(3) Za obytné se považují místnosti, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k bydlení a mohou buď přímo nebo bez podstatných změn sloužiti tomuto účelu. Při počítání obytných místností se však nepřihlíží ke kuchyním, ani k místnostem, o nichž uživatel bytu prokáže, že jich sám nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého povolání nebo zaměstnání nebo z důvodu veřejného zájmu, a které místní národní výbor za takové uzná.