uvedeným v § 15, odst. 3 náležejí k dávkám podle tohoto zákona zvýšení podle § 176 a § 177 a) zákona č. 26/1929 Sb. Osobám uvedeným v § 115, odst. 4 náleží k dávkám podle tohoto zákona věkový příplatek podle zákona č. 221/1924 Sb. O úhradě těchto zvýšení platí ustanovení § 79.
(4) Za doby (služby) strávené v československých legiích (zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům) nebo ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) náležejí k pensím podle tohoto zákona zvyšovací částky podle § 15, odst. 2, písm. a). Pokud doby (služby) se podle uvedených zákonů započítávají násobkem (§ 1, odst. 2 zák. č. 462/1919 Sb. a § 16 zák. č. 255/1946 Sb.), náležejí tyto zvyšovací částky týmž násobkem i v pojištění podle tohoto zákona. Ustanovení zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, se nepoužije v uvedených směrech pro obor hornického pensijního pojištění.
(1) Ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, platí pouze pro provise uvedené v § 85, větě prvé. Jinak pozbývá zákon č. 156/1945 Sb. pro obor pojištění podle tohoto zákona platnosti.
(2) Od počátku účinnosti tohoto zákona vyplácí nositel pojištění podle tohoto zákona (§ 80, odst. 1) k provisím přídavky podle zákona č. 156/1945 Sb., i když podle dosavadních předpisů byl příslušný k jejich výplatě jiný nositel pojištění.
(3) Osobám, jimž napadne pense podle tohoto zákona, nenáleží ze žádného důchodového pojištění přídavek podle zákona č. 156/1945 Sb.
(4) Pokud by v případech odstavců 2 a 3 příslušel od jiného nositele pojištění vyšší přídavek, vyplácí tento nositel rozdíl.
1. Na místě dětských přídavků, vyplácených podle dosavadních předpisů v den počátku účinnosti tohoto zákona, náleží výchovné podle § 17.
2. Jsou-li u sirotčích provisí nebo u dětských přídavků, na něž vznikl nárok před účinností tohoto zákona, splněny podmínky § 28, odst. 2, může býti jejich výplata podle tohoto ustanovení prodloužena. To platí ode dne počátku účinnosti tohoto zákona i pro sirotčí provise a dětské přídavky, jejichž výplata zanikla dovršením 18. roku věku před účinností tohoto zákona. Ustanovení bodu 1 se vztahuje i na tyto dětské přídavky.
3. Provdá-li se za účinnosti tohoto zákona vdova, která v den počátku jeho účinnosti požívala vdovské provise nebo vdovské plné provise, platí obdobně ustanovení § 23, odst. 3 a 4.
4. Ustanovení § 26 platí obdobně i v případech úmrtí pojištěnce před účinností tohoto zákona.
5. Ustanovení § 33 vztahuje se také na provise napadlé před účinností tohoto zákona.
6. Pro krácení provisí platí ustanovení § 34.