(1) Jednicovým materiálem se rozumějí náklady na látky, které se stávají podstatnou částí kalkulovaného výrobku nebo přispívají k vytvoření jeho podstatných vlastností.

(2) K jednicovému materiálu patří zpravidla náklady

a) na suroviny, t. j. látky, jejichž zpracováním, sloučením, štěpením nebo jiným výrobním způsobem se výrobek zhotovuje,

b) na rozpracované výrobky, které se zapojí po opracování do kalkulovaného výrobku,

c) na součásti, které se zapojí beze změny do kalkulovaného výrobku,

d) na obaly, do nichž se výrobek při zhotovení jednotně balí a které jsou nezbytnou nebo obvyklou součástí výrobku při jeho dodávce; ve vysvětlivkách může býti podle potřeb jednotlivých hospodářských skupin (oborů) podrobněji určeno, co se považuje za obaly podle tohoto ustanovení.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i o materiálu spotřebovaném při poskytnutí služby.