(1) Zaměstnanec má za dobu pracovního (služebního) volna, poskytnutého mu podle § 1, vůči svému zaměstnavateli nárok na veškeré pracovní (služební) požitky, jako kdyby po tuto dobu pro něho pracoval, jestliže svým uvolněním nezameškal v jednom kalendářním týdnu více než 8 pracovních hodin nebo jestliže nahradil podle dohody se zaměstnavatelem zvýšeným výkonem zameškanou pracovní dobu. Nahrazuje-li takto zaměstnanec zameškanou pracovní dobu náhradní prací mimo normální pracovní dobu, nepříslušejí mu za tuto práci případné příplatky za práci přes čas, práci noční, nedělní a sváteční.