(1) Smluvní lékaři se podrobují služební smlouvou (§ 19) ustanovením o smluvní pokutě podle předpisů odstavců 2 až 4.

(2) Smluvní pokutu může pojišťovna po dohodě s jednotnou odborovou organisací bez újmy případných jiných opatření uložiti:

a) účtoval-li lékař plat za případy jím neošetřované (nevyšetřené) nebo plat za úkony jím neprovedené nebo plat za úkony dražší než skutečně provedené;

b) účtoval-li lékař placený podle předpisů pro skupinu I. až III, který je též smluvním lékařem skupiny V. nebo VI., za případy ošetření v zařízení pojišťovny nebo v závodním ambulatoriu plat podle předpisů pro skupinu V. nebo VI., jako by byl ošetření provedl ve své ordinaci;

c) požádal-li lékař, po případě dal-li si lékař poskytnouti od třetích osob odměnu za úkony, které mají býti provedeny na účet pojišťovny;

d) dopustil-li se lékař přes napomenutí opětovně porušení povinností uložených léčebným řádem, všeobecnými směrnicemi a pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění (§ 22, odst. 2).

(3) Smluvní pokuta může činiti až desetinásobek částek, jež lékař neprávem vyúčtoval nebo přijal podle odstavce 2, písm. a) až c); v případech pod písmenem d) může tato částka činiti nejvýše Kčs 10.000.

(4) Proti uložení smluvní pokuty může se lékař brániti stížností k rozhodčí komisi podle části IV. této vyhlášky.