(1) Oprávněnými uchazeči jsou osoby uvedené v § 16, odst. 1, písm. a) až d) a g) zákona, jsou-li starší 18 let, a osoby uvedené v § 16, odst. 1, písm. e), f) a h) zákona.

(2) Za drobné pachtýře se považují pachtýři, jejichž vlastní a připachtovaná půda nepřesahuje výměru, až do které jim může býti podle § 22 půda přidělena.

(3) Za malozemědělce [§ 16, odst. 1, písm. a) zákona] jest považovati vlastníky nesoběstačných usedlostí, jejichž hlavním zaměstnáním jest zemědělství a kteří jiné zaměstnání, pokud je vůbec provozují, provozují jen příležitostně.

(4) K vytvoření zemědělských soběstačných usedlostí [§ 16, odst. 1, písm. c) zákona] může býti půda přidělena zemědělským zaměstnancům, rolnickým synům a dcerám starším 18 let, kteří pracují v zemědělství, nelze-li podle rodinných poměrů očekávati, že budou míti možnost samostatně hospodařiti na usedlostech svých rodičů (díl I zákona ze dne 3. července 1947, č. 139 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy) a krajanům vracejícím se do vlasti, jejichž hlavním zaměstnáním bylo zemědělství. Dále lze půdu také přiděliti k vytvoření závodů se speciální zemědělskou výrobou osobám, které mají zvláštní odborné znalosti v zemědělství (zahradnictví, ovocnářství, pěstování léčivých a ušlechtilých rostlin, chov drobného hospodářského zvířectva, drůbežnictví, včelařství a pod.) a hodlají se této výrobě výhradně věnovati.

(5) Za vyvlastněnou půdu, na kterou může býti poskytnut náhradní příděl podle § 16, odst. 1, písm. d) zákona se považuje též zemědělská půda, které pozbyli malí a střední zemědělci v době po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo v důsledku národní a rasové nebo politické persekuce (§§ 1 a 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., pokud o její vrácení žádali a vrácení nebylo dobře možné z důvodů, že by tím byly ohroženy důležité zájmy veřejné (§ 6 cit. zákona). Okolnost, že malozemědělec získal půdu jako náhradu za půdu vyvlastněnou, není na újmu přídělu podle ustanovení § 16, odst. 1, písm. a) zákona.

(6) Veřejnoprávní korporace [§ 16, odst. 1, písm. e) zákona] jsou oprávněnými uchazeči o zemědělskou půdu pouze v tom případě, potřebují-li ji pro veřejné účely (veřejné stavby, plánovité provádění bytové péče, komunikace, regulace řek a pod.).

(7) Zemědělské výrobní družstvo [§ 16, odst. 1, písm. f) zákona] může býti uznáno za oprávněného uchazeče, jestliže všichni jeho členové vykazují náležitosti předepsané pro oprávněné uchazeče-jednotlivce.

(8) Za oprávněné uchazeče o příděl půdy pro stavbu vlastního domu nebo zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení [§ 16, odst. 1, písm. g) zákona] lze uznati pouze takové uchazeče, kteří nemají vlastní dům nebo zahradu, vlastní maloživnostenskou provozovnu a pod., nebo mají pozemek anebo jiné nemovitosti v tomto směru nedostačující. Za oprávněné uchazeče o příděl půdy pro stavbu domu nebo na zřízení zahrádky lze uznati též družstva, jejichž členové jsou jen osoby kvalifikované podle § 16, odst. 1, písm. g) zákona a sdružily se za tím účelem.

(9) Průmyslové podniky mohou býti považovány za oprávněné uchazeče o příděl půdy v rozsahu uvedeném v § 23, odst. 3 pouze na potvrzení příslušného ministra, že požadovaný příděl je nutný k řádnému provozu a rozvoji podniku.

(10) Manželé (druh a družka) se považují za jednoho uchazeče.