G. Porada a usnášení nalézacího soudu.

(1) Když předseda prohlásil přelíčení za skončené, odebéře se nalézací soud se zapisovatelem do poradní síně, aby vynesl rozsudek, nebo dá předseda za tím účelem vykliditi zasedací síň. Žalovaný, je-li ve vazbě, bude odveden zatím ze zasedací síně, žalovaný, který je na svobodě, bude vzat, je-li potřebí, na rozkaz předsedův pod dozor.

(2) Usnášení smí se zúčastniti jen ten člen nalézacího soudu, který byl přítomen celému průběhu hlavního přelíčení.

(3) Po čas porady a hlasování nesmějí se členové nalézacího soudu a zapisovatel stýkati s jinými osobami.

(1) Uzná-li nalézací soud na podkladě návrhu na postoupení učiněného žalobcem nebo též bez takového návrhu během hlavního přelíčení, nebo když bylo skončeno, že žalovaný nepodléhá vojenské trestní soudní pravomoci, má ihned rozsudkem vysloviti svou nepříslušnost.

(2) Totéž se má státi a věc se odkáže ihned příslušnému činiteli, má-li samosoudce nebo senát krajského vojenského soudu za to, že trestní věc náleží do pravomoci senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu.

(3) Takový rozsudek samosoudce krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nahrazuje pak pro další řízení před senátem krajského vojenského soudu nebo před vrchním vojenským soudem žalobu podanou bez vyhledávacího řízení.

(4) Nalézací soud se usnese, zda se má ponechati vyšetřovací vazba v platnosti až do opatření příslušného soudu (žalobce).

(1) Je-li žalovaný v řízení před senátem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, druhá věta) nebo před vrchním vojenským soudem obviňován při hlavním přelíčení ještě z jiného činu, než pro který byl žalován, může nalézací soud k návrhu veřejného žalobce (§ 293, odst. 2 a 3) rozšířiti přelíčení a rozsudek i na tento čin.

(2) Je-li však nový čin podle mínění nalézacího soudu zločinem, který podle § 88, odst. 1 činí nutným přibrání obhájce, mohou přelíčení a rozsudek býti rozšířeny na tento čin toliko tenkrát, měl-li žalovaný při hlavním přelíčení obhájce.

(3) Souhlasu žalovaného, aby nový čin byl pojat do přelíčení a rozsudku, je třeba jen tenkrát, jestliže by žalovaný při svém odsouzení pro tento trestný čin podlehl přísnějšímu trestnímu ustanovení, než je ono, jehož se mělo použíti na nejtěžší trestný čin uvedený v písemné žalobě.

(4) Odepře-li žalovaný v takovém případě svůj souhlas k současnému projednání nebo nemůže-li býti rozhodnuto, poněvadž je třeba pečlivější přípravy, nebo konalo-li se hlavní přelíčení podle odstavce 2 bez přibrání obhájce, má se rozsudek omeziti na předmět žaloby a veřejnému žalobci se vyhradí samostatné stíhání pro čin k tomu přistoupivší.

(5) Totéž se stane ve všech případech, neshledá-li nalézací soud důvodů vyhověti návrhu veřejného žalobce na přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(6) Nalézací soud se též může usnésti na přerušení neb odročení na návrh nebo z úřední moci. Podle okolností může hlavní přelíčení ukončiti a rozhodnouti o všech trestných činech žalovanému za vinu kladených vyhraditi novému hlavnímu přelíčení.

(7) V tomto případě, jakož i vyhradí-li se veřejnému žalobci samostatné stíhání činu nově najevo vyšlého, musí veřejný žalobce do osmi dnů zavésti prokurátorské nebo soudní vyhledávací řízení nebo podati žalobu.

(1) V řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) může k odsouzení pro čin nově najevo vyšlý k návrhu vojenského prokurátora (§ 293, odst. 2 a 3) dojíti vždy, náleží-li do oboru jeho působnosti a není-li též se stanoviska obhajoby třeba pečlivější přípravy. Náleží-li nově najevo vyšlý čin do oboru působnosti senátu krajského vojenského soudu nebo vrchního vojenského soudu, má se nalézací soud zdržeti vynesení rozsudku též o trestném činu, který náleží do jeho oboru působnosti a postupovati podle § 300.

(2) Jinak bude ustanovení § 303 obdobně použito i pro řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta).

(1) Nalézací soud, vynášeje rozsudek, má přihlížeti jen k tomu, co se událo při hlavním přelíčení. Spisů lze použíti jako důkazních prostředků toliko tenkrát, když byly při hlavním přelíčení předčítány.

(2) Nalézací soud zkoumá pečlivě a svědomitě průvodní prostředky vzhledem k jejich hodnověrnosti a důkazní moci jak jednotlivě, tak i v jejich vnitřní souvislosti a rozhoduje podle volného přesvědčení.

(1) Žalovaný bude rozsudkem nalézacího soudu žaloby zproštěn:

(2) Nastane-li nebo zjistí-li se některá z okolností uvedených pod č. 2 před počátkem průvodního řízení nebo před jeho skončením, nutno vynésti rozsudek, aniž se průvodní řízení provede nebo v něm pokračuje.

(3) Upustil-li žalobce po zahájení hlavního přelíčení od žaloby dříve, než se nalézací soud odebéře k usnášení rozsudku, zastaví předseda trestní řízení usnesením.

1. nadpis: „Jménem republiky“,

2. pojmenování soudu a jména a hodnosti předsedy nalézacího soudu, zapisovatele, žalobce, soukromého žalobce a obhájce,

3. jméno a příjmení žalovaného, jakož i jméno, pod nímž snad mimo to je ještě znám, jeho rodiště, domovskou příslušnost, stáří, náboženství, rodinný stav, hodnost, vojskové těleso (úřad, ústav), veřejné hodnosti (tituly) a akademické hodnosti (živnost, zaměstnání), jeho bydliště nebo místo pobytu, jsou-li tyto okolnosti známy,

4. zákonné označení trestných činů, na které se vztahovala původní nebo změněná žaloba,

5. den a místo hlavního přelíčení a vynesení rozsudku,

6. odsouzení nebo zproštění žalovaného žaloby nebo výrok o nepříslušnosti,

7. odůvodnění, které se oddělí od rozsudečného výroku.

(2) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod č. 6 a 7, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Nalézací soud je oprávněn, sběhnou-li se důležité a převládající polehčující okolnosti,

(2) Tohoto mimořádného práva se užije také při oněch dočasných trestech na svobodě, které mají nastoupiti místo stanoveného trestu smrti proto, že pachatel v době činu nepřekročil ještě věk 20 let nebo že čin zůstal pokusem.

(1) V důvodech rozsudku nutno uvésti, které skutečnosti a z kterých důvodů považuje nalézací soud za prokázané nebo neprokázané, dále nutno vypočísti důvody, které byly rozhodné při rozhodování o právních otázkách a pro usnesení o návrzích učiněných při hlavním přelíčení, avšak zamítnutých.

(2) Při odsouzení musí se uvésti přitěžující a polehčující okolnosti.

(3) Při zprošťujícím rozsudku nutno výslovně uvésti případ § 306, který byl podkladem zproštění.

(1) Návrhy žalobcovými je nalézací soud jen potud vázán, že nemůže žalovaného uznati vinným činem, na který žaloba ani původně nezněla, ani při hlavním přelíčení nebyla rozšířena.

(2) Má-li nalézací soud za to, že skutečnosti, které jsou podkladem žaloby, samy o sobě nebo ve spojení s okolnostmi, které vyšly najevo teprve při hlavním přelíčení, zakládají jiný nežli v žalobě uvedený trestný čin, vynese rozsudek bez ohledu na to, je-li zde návrh žalobce k tomu směřující či nikoliv, podle svého právního přesvědčení a není při tom vázán na označení obsažené v žalobě. Zakládá-li čin žalovaného podle mínění nalézacího soudu trestný čin, na který je uložen těžší trest, než na který zní žaloba, nebo lze-li naň použíti zákonného označení, které činí nutným připraviti obhajování v novém směru, má nalézací soud před vynesením rozsudku pod neplatností vyslechnouti žalobce a žalovaného a rozhodnouti o jejich případných návrzích na přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(3) Je-li čin podle mínění nalézacího soudu zločinem, který podle § 88, odst. 1 činí nutným přibrati obhájce, může nalézací soud vynésti rozsudek vůbec jen tenkrát, měl-li žalovaný při hlavním přelíčení obhájce. Nebylo-li tomu tak, ustane v hlavním přelíčení a rozhodnutí ponechá novému hlavnímu přelíčení, k němuž se přibere obhájce.

(4) Ustanovení druhého odstavce o slyšení žalobce a žalovaného před vynesením rozsudku se nevztahuje na řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta), ani na změnu označení kázeňských poklesků.

(2) Uzná-li se na trest smrti proti několika osobám, určí se v rozsudku také pořadí, v kterém mají býti odsouzení popraveni.

(3) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod čísly 1, 2 a 3, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Je-li žalovaný odsouzen, obsahuje rozsudečný výrok dále:

1. Toto ustanovení pozbylo platnosti zákonem č. 89/1918 Sb.),

2. jde-li o přečin (přestupek), který smí býti stíhán trestním soudem toliko na žádost oprávněného, a ukáže-li se, že řízení bylo zavedeno bez takové žádosti nebo pokračovalo-li se v něm proti výslovné vůli oprávněného,

3. sezná-li nalézací soud, že na čin, který je podkladem žaloby, není stanoven trest nebo že tu není skutková podstata nebo že není prokázáno, že se žalovaný dopustil skutku jemu za vinu kladeného, nebo že jsou tu okolnosti, které trestnost vylučují nebo ruší, nebo že stíhání je vyloučeno z jiných důvodů než uvedených pod č. 2.

1. uznati místo stanoveného trestu smrti zastřelením na žalář nebo na těžký žalář ne méně než tří let, na těžký žalář však jen tehdy, je-li na trestný čin, i když tu není zvláštních známek, které podmiňují uložení trestu smrti, stanoven těžký žalář,

2. snížiti trvání trestu žaláře, který by se měl vyměřiti mezi desíti a dvacíti lety nebo doživotně, nikoli však pod tři léta, stupeň trestu žaláře nemůže však změniti,

3. v případech, kde je stanoven trest žaláře mezi pěti a desíti lety, uznati jak na mírnější stupeň trestu žaláře, tak i snížiti trvání trestu, nikoli však pod jeden rok.

2. který trestný čin je založen skutečnostmi, jež se pokládají za prokázané a jimiž byl žalovaný uznán vinným (kvalifikace),

3. k jakému trestu a k jakým trestním následkům se žalovaný odsuzuje,

4. kterých ustanovení trestního zákona nebo trestních předpisů bylo naň použito,

5. uloží-li se trest na penězích, určení trestu na svobodě, který má na jeho místo nastoupiti, bude-li trest na penězích nedobytným, a konečně

6. opatření o započítání prozatímní vazby nebo vyšetřovací vazby nebo odpykaného snad trestu kázeňského nebo soudního do ukládaného trestu.

1. kterým skutkem byl žalovaný uznán vinným, a to s výslovným označením skutkových okolností, které slouží k rozlišování a podmiňují určitou trestní sazbu,