Vyhláška ministra zemědělství, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o nové pozemkové reformě.

(1) Výkupním řízením se rozumí provádění ustanovení § 10 zákona, t. j. řízení o výkupu a výběru půdy, o převzetí půdy (výpovědi z hospodaření) a konečně řízení, spojené se schvalováním právních jednání, týkajících se půdy, která je předmětem výkupního řízení.

(2) Vlastník (spoluvlastník) půdy sloužící zemědělské výrobě se považuje za výkonného zemědělce podle § 1, odst. 1 zákona, vykonává-li na této půdě na svůj účet a nebezpečí trvale sám převážně tělesné práce, nebo při větším rozsahu podniku práce v něm na místě trvale řídí a tvoří-li zemědělství hlavní zdroj jeho obživy. Uvedenou činnost jest pokládati za trvalou jen tehdy, je-li z okolností patrný úmysl věnovati se jí nepřetržitě.

(3) Vlastník pracuje trvale na půdě sloužící zemědělské výrobě (§ 1, odst. 3 zákona), splňuje-li náležitosti výkonného zemědělce (odstavec 2).

(4) Hospodařením na půdě ponechané vlastníku (§ 1, odst. 3, třetí věta zákona) se rozumí obdělávání půdy na účet a nebezpečí vlastníka.

(1) Orgány zúčastněné na výkupním řízení jsou:

(2) Z věcně příslušných orgánů uvedených v odstavci 1, písm. a) až d) jsou místně příslušny ty, v jejichž obvodu je sídlo zemědělského podniku. Jde-li o půdu, která netvoří samostatnou hospodářskou jednotku, jsou místně příslušny ty orgány, v jejichž obvodu leží největší část půdy, na kterou se vztahují ustanovení zákona. Leží-li v různých obvodech, postupuje příslušná místní rolnická komise v dohodě s místními rolnickými komisemi ostatních obvodů; za tím účelem mohou pověřiti zúčastněné místní rolnické komise své zástupce vyřizováním společných věcí. Nedojde-li k dohodě, určí postup místních rolnických komisí okresní rolnická komise.

(1) Předpokladem výkupu půdy jest řádně provedený její soupis; místní národní výbory v součinnosti s místními rolnickými komisemi přezkoušejí soupisové přihlášky co do úplnosti a správnosti a podle potřeby se postarají o jejich doplnění.

(2) O výkupu rozhoduje okresní národní výbor, který vydá výměr o výkupu na základě dohody místní rolnické komise s vlastníkem půdy, schválené místním národním výborem; nedojde-li k dohodě nebo neschválí-li ji místní národní výbor, rozhodne okresní národní výbor o výkupu přímo.

(3) Při provádění výkupu se přihlédne jednak k námitkám, které uplatnil vlastník při soupisu půdy (§ 7, odst. 2 zákona), jednak k důvodům, které uplatňuje vlastník pro ponechání půdy podle ustanovení § 1 a § 11, odst. 2, druhé a třetí věty zákona, jakož i k potřebám přídělu, pokud jde o výběr půdy (§ 6 zákona).

(4) Současně při jednání o výkupu se zjistí podle části II této vyhlášky, zda a které části živého a mrtvého zařízení budou vlastníci povinni prodati státu (§ 14, odst. 2 zákona).

(1) K výkupnímu řízení dává podnět příslušná místní rolnická komise (§ 2, odst. 2) v součinnosti s místním sdružením příslušného Jednotného svazu zemědělců podle soupisových přihlášek, které obdrží od místního národního výboru. Nejprve posoudí požadavky vlastníka půdy a oprávněných uchazečů. Na to vyzve místní rolnická komise vlastníka ke sjednání dohody o tom, zda a která půda se vykoupí (stanovení náhrady za vykoupenou půdu není předmětem tohoto jednání). Tím se pokládá výkupní řízení za zahájeno. K dohodě (§ 10, odst. 1 zákona) má dojíti nejpozději do 15 dnů ode dne vyzvání; na tuto okolnost budiž vlastník při výzvě výslovně upozorněn.

(2) Dojde-li ve stanovené lhůtě od zahájení výkupního řízení k dohodě, předloží ji místní rolnická komise místnímu národnímu výboru ke schválení. Nedojde-li v této lhůtě k dohodě, předloží místní rolnická komise svůj návrh na provedení výkupu místnímu národnímu výboru, který předloží spisy se svým vyjádřením okresnímu národnímu výboru k vydání rozhodnutí o výkupu. Totéž učiní místní národní výbor, neschválí-li dohodu, na které se shodli vlastník s místní rolnickou komisí.

(3) Leží-li půda podléhající výkupu v obvodu více obcí, vede jednání s vlastníkem příslušná místní rolnická komise (§ 2, odst. 2), která se dohodne s ostatními místními rolnickými komisemi, v jejichž obvodu leží půda vlastníka, na jednotném postupu pro jednání s vlastníkem (odstavec 2). Zúčastněné místní rolnické komise mohou také jednáním s vlastníkem pověřiti své zástupce. Nedohodnou-li se zúčastněné místní rolnické komise mezi sebou, určí postup příslušná okresní rolnická komise (§ 2, odst. 2).

(1) Před rozhodnutím o výkupu (§ 3, odst. 2) přezkoumá okresní národní výbor, zda při sjednání a schválení dohody bylo postupováno podle zákona, zejména pokud jde o ponechání půdy vlastníku (§§ 1 a 2 zákona) a o výběr půdy (§ 6 zákona), a zda ponechání určitých pozemků vlastníku neodporuje zájmům veřejným. Shledá-li okresní národní výbor v dohodě závady, vrátí ji místnímu národnímu výboru k jejich odstranění ve lhůtě, kterou současně určí; nebudou-li závady odstraněny, rozhodne okresní národní výbor, jako kdyby k dohodě nedošlo.

(2) Leží-li půda, na niž se vztahují ustanovení zákona, v obvodu několika okresních národních výborů, rozhodne o výkupu příslušný okresní národní výbor (§ 2, odst. 2).

(3) Nevydá-li příslušný okresní národní výbor rozhodnutí o výkupu do 60 dnů ode dne předložení spisů místním národním výborem, po případě po uplynutí lhůty podle odstavce 1, může tak učiniti ministerstvo zemědělství.

(4) Jestliže řízení o výkupu zahájilo ministerstvo zemědělství (§ 10, odst. 4 zákona), vydá též samo rozhodnutí o výkupu a uvědomí o něm příslušný okresní národní výbor, kterému může uložiti, aby pokračoval ve výkupním řízení (§ 1, odst. 1).

(1) Místně příslušný okresní národní výbor (§ 2, odst. 2) požádá, když rozhodnutí o výkupu nabylo právní moci, knihovní žádostí knihovní soud, aby poznamenal provedení výkupu v pozemkové knize, a o výkonu poznámky zpravil též místně příslušnou státní obvodovou úřadovnu pro pozemkovou reformu. Tato poznámka má účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát.

(2) Není-li půda zapsána v pozemkových knihách na území republiky Československé, nebo není-li soulad mezi skutečným a knihovním stavem, vyhlásí okresní národní výbor výkup vyhláškou, vyvěšenou na úřední desce po dobu 15 dnů; toto vyhlášení má účinek přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát. Leží-li půda v obvodu několika okresních národních výborů, musí býti vyhláška vyvěšena na úředních deskách všech příslušných okresních národních výborů. I tyto vyhlášky buďtež vyvěšeny po dobu 15 dnů. Vyhlášky se vyvěsí také na úředních deskách v příslušných obcích.

(3) Současně zašle okresní národní výbor opis rozhodnutí o výkupu příslušné státní obvodové úřadovně pro pozemkovou reformu a zpraví ji o tom, že toto rozhodnutí nabylo právní moci a že knihovní soud byl požádán o provedení poznámky výkupu, po případě že výkup byl vyhlášen vyhláškou okresního národního výboru na úřední desce.

(4) Katastrální měřický úřad zaznamená v pozemkovém katastru československý stát jako držitele vykoupené půdy s účinkem ode dne poznámky výkupu; knihovní soud oznámí mu proto zápis poznámky výkupu. Vyhlašuje-li se provedení výkupu vyhláškou na úřední desce okresního národního výboru, sdělí příslušný okresní národní výbor obsah této vyhlášky příslušnému katastrálnímu měřickému úřadu; ustanovení věty první platí tu přiměřeně.

(1) Vykoupenou půdu převezme stát. Před jejím skutečným prevzetím dá místně příslušná státní obvodová úřadovna pro pozemkovou reformu výpověď osobám na půdě hospodařícím, jakmile obdrží oznámení knihovního soudu o provedení poznámky výkupu, po případě oznámení o vyhlášení výkupu podle § 7, odst. 2.

(2) Výpověď budiž dána alespoň tříměsíční, a to tak, aby hospodařící osoba mohla dokončiti sklizňové práce. Bylo-li zjištěno, že se na vykoupené půdě špatně hospodaří, může býti výpovědní lhůta zkrácena, po případě podán návrh na zavedení národní správy.

(3) Výpovědi není třeba:

(1) Výpověď doručují státní obvodové úřadovny pro pozemkovou reformu osobám hospodařícím zpravidla přímo. Výpověď může však býti také doručena veřejnou vyhláškou, která se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce v obci (obcích), v jejímž (jejichž) obvodu leží vykoupená půda. Při výpovědi veřejnou vyhláškou postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen osob hospodařících. Výpověď se pokládá za doručenou dnem vyvěšení. Proti výpovědi není opravného prostředku. Jinak platí ustanovení vládního nařízení č. 8/1928 Sb.

(2) Výpověď lze doručiti též okresním soudem (§ 12 zákona).

(1) Každý převod vlastnického práva mezi živými, reálné rozdělení spoluvlastnictví, propachtování a smluvní a exekuční zatížení půdy, která je předmětem výkupního řízení, jest až do konečného provedení výkupu a převzetí vykoupené půdy přípustné jen se souhlasem ministerstva zemědělství; uvedená právní jednání uzavřená bez tohoto souhlasu jsou neplatná.

(2) Souhlasu ministerstva zemědělství je také třeba k platnosti právních jednání uvedených v odstavci 1, která byla uzavřena po 4. dubnu 1947 do 14. dubna 1948.

(3) Žádost o udělení souhlasu podle odstavce 1 a 2 se podává u příslušného okresního národního výboru, který si vyžádá stanovisko místní rolnické komise (místních rolnických komisí) a předloží žádost se svým vyjádřením s hlediska platných předpisů o schvalování převodů zemědělské a jiné půdy ministerstvu zemědělství, po případě orgánům jím pověřeným, k rozhodnutí. Okresní národní výbor zpraví o tom místní rolnickou komisi (místní rolnické komise) s tím, že v případech podle odstavce 2 je zahájení výkupního řízení odložiti až do pravoplatného rozhodnutí o žádosti, byla-li žádost podána do 45 dnů ode dne počátku účinnosti této vyhlášky.

(1) Při převzetí vykoupené půdy jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dosud sloužilo hospodaření na ní, povinni prodati státu poměrnou část tohoto zařízení.

(2) Povinnost podle odstavce 1 nepostihuje pachtýře vykoupené půdy, pokud potřebují takové zařízení k dalšímu svému hospodaření.

(1) Poměrnou částí živého a mrtvého zařízení (§ 13, odst. 1) se rozumí takové množství zařízení, přihlížeje k jednotlivým jeho druhům, kterého není třeba k řádnému hospodaření na půdě vlastníku ponechané.

(2) Do množství (počtu) příslušného druhu zařízení, jež se podle odstavce 1 ponechává, si může vlastník vybrati jednotlivé kusy zařízení volně.

(1) Tvoří-li součást poměrné části zařízení plemenná zvířata, budou použita ke zvelebení zemědělské výroby a přidělena výzkumným zemědělským ústavům, stanicím a statkům, závodům podniku Státní lesy a statky, školním statkům anebo jinak, aby národohospodářsky byla co nejúčelněji využita.

(2) Těžké stroje přidělí ministerstvo zemědělství státním strojním stanicím (ústavu pro mechanisování zemědělské výroby na Slovensku) a strojním družstvům.

(3) Přejímané zásoby, zejména zásoby uznaného osiva a sadby, budou použity podle pokynů ministerstva zemědělství.

(4) Pro jiné než v odstavci 1 a 2 uvedené živé a mrtvé zařízení označí ministerstvo zemědělství přídělce, aby si je přímo vykoupili od vlastníka (§ 15). Přídělci se rozumí nejen přídělci půdy vykoupené podle zákona, nýbrž i přídělci půdy konfiskované nebo získané revisí první pozemkové reformy.

(1) Přídělové řízení provádí ministerstvo zemědělství za součinnosti místních a okresních rolnických komisí.

(2) Přídělové řízení se zahájí vyhláškou ministerstva zemědělství, jakmile bude pravoplatně rozhodnuto o výkupu (§ 3, odst. 2), a to pokud možno najednou na veškeré půdě, která byla výkupem v obci skutečně získána. Vyhláška se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce místních národních výborů všech zájmových obcí (§ 19, odst. 4) a příslušných okresních národních výborů.

(3) Uchazeči podávají přihlášky o příděl u místní rolnické komise. Tato přezkouší oprávněnost uchazečů a provede jejich výběr s přihlédnutím k přednostnímu právu (§ 21, odst. 3).

(4) Přihlášky o příděl se podávají ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení vyhlášky o zahájení přídělového řízení (odstavec 2), a to na tiskopisech, které vydá ministerstvo zemědělství.

(1) Předmětem přídělu je vykoupená půda, kterou si neponechá stát pro účely veřejné nebo pro budoucí příděl (půdní reservy pro osídlení reemigrantů).

(2) Po zjištění uplatněných požadavků na příděl se sestaví hrubá rozvaha odděleně pro půdu zemědělskou a půdu lesní. Vykoupená půda zemědělská se rozvrhne podle druhu přídělu a vyloučí se půda, kterou si ponechá stát (odstavec 1). Tímto rozvrhem se stanoví v úhrnných výměrách, kolik půdy lze účelně vyhraditi pro jednotlivé skupiny uchazečů z jednotlivých zájmových obcí (odstavec 4), při čemž se uchazeči rozdělí do těchto skupin:
Při tomto rozvrhu se přihlédne též k požadavkům průmyslových podniků na příděl půdy pro jejich provoz a rozvoj [§ 16, odst. 1, písm. h) zákona].

(3) Po sestavení hrubé rozvahy se z půdy zemědělské, vyhrazené pro jednotlivé skupiny uchazečů (odstavec 2), navrhnou v rámci těchto skupin výměry pro příděl jednotlivým uchazečům (číselný příděl).

(4) Hrubou rozvahu a číselný příděl sestaví ministerstvo zemědělství pro veškerou půdu, která je současně vykupována v obvodu téže obce. Na sestavování hrubé rozvahy se zúčastní vždy místní rolnická komise obce, v níž leží půda, po případě též obcí s ní sousedících (zájmových obcí), pokud pro tyto obce byly zřízeny samostatné místní rolnické komise a uchazeči z těchto obcí se ucházejí o příděl půdy v obci, pro níž se sestavuje hrubá rozvaha. Případné rozpory mezi místními rolnickými komisemi odstraní okresní rolnická komise.

(1) Oprávněnými uchazeči jsou osoby uvedené v § 16, odst. 1, písm. a) až d) a g) zákona, jsou-li starší 18 let, a osoby uvedené v § 16, odst. 1, písm. e), f) a h) zákona.

(2) Za drobné pachtýře se považují pachtýři, jejichž vlastní a připachtovaná půda nepřesahuje výměru, až do které jim může býti podle § 22 půda přidělena.

(3) Za malozemědělce [§ 16, odst. 1, písm. a) zákona] jest považovati vlastníky nesoběstačných usedlostí, jejichž hlavním zaměstnáním jest zemědělství a kteří jiné zaměstnání, pokud je vůbec provozují, provozují jen příležitostně.

(4) K vytvoření zemědělských soběstačných usedlostí [§ 16, odst. 1, písm. c) zákona] může býti půda přidělena zemědělským zaměstnancům, rolnickým synům a dcerám starším 18 let, kteří pracují v zemědělství, nelze-li podle rodinných poměrů očekávati, že budou míti možnost samostatně hospodařiti na usedlostech svých rodičů (díl I zákona ze dne 3. července 1947, č. 139 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy) a krajanům vracejícím se do vlasti, jejichž hlavním zaměstnáním bylo zemědělství. Dále lze půdu také přiděliti k vytvoření závodů se speciální zemědělskou výrobou osobám, které mají zvláštní odborné znalosti v zemědělství (zahradnictví, ovocnářství, pěstování léčivých a ušlechtilých rostlin, chov drobného hospodářského zvířectva, drůbežnictví, včelařství a pod.) a hodlají se této výrobě výhradně věnovati.

(5) Za vyvlastněnou půdu, na kterou může býti poskytnut náhradní příděl podle § 16, odst. 1, písm. d) zákona se považuje též zemědělská půda, které pozbyli malí a střední zemědělci v době po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo v důsledku národní a rasové nebo politické persekuce (§§ 1 a 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., pokud o její vrácení žádali a vrácení nebylo dobře možné z důvodů, že by tím byly ohroženy důležité zájmy veřejné (§ 6 cit. zákona). Okolnost, že malozemědělec získal půdu jako náhradu za půdu vyvlastněnou, není na újmu přídělu podle ustanovení § 16, odst. 1, písm. a) zákona.

(6) Veřejnoprávní korporace [§ 16, odst. 1, písm. e) zákona] jsou oprávněnými uchazeči o zemědělskou půdu pouze v tom případě, potřebují-li ji pro veřejné účely (veřejné stavby, plánovité provádění bytové péče, komunikace, regulace řek a pod.).

(7) Zemědělské výrobní družstvo [§ 16, odst. 1, písm. f) zákona] může býti uznáno za oprávněného uchazeče, jestliže všichni jeho členové vykazují náležitosti předepsané pro oprávněné uchazeče-jednotlivce.

(8) Za oprávněné uchazeče o příděl půdy pro stavbu vlastního domu nebo zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení [§ 16, odst. 1, písm. g) zákona] lze uznati pouze takové uchazeče, kteří nemají vlastní dům nebo zahradu, vlastní maloživnostenskou provozovnu a pod., nebo mají pozemek anebo jiné nemovitosti v tomto směru nedostačující. Za oprávněné uchazeče o příděl půdy pro stavbu domu nebo na zřízení zahrádky lze uznati též družstva, jejichž členové jsou jen osoby kvalifikované podle § 16, odst. 1, písm. g) zákona a sdružily se za tím účelem.

(9) Průmyslové podniky mohou býti považovány za oprávněné uchazeče o příděl půdy v rozsahu uvedeném v § 23, odst. 3 pouze na potvrzení příslušného ministra, že požadovaný příděl je nutný k řádnému provozu a rozvoji podniku.

(10) Manželé (druh a družka) se považují za jednoho uchazeče.

(1) Uchazeč o příděl musí splňovati náležitosti uvedené v § 16, odst. 1 a 3 zákona a dále osvědčiti, že nebudou u něho dány okolnosti, které jsou podle § 1 zákona důvodem k výkupu půdy. Uchazeč, který nemá trvalé bydliště v obci, v jejímž obvodu leží vykoupená půda, o jejíž příděl žádá, musí dále osvědčiti, že v obci jeho trvalého bydliště nemůže dostati příděl půdy ze zkonfiskovaného zemědělského majetku (§ 16, odst. 4 zákona).

(2) Uchazeči, jímž byla přidělena půda podle předpisů o konfiskaci a přídělu zemědělského majetku nebo podle zákona ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, ve znění zákona ze dne 21. března 1948, č. 44 Sb., musí prokázati, že neopustili bez vážného důvodu přidělený jim majetek.

(3) Přednostní právo na příděl mají mimo osoby uvedené v § 16, odst. 5 zákona též zaměstnanci na vykoupené půdě, kteří výkupem ztratili své dosavadní zaměstnání, pokud vyhovují jinak podmínkám stanoveným pro oprávněné uchazeče o příděl (§ 16, odst. 1 a 3 zákona) a nebyli zaopatřeni jiným ze způsobů uvedených v zákoně ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, ve znění upraveném podle § 20, odst. 1 zákona.

(4) Z drobných pachtýřů [§ 16, odst. 5, písm. a) zákona] mají přednost před ostatními drobnými pachtýři ti, kteří pozbyli pachtu po 3. červenci 1947 v důsledku zákona č. 139/1947 Sb., a to pokud jde o půdu jimi do té doby zpachtovanou.

(5) Mezi všemi přednostními uchazeči (odstavec 3 a 4) mají v rámci jednotlivých skupin uchazečů v prvé řadě přednostní právo na příděl půdy osoby, jmenované v §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

(1) Pro rozsah přídělu jednotlivým oprávněným uchazečům k účelům zemědělským platí zásada, že přídělem se doplňují nebo nově tvoří usedlosti do soběstačné výměry, při čemž za soběstačnou usedlost se považuje usedlost s nejmenší výměrou půdy 5 ha v oblasti řepařské, 8 ha v oblasti obilnářské, 10 ha v oblasti bramborářské a 15 ha v oblasti pastvinářské (§ 16, odst. 2 zákona). Neodpovídá-li bonita půdy průměrné bonitě výrobní oblasti, ve které leží, může býti nejmenší výměra posuzována podle oblasti, které skutečně odpovídá svojí bonitou.

(2) Při přídělu půdy dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení jest přihlížeti ke skutečné potřebě těchto uchazečů a k potřebě půdy pro účely zemědělské. Pro rozsah tohoto přídělu jest mimo nejvyšší mez 0.5 ha, uvedenou v § 16, odst. 1, písm. g) zákona směrodatnou celková výměra půdy pro tyto účely určená [§ 19, odst. 2, písm. d)], při přídělu půdy pro stavbu vlastního domu též zastavovací plán (určovací náčrtek) obce.

(1) Příděl půdy veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné jest prováděti tak, aby pokud možno nebyla odňata půda potřebná pro příděl podle § 16, odst. 1, písm. a) až d) zákona.

(2) Zemědělským výrobním družstvům (§ 20, odst. 7) lze přiděliti půdu tak, aby výměra připadající na jednoho člena odpovídala výměře, na niž se v místě doplňují nesoběstačné usedlosti (§ 22, odst. 1) jednotlivcům uchazečům, při čemž na manžele (druh a družka) a děti mladší 18 let může připadnouti nejvýše výměra půdy připadající na jednoho člena družstva.

(3) Průmyslovým podnikům (§ 20, odst. 9) lze přiděliti jen půdu, kterou potřebují pro účely svého technického provozu (manipulační prostory, rozšíření podniku, stavba dělnických domů a pod.) nebo hospodářského rozvoje (půda obsahující ložiska surovin, zpracovávaných příslušným podnikem), v rozsahu přiměřeném skutečné po případě plánované kapacitě podniku. Přitom nutno přihlížeti k tomu, aby příděl byl uveden v soulad s ostatními potřebami přídělu.

(1) Jsou-li z vykoupené půdy uspokojeni všichni místní uchazeči, lze její zbytek směniti za jinou zemědělskou půdu v místech, kde je nedostatek této půdy pro příděl oprávněným uchazečům.

(2) Rovněž tak lze sjednati směnu

(1) Lesní celky, pokud se nepřidělí státu, se přidělují svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům (odstavec 3), nepřesahují-li zpravidla výměru 100 ha, ve zvlášť výjimečných případech lesním družstvům až do výměry 250 ha, při čemž budiž přihlíženo k potřebám arondace hospodářských lesních celků.

(2) Výkonným zemědělcům lze přiděliti menší lesní půdu ve výměře kolem 2 ha, uzavřenou nebo vklíněnou do jejich zemědělského majetku nebo přídělu.

(3) Za lesní družstva podle § 16, odst. 6 zákona se považují lesní družstva utvořená

(1) Závody zemědělského průmyslu, které jsou ministerstvem výživy určeny k dalšímu provozu, pokud se nepřidělí státu (pro státní výzkumné ústavy, podnik Státní lesy a statky a pod.), se přidělí

(2) Uchazečům uvedeným v odstavci 1, písm. a) až c) může býti spolu se závody zemědělského průmyslu přidělena jen půda, jíž je nezbytně třeba pro technický provoz závodu (skladiště, složiště a pod.).

(1) Zámky a jiné velké budovy, pokud se nepřidělí státu, přidělí se

(2) Uchazečům uvedeným v odstavci 1 mohou býti spolu se zámky přiděleny jen parky a zahrady, které se zámkem tvoří účelový celek.

(1) Podle hrubé rozvahy a číselného přídělu (§ 19, odst. 4) navrhnou místní rolnické komise přídělový plán, který obsahuje:

(2) Při návrhu přídělu jednotlivým uchazečům k účelům zemědělským [§ 16, odst. 1, písm. a) až d) zákona] jest dbáti toho, aby nenastalo rozdrobení půdy (§ 17 zák. č. 139/1947 Sb.). Při umístění přídělu jednotlivým uchazečům jest dbáti toho, aby průměrná vzdálenost, bonita a zastoupení jednotlivých druhů vzdělávání (kultur) přídělu včetně vlastní půdy přídělců byly pokud možno vyrovnány.

(3) Příděl stavebních míst uchazečům uvedeným v § 16, odst. 1, písm. g) zákona se navrhne především na pozemcích, které byly pojaty do schváleného zastavovacího plánu po případě určovacího náčrtku obce, a byly určeny pro stavbu rodinných domků. V obcích, kde není takových podkladů, se vymezení stavebních míst projedná se stavebním úřadem I. stolice. Také návrh na rozdělení stavebních míst jest nutno projednati s tímto úřadem.

(4) Příděl k účelům veřejným jest navrhovati s ohledem na jeho určení.

(5) Za součást lesních a rybničních hospodářských celků se považují i pozemky zemědělské a jiné, jakož i budovy obytné a provozní, nutné k provozu hospodaření na těchto celcích. K lesním celkům se přičleňují též pozemky zemědělské v nich uzavřené nebo do nich vklíněné, pokud by jejich samostatné obhospodařování bylo na závadu provozu lesního hospodářství.

(6) Rozdělují-li se při přídělu budovy, jest dbáti toho, aby každá oddělená část původní budovy tvořila samostanou jednotku po stránce konstruktivní s vlastními obvodními zdmi, po případě, aby dělící zdi pokud možno nebyly lomeny a mohly býti provedeny kolmo k obvodním zdem. Pozemky k budovám přilehlé je nutno rozděliti tak, aby u každé nově vzniklé části budovy byl ponechán přiměřený pozemek pro dvůr, pro případné přístavby a pro zahradu. Rozdělení je nutno vyřešiti tak, aby každá nově vzniklá část budovy byla přímo přístupná s veřejné cesty.

(7) Při návrhu přídělu se přihlédne k provedeným melioračním zařízením tak, aby bylo dosaženo co nejjednoduššího způsobu užívání a udržování těchto zařízení. Pokud přidělená půda, jíž slouží meliorační zařízeni k prospěchu, není pojata do svazku vodního družstva, zařídí se ustavení vodního družstva pro udržování melioračních zařízení.

(8) Při návrhu přídělu jest dbáti toho, aby dosavadní služebnosti byly pokud možno zrušeny, a nové služebnosti byly zřizovány jen v nejnutnějších případech.