(1) Žádosti, žaloby a jiná podání ve věci sociálního pojištění příslušníků jednoho státu, podané u nositelů nebo soudů sociálního pojištění, jakož i u správních úřadů druhého státu, nebudou odmítány z toho důvodu, že jsou napsány v úředním jazyku prvního státu.

(2) Návrhy, žaloby a opravné prostředky, které musí býti podány v určité lhůtě nositelům či soudům sociálního pojištění nebo správním úřadům jednoho z obou států, budou pokládány za včas podané, jestliže došly v předepsané lhůtě u nositele či soudu sociálního pojištění nebo u správního úřadu druhého státu. V těchto případech dlužno podání neprodleně zaslati buď nejvyššímu správnímu úřadu nebo přímo příslušnému nositeli pojištění, soudu či správnímu úřadu druhého státu.

(3) Doklady, potvrzení a jiné spisy, podávané podle této úmluvy, není třeba ověřovati úřady diplomatickými nebo konsulárními.

(4) Předpisy o osvobozeních nebo úlevách kolkových či poplatkových, týkající se provádění vlastního sociálního pojištění v jenom státě, platí stejně i při provádění sociálního pojištění druhého státu.