(1) Rozsudek stanného práva buď ihned veřejně prohlášen.

(2) Proti rozsudku stanného soudu není žádného opravného prostředku a podání žádosti za milost kýmkoli nemá odkladného účinku.

(3) Byl-li žalovaný odsouzen k smrti a nebyla-li mu udělena milost, má se mu po prohlášení rozsudku, je-li to možné, dáti kněz a trest smrti se vykoná po lhůtě přiměřené k přípravě na smrt, zpravidla během dvou hodin.

(4) Po prohlášení osvobozujícího rozsudku propustí se žalovaný ihned na svobodu, není-li ze zákonných důvodů třeba, aby byl dále ve vazbě.