(2) Je-li základem vojenské kázeňské pravomoci určitý poměr, v němž jest osoba jí podrobená, přísluší do této pravomoci jen taková jednání a opominutí, jež se stala za tohoto poměru. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá vojenská kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran jednání a opominutí uvedených v § 2, písm. b) a c), a to:

a) v případě § 2, písm. b), nebyl-li poklesek před ukončením poměru kázeňsky pravoplatně vyřízen;

b) v případě § 2, písm. c) tím okamžikem, jakmile se skončí pro tyto činy vojenská trestní soudní pravomoc.