(1) Náhrada dopravních výloh náleží lékařům skupiny V. a VI. za každý kilometr vzdálenosti, za který náleží podle §§ 61 a 62 plat za ztrátu času, a to podle sazeb stanovených vyhláškou ministerstev financí, sociální péče, výživy a nejvyššího úřadu cenového č. 504/1949 Ú. l. I, ve znění vyhlášky č. 146/1950 Ú. l. I, o náhradách za používání motorových vozidel při výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce. Počet ujetých kilometrů se určuje podle § 61. Počet kilometrů ujetých při jízdách v místě a jízdách kratších než 1½ km se určuje paušálem, jejž stanoví Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací.

(2) Náhrada dopravních výloh nenáleží v tom případě, když pojišťovna poskytla po dohodě s lékařem povoz sama, nebo když lékař vykonal cestu nájemním autem. V tomto případě náleží lékaři náhrada plnou částkou účtu majitele povozu upravenou podle úředně stanoveného tarifu.

(3) Pokud lékař má vůz schopný provozu, je povinen ho použiti, leč by povoz opatřila pojišťovna.

(4) Jestliže lékař vykonal cestu jinak než povozem, náleží náhrada ve výši, která by náležela, kdyby použil vlastního povozu.

(5) Dohodou pojišťovny s lékařem je přípustno náhradu dopravních výloh paušalovati pevnou měsíční částkou.

(6) Ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí vydá předpisy o používání vozů přidělených Ústřední národní pojišťovnou lékařům za účelem zajištění návštěvní služby.