(1) Vzejde-li mezi nositeli či soudy sociálního pojištění nebo mezi správními úřady obou států spor o to, zda se má použíti práva jednoho nebo druhého státu, poskytne se - pokud nebude rozhodnuto podle čl. 23 - vhodná prozatímní péče.

(2) K poskytnutí zmíněné péče jsou povoláni v tomto pořadí

a) nositel pojištění, který v době vzniku pojistného případu skutečně prováděl pojištění,

b) nositel pojištění, u něhož byl nejprve ohlášen nárok ze sporného pojistného poměru.

(3) Byla-li potřebná prozatímní péče odepřena nebo poskytnuta v nedostatečné míře, uloží na podanou stížnost dozorčí úřad nositeli pojištění, aby poskytl prozatímní péči, a stanoví výměru dávek.

(4) Nositel pojištění, uznaný posléze za příslušného, nahradí nositeli pojištění, jenž poskytl prozatímní péči, náklady tím vzešlé, nejvýše však do částky (hodnoty dávek), k jejímuž poskytnutí je sám podle předpisů pro něj platných zavázán, a započítá oprávněnému peněžité částky, poskytnuté z důvodu prozatímní péče, do dávek, které má poskytovati.