(1) Pro přijímání lékařů, kteří mají zastávati místa ředitelů zdravotní služby podle §§ 164, 173 a 181 zákona, platí obdobně příslušné předpisy služebního řádu.

(2) Totéž platí i pro jiné lékaře, jejichž poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem.

(3) U lékařů uvedených v odstavci 1 pokládá se za splněnou podmínka vědomostí a schopností potřebných k výkonu služby, jestliže předloží doklady o tom, že mají nejméně osm let lékařské praxe, z toho tři roky povinného výcviku a alespoň dva roky činnosti ve vnitřní lékařské službě národního, po případě dřívějšího sociálního pojištění, a jde-li o uchazeče, kteří promovali po 1. lednu 1939, že s úspěchem poslouchali sociální lékařství na lékařské fakultě, pokud bylo přednášeno. Ústředna může na žádost podanou prostřednictvím pojišťovny podle § 190 zákona ve zvlášť odůvodněných případech od těchto podmínek upustiti.

(4) Uchazeči o místa jiných lékařů vnitřní služby [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou povinni vykázati kromě povinného výcviku ještě alespoň tři léta služby v postavení ošetřujícího lékaře pojišťovny. Ustanovení odstavce 3 o průkazu úspěšného absolvování sociálního lékařství a o dispensi platí obdobně.

(5) Závodní lékař může býti přijat do služeb pojišťovny pro výkon léčebné (kurativní) péče za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva sociální péče.

(6) Ústavní lékaři jsou povinni vykázati splnění předpokladů stanovených pro jednotlivé kategorie v § 5.

(7) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti po slyšení jednotné odborové organisace pro jednotlivé skupiny lékařů, zejména lékařů vnitřní služby, bližší podmínky přijetí.