Organisace kalkulace.

Kalkulační jednice.

Náklady a jejich přičítání.

Kalkulační vzorce.

Obsah položek směrného kalkulačního vzorce.

Kalkulační listy.

(1) Kalkulačními jednicemi jsou množstvím, časem nebo jinak vymezené podnikové výkony, t. j. výrobky, které podnik zhotovuje, a služby, které podnik poskytuje. Výrobky a službami se rozumějí také jejich části nebo skupiny.

(2) Kalkulační jednice se určí tak, že se výrobky a služby vymezí určitým počtem jednotek (na př. za něž se obvykle stanoví cena, nebo jimiž se obvykle výrobky při zhotovování a služby při poskytování měří nebo počítají). Ve vysvětlivkách se může podrobněji stanoviti, jak se určí kalkulační jednice podle potřeb jednotlivých hospodářských skupin (oborů).

(3) Je-li možno při určení kalkulační jednice vymeziti výrobky a služby určitým počtem různorodých jednotek (na př. q nebo hl, kusy nebo kg) a nestanoví-li jednotku vysvětlivky, nesmí se zvolený způsob jejího určení změniti bez závažných důvodů.

(4) Při určení kalkulační jednice je dovoleno vymeziti výrobky a služby v předběžné a ve výsledné kalkulaci různým počtem stejnorodých jednotek, nestanoví-li vysvětlivky jinak.

(5) Jsou-li při určení kalkulační jednice vymezeny výrobky a služby více než jedinou jednotkou, musí býti alespoň souhrn odhadnutých nebo zjištěných nákladů kalkulační jednice propočten na jednotku (na př. na kus, kg, m, montážní hodinu).

(1) Náklady jest přičítati kalkulačním jednicím v takové výši, v jaké s nimi souvisí; přitom se musí zejména dbáti, aby se tytéž náklady přičítaly téže kalkulační jednici jen jednou.

(2) Při přičítání nákladů kalkulačním jednicím je třeba přihlédnouti k hodnotě odpadu, po případě vedlejších výrobků.

(1) Náklady se přičítají kalkulačním jednicím

a) přímo, jde-li o jednicové náklady (přímé přičítání), a

b) nepřímo, jde-li o režijní náklady (nepřímé přičítání).

(2) Ve vysvětlivkách se může podle potřeb jednotlivých hospodářských skupin (oborů) podrobněji určiti, které náklady se musí zachycovati jako jednicové a které jako režijní.

(3) Pokud tato vyhláška stanoví u podnikového výkonu povinnost sestavovati předběžnou i výslednou kalkulaci, musí se náklady ve výsledné kalkulaci přičítati kalkulační jednici způsobem, kterého se použilo v příslušné předběžné kalkulaci.

(1) Pro nepřímé přičítání nákladů kalkulačním jednicím se musí určiti základny, které se mění pokud možno přímo úměrně z režijními náklady podle nich přičítanými. Základnami mohou býti na př. jednicové mzdy, jednicový materiál, odpracované hodiny, strojové hodiny, množství vyrobených jednotek.

(2) Základny pro nepřímé přičítání nákladů se mohou podrobněji určiti ve vysvětlivkách podle potřeb jednotlivých hospodářských skupin (oborů).

(3) Poměr mezi režijními náklady a základnami pro nepřímé přičítání nákladů se vyjádří režijními sazbami nebo přirážkami.

(1) Údaje předběžné kalkulace a příslušného výsledkového rozpočtu musí býti navzájem kontrolovatelné.

(2) Režijní sazby nebo přirážky musí býti v předběžné kalkulaci stejné jako režijní sazby nebo přirážky vyplývající z příslušných výsledkových rozpočtů.

(1) Údaje výsledné kalkulace a provozního účetnictví musí býti navzájem kontrolovatelné.

(2) Režijní sazby nebo přirážky musí býti ve výsledné kalkulaci stejné jako režijní sazby nebo přirážky vyplývající z provozního účetnictví.

(1) Pro sestavování předběžné a výsledné kalkulace se stanoví tento směrný kalkulační vzorec:
jednicový materiál
jednicové mzdy
ostatní jednicové náklady výrobní
správní režie
výrobní režie
jednicové náklady odbytové
součet = vlastní náklady.
odbytová režie

(2) Jednicové mzdy se mohou vykazovati společně s výrobní režií v položce „výrobní režie“, jsou-li malým dílem vlastních nákladů a je-li jejich oddělené zachycování v kalkulaci u výrobků a služeb nehospodárné.

(3) Správní režie se nemusí vykazovati jako samostatná položka podle kalkulačního vzorce, rozvrhují-li se ve výsledkovém rozpočtu a v provozním účetnictví náklady správního střediska na ostatní střediska.

(1) Jednotlivé položky kalkulačních vzorců se musí v kalkulaci vykazovati, jsou-li pro ně číselné údaje.

(2) Jednotlivé položky kalkulačních vzorců se mohou v kalkulaci podrobněji členiti; musí však býti zřejmé, ke které položce kalkulačního vzorce rozčleněné položky patří.

(3) Materiálová režie se v kalkulaci vykazuje v těch položkách kalkulačních vzorců, v nichž jsou obsaženy náklady na materiál, s nímž materiálová režie souvisí. Materiálovou režií se rozumějí náklady souvisící nepřímo s opatřováním materiálu, jeho přijímáním, zkoušením, skladováním, vydáváním a pod.

(4) Kalkulace se může podle způsobu zhotovení výrobku nebo poskytnutí služby rozděliti na více částí, odpovídajících provozním stupňům, po případě střediskům, součástem výrobku a pod., jež musí obsahovati všechny položky kalkulačního vzorce, pro něž jsou číselné údaje v příslušné části kalkulace.

(1) Jednicovými mzdami se rozumějí náklady na práci v podniku, které souvisí přímo se zhotovením výrobku nebo s poskytnutím služby.

(2) Jako jednicové mzdy se posuzuje též jednicové služné.

(1) Jednicovým materiálem se rozumějí náklady na látky, které se stávají podstatnou částí kalkulovaného výrobku nebo přispívají k vytvoření jeho podstatných vlastností.

(2) K jednicovému materiálu patří zpravidla náklady

a) na suroviny, t. j. látky, jejichž zpracováním, sloučením, štěpením nebo jiným výrobním způsobem se výrobek zhotovuje,

b) na rozpracované výrobky, které se zapojí po opracování do kalkulovaného výrobku,

c) na součásti, které se zapojí beze změny do kalkulovaného výrobku,

d) na obaly, do nichž se výrobek při zhotovení jednotně balí a které jsou nezbytnou nebo obvyklou součástí výrobku při jeho dodávce; ve vysvětlivkách může býti podle potřeb jednotlivých hospodářských skupin (oborů) podrobněji určeno, co se považuje za obaly podle tohoto ustanovení.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i o materiálu spotřebovaném při poskytnutí služby.

(1) Na jednom kalkulačním listě lze zapsati i více kalkulací; přitom se nemusí opakovati obsahově stejné náležitosti (§ 12, odst. 2 a 3 vládního nařízení), které jsou jim společné, avšak musí býti zřejmé, na které kalkulace se tyto náležitosti vztahují.

(2) Kalkulace se nemusí znovu zapsati na kalkulační list, lze-li jí beze změny použiti, a to i v případech, kdy se musí podle ustanovení této vyhlášky znovu sestaviti. V těchto případech stačí, aby osoba odpovědná za správnost kalkulace znovu podepsala původní kalkulaci s připojením data, kdy se tak stalo. Toto datum je pak rozhodující pro počítání úschovné lhůty kalkulačního listu.