(1) Zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův) může kdykoliv navrhnouti příslušnému orgánu, aby rozhodl, zda a v jakém rozsahu je povinen poskytnouti svému zaměstnanci bezplatnou dovolenou (§ 3, odst. 1) nebo zda a v jakém rozsahu může dáti svého zaměstnance bez jeho souhlasu na neplacenou dovolenou (§ 3, odst. 2). Takový návrh mohou podati také zaměstnanec, o něhož jde, národní výbor, jehož je zaměstnanec členem, a orgán tomuto národnímu výboru bezprostředně nadřízený. O návrhu rozhoduje s konečnou platností orgán příslušný podle odstavců 2 až 5. Před vydáním rozhodnutí musí býti slyšen zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův), národní výbor, o jehož člena jde, po případě národní výbor, který podal návrh, a zaměstnanec, kterému má býti udělena bezplatná dovolená. Jde-li o zaměstnance, jehož pracovní (služební) poměr je upraven soukromoprávní smlouvou, musí býti slyšen také příslušný okresní úřad ochrany práce, ledaže jde o veřejného zaměstnance v regulovaném soukromoprávním služebním poměru.