Hlava XXVI.
Řízení podle stanného práva.

(1) Mimo případy předvídané ve vojenském trestním právu může se řízení podle stanného práva konati po předchozím vyhlášení stanného práva pro zločiny vraždy, loupeže, žhářství a veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku, které byly spáchány po vyhlášení stanného práva.

(2) Vyhlásiti stanné právo je v těchto případech přípustné jen tehdy, když se uvedené zločiny nebezpečně vzmáhají, takže je třeba odstrašujícího příkladu, aby se zabránilo poškozování kázně neb ohrožování veřejné bezpečnosti, nebo dalšímu šíření trestných činů poškozujících válečnou moc.

(3) Rozhodnouti o nutnosti vyhlášení stanného práva přísluší ministru národní obrany.

(1) Ministr národní obrany nařídí vyhlášení stanného práva rozkazem.
Tento rozkaz musí obsahovati:

(2) Rozkaz se vyhlásí způsobem předepsaným ve vojenských služebních předpisech a přečte se před nastoupivším mužstvem. Mimo to může býti rozkaz oznámen národním výborům, aby byl veřejně vyhlášen. Jeví-li se to účelným, může se vyhlášení státi ještě veřejným vyvěšením nebo uveřejněním ve veřejných listech.

(1) K řízení podle stanného práva dojde v jednotlivém případě na písemný návrh vrchního vojenského prokurátora, v němž je třeba uvésti přesně jak jméno obviněného, tak i čin kladený mu za vinu.

(2) Navrhuje řízení podle stanného práva musí vrchní vojenský prokurátor šetřiti zásady, aby byly před stanný soud postaveny jen takové osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci, které buď byly přistiženy při činu samém nebo jejichž vinu lze podle všeho očekávání dokázati bez průtahu.

(3) Pátrání, kterého je snad třeba, aby se připravilo rozhodnutí vrchního vojenského prokurátora, se nesmí protáhnouti přes osmačtyřicet hodin.

(4) Osoby uvedené v § 415, odst. 1 nesmějí býti postaveny před stanný soud.

(5) Bylo-li proti obviněnému zahájeno řádné řízení, není již možné zahájiti pro týž čin řízení podle stanného práva.

(1) K provedení řízení podle stanného práva je příslušný stanný soud, který se sejde u vrchního vojenského soudu, a to bez ohledu na jiné trestní věci, které snad jsou zahájeny proti obviněnému u řádných soudů.

(2) Stanný soud se skládá z týchž osob jako nalézací soud u vrchního vojenského soudu.

(3) Stanný soud může si zvoliti své sídlo podle uvážení vrchního vojenského prokurátora v každém místě okresu, pro který bylo vyhlášeno stanné právo.

(1) Formální vyhledávací řízení a podání písemné žaloby nemá místa, nýbrž celé řízení se provede od začátku až do konce před shromážděným stanným soudem a to co možná bez přerušení.

(2) Obviněný musí býti postaven před stanný soud ihned, jakmile se tento soud sejde.

(3) Vrchní vojenský prokurátor je povinen opatřiti důkazy potřebné k přelíčení, zejména též, je-li třeba, přímo obeslati poškozené, svědky a znalce nebo také dáti je předvésti.

(4) Stanný soud se může konati kteroukoli hodinu a též pod širým nebem.

(5) Řízení proti jednotlivému obviněnému čítajíc v to i vynesení rozsudku smí trvati nejdéle třikrát čtyřiadvacet hodin, kterážto lhůta se počítá od toho okamžiku, kdy obviněný byl postaven před stanný soud. Nelze-li tuto lhůtu dodržeti, má nastati řádné řízení.

(1) Řízení před stanným soudem se koná beze vší rozvláčnosti obdobně podle předpisů obsažených v hlavě XVIII, nejsou-li níže stanoveny odchylky.

(2) Obviněný si může zvoliti obhájce (hlava V) a musí býti o tomto právu poučen vrchním vojenským prokurátorem ihned po nařízení stanného řízení, v každém případě však dříve, než byl postaven před stanný soud. Neužije-li obviněný tohoto práva nebo není-li možno zvoleného obhájce k přelíčení ihned předvolati, určí mu soud obhájce z úřední moci.

(1) Místo přečtení písemné žaloby zahájí vrchní vojenský prokurátor přelíčení tím, že vylíčí skutečnosti kladené obviněnému za vinu.

(2) Řízení má zpravidla přestati na důkazu činu, pro který bylo zahájeno řízení podle stanného práva, na návrh vrchního vojenského prokurátora lze je však rozšířiti také na jiné činy, podléhající stannému řízení, není-li třeba se obávati průtahu, kterým by se řízení podle stanného práva zmařilo (§ 441, odst. 5). K jiným trestným činům žalovaného se nepřihlíží.

(3) Vypátrání spoluvinníků a účastníků se sice nepustí se zřetele, nemá se však proto odkládati vynesení rozsudku a jeho výkon na žalovaném.

(4) Po skončení průvodního řízení rozebere vrchní vojenský prokurátor jeho výsledky a učiní svůj návrh. Obviněný a jeho obhájce mají na to odpověděti, a vidí-li se vrchnímu vojenskému prokurátoru ještě na to něco říci, přísluší obviněnému a jeho obhájci vždy právo posledního slova.

(1) Potom prohlásí předseda přelíčení za skončené a dá žalovaného odvésti, načež rozhodne stanný soud v neveřejné poradě zachovávaje ustanovení §§ 74 až 79, § 302, odst. 1 a § 305.

(2) Bude-li obviněný jednomyslně uznán vinným trestným činem, který podléhá řízení podle stanného práva, má stanný soud zároveň uznati rozsudkem na trest smrti.

(3) Proti žalovaným, kteří v době spáchaného činu nedokončili ještě 20. rok věku, bude uznáno místo trestu smrti provazem na těžký žalář od deseti do dvaceti let, místo trestu smrti zastřelením na žalář nebo těžký žalář od pěti do deseti let. Mimoto může stanný soud, je-li dán potřebný odstrašující příklad na obnovení pokoje a pořádku výkonem trestu smrti na jedné nebo několika nejvíce trestuhodných osobách, uložiti z důležitých důvodů méně zúčastněným osobám místo trestu smrti tresty na svobodě dříve uvedené. Další zmírnění trestu na podkladě mimořádného zmírňovacího práva podle § 309, odst. 2 nemá místa. Místo trestu smrti zastřelením lze uznati na těžký žalář jen tehdy, je-li na trestný čin, když tu není zvláštních známek, které podmiňují trest smrti, stanoven těžký žalář.

(4) Nastoupí-li při trestném činu, podrobeném řízení podle stanného práva, některá z podmínek uvedených v § 306, má stanný soud rozsudkem vysloviti zproštění obviněného.

(1) Rozsudek stanného práva buď ihned veřejně prohlášen.

(2) Proti rozsudku stanného soudu není žádného opravného prostředku a podání žádosti za milost kýmkoli nemá odkladného účinku.

(3) Byl-li žalovaný odsouzen k smrti a nebyla-li mu udělena milost, má se mu po prohlášení rozsudku, je-li to možné, dáti kněz a trest smrti se vykoná po lhůtě přiměřené k přípravě na smrt, zpravidla během dvou hodin.

(4) Po prohlášení osvobozujícího rozsudku propustí se žalovaný ihned na svobodu, není-li ze zákonných důvodů třeba, aby byl dále ve vazbě.

(1) Nepokládá-li se stanný soud za příslušný, nelze-li rozsudek vynésti jen proto, že soudci nejsou jednomyslní, nebo jsou-li proti obviněnému sice závažné důvody podezření, že spáchal trestný čin jemu kladený za vinu, ale provedení důkazů jeho viny je v zákonné lhůtě (§ 441, odst. 5) nemožné, objeví-li se při přelíčení, že obviněný je v některém ze stavů uvedených v § 415, konečně nemůže-li se do zákonné lhůty rozsudek vůbec vynésti, usnese se stanný soud, že se další řízení podle stanného práva nekoná.

(2) Usnesení stanného soudu se oznámí žalovanému a sdělí vrchnímu vojenskému prokurátoru, který potom zařídí, čeho je třeba k zahájení řádného řízení, a zároveň rozhodne, má-li vazba obviněného trvati dále nebo ne.

(1) Zrušiti prohlášené stanné právo přísluší ministru národní obrany nebo nejvyššímu veliteli armády v poli, pokud byl k prohlášení stanného práva zmocněn.

(2) Zrušení stanného práva se musí ihned vysloviti, zanikl-li důvod, pro který bylo vyhlášeno, zejména byl-li již výkonem trestu smrti na jednom nebo na několika vinnících dán potřebný odstrašující příklad, a musí se vždy vyhlásiti týmž způsobem jako vyhlášení stanného práva.

(3) Ve všech ještě nevyřízených trestních věcech i v těch, kde byl rozsudek smrti již vynesen, ale nebyl ještě vykonán, musí býti zrušení stanného práva oznámeno obviněnému a vrchní vojenský prokurátor musí zavésti vyhledávací řízení; potom se další řízení provede podle všeobecných ustanovení tohoto trestního soudního řádu.

(1) Veškeré rozsudky vynesené v řízení podle stanného práva nutno předložiti i s jednacími spisy nejpozději do čtrnácti dnů po vykonání rozsudku ministerstvu národní obrany skrze generálního vojenského prokurátora, který učiní návrhy, jež uzná za přiměřené.

(2) Naskytnou-li se důvody pro obnovu řízení, jedná se o tom podle ustanovení hlavy XXI.

1. pojmenování zločinů a vojenských svazků nebo okresů, pro které bylo stanné právo nařízeno,

2. výstrahu před spácháním takových zločinů a

3. vyhrůžku, že každý, kdo se po vyhlášce proviní takovým zločinem, bude souzen podle stanného práva a potrestán smrtí, při čemž třeba uvésti způsob trestu smrti.