VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.

Úvodní ustanoveni.

Úprava smluvního poměru a výkon služby.

Přijímání lékařů.

Povinnosti lékařů.

Mimoslužební zaměstnání a výkon soukromé praxe.

Přestoupení vyhlášky a pořádkové tresty.

Přeložení a zrušení služebního poměru.
Přeložení.
Zrušení služebního poměru.
Ukončeni služebního poměru.
Obrana Proti zrušení služebního poměru.

A. Všeobecná ustanovení.

B. Předčasné zrušení služebního poměru lékařů skupiny V. a VI.

(1) Tato vyhláška upravuje služební a platové podmínky lékařů (odstavec 2) působících na území Československé republiky pro Ústřední národní pojišťovnu, některou z jejích organisačních složek (§ 153 zákona, dále jen „pojišťovna“), nebo pro některé z ústavů a zařízení (§ 209, odst. 1 zákona).

(2) Po stránce osobní vztahuje se vyhláška na lékaře v těchto smluvních poměrech:

(3) Pro lékaře skupiny I. až IV., pokud jsou zaměstnáni pro pojišťovnu alespoň 36 hodin týdně, platí kromě předpisů, v nichž je to výslovně stanoveno, pouze předpisy §§ 2 až 5, 9 až 12, 17 až 20, 28, 35 a ustanovení části II. vyhlášky; jinak se jejich poměr řídí ustanoveními služebního, disciplinárního a zaopatřovacího řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny (dále jen „služební řád“), včetně předpisů vydaných k jeho provedení.

(4) Do doby, než budou vydány disciplinární předpisy pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny, platí ustanovení §§ 97 až 116 o smluvní pokutě a o smírčím a rozhodčím řízení odbobně i pro lékaře skupiny I. až IV., bez ohledu na to, zda tito lékaři podle počtu svých pracovních hodin podléhají služebnímu, disciplinárnímu a zaopatřovacímu řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny.

(1) Lékaři vnitřní služby jsou smluvní lékaři, kteří řídí a kontrolují zdravotní službu národního pojištění, po případě obstarávají určitý jim svěřený úsek této agendy nebo jinou interní agendu zdravotní služby (na př. posudkové prohlídky nemocných); pojištěnce (rodinné příslušníky) ošetřují jen výjimečně.

(2) Jsou to:

aa) zástupci ředitele zdravotní služby, lékařští přednostové odborů (oddělení);

b) jiní lékaři vnitřní služby, zejména;

a) ředitelé zdravotní služby Ústřední národní pojišťovny (ústředny), národních pojišťoven, okresních národních, pojišťoven;

cc) lékaři důvěrní (revisní, posudkoví) pro obor pojištění nemocenského (včetně péče o chrup a zvláštní léčebné péče) i pro obor pojištění důchodového (včetně odškodnění za pracovní úrazy).

bb) lékařští referenti;

(1) Ošetřujícími lékaři v zařízeních pojišťovny jsou, s výjimkou uvedenou v § 9, odst. 2, smluvní lékaři poskytující osobám, které na to vůči pojišťovně mají nárok, mimoústavní ošetřování (§ 27 zákona) v zařízeních, jejichž provoz jde na vrub pojišťovny.

(2) Jsou to:

a) vedoucí lékař ambulatoria, t. j. lékař, který odpovídá za koordinovaný provoz ambulatoria o nejméně pěti odborných odděleních, pokud jeho pracovní doba činí alespoň 36 hodin týdně;

b) přednosta oddělení ambulatoria, t. j lékař, jenž odpovídá za provoz nejvýše čtyř oddělení ambulatoria, pokud je tím zaměstnán alespoň 36 hodin týdně a je mu podřízen aspoň jeden současně pracující lékař;

c) ordinář ambulatoria, t. j. lékař, jenž odpovídá za provoz jednotlivého oddělení ambulatoria, avšak nesplňuje předpoklady uvedené pod. písmenem b);

d) lékaři, kteří jsou činni na jednotlivých odděleních ambulatoria pod řízením přednosty oddělení, po případě ordináře;

e) lékaři, kteří působí samostatně v ordinacích provozovaných pojišťovnou.

(3) Služební a platové podmínky lékařů s kvalifikací vysokoškolských učitelů, pokud vykonávají činnost podle odstavce 1 konsiliárně stanoví se individuální smlouvou, která vyžaduje schválení ústředny pojišťovny.

(1) Ošetřujícími závodními lékaři jsou lékaři, kteří jako smluvní lékaři poskytují pojištěncům určitých závodů mimoústavní ošetřování (kurativní péči) v ambulatoriích zřízených a provozovaných určitými závody především pro péči preventivní.

(2) Vedoucím lékařem závodního ambulatoria je lékař, jenž odpovídá za provoz ambulatoria, pokud je v něm zaměstnán alespoň 36 hodin týdně a jest mu podřízen alespoň jeden současně pracující lékař.

(1) Lékaři ústavní služby jsou smluvní lékaři v léčebných a ošetřovacích ústavech s lůžky (nemocnicích, porodnicích, sanatoriích, lázních, ozdravovnách a j.) provozovaných pojišťovnou, v nichž se poskytuje nemocným ústavní ošetřování a zvláštní léčebná péče (§§ 28 a 29 zákona) pod stálým lékařským dohledem. Není-li ústav provozován celoročně, budiž stanoveno služební smlouvou, zda a jakým způsobem bude použito služeb lékaře v době, kdy je ústav mimo provoz.

(2) Lékaři ústavní služby jsou:

a) řídící primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni vedením ústavu a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za provoz celého ústavu; v ústavech značného rozsahu, zejména jsou-li rozděleny na jednotlivá oddělení, obstarávají odpovědný lékařský dohled a vrchní řízení lékařské služby v ústavě, kdežto přímé vedení lékařské služby konají zpravidla jen na jednom oddělení;

b) vedoucí lékaři, t. j. lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni vedením ústavu menšího rozsahu (zpravidla bez oddělení) a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za jeho provoz; při tom není podmínkou, aby byli odbornými lékaři a aby v ústavě bydleli;

c) primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli v ústavech značného rozsahu pověřeni vedením oddělení nebo zvláštního úseku lékařské služby pod odpovědným dohledem a vrchním řízením řídícího primáře; primář zastupuje řídícího primáře ve vedení ústavu za jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění; je-li v ústavě jmenováno více primářů, určí pojišťovna na návrh řídícího primáře, v jakém pořadí jsou oprávněni jej zastupovati;

d) asistenti, t. j. odborní lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem lékařů uvedených pod písmenem a) až c) běžné lékařské práce a kteří skutečně trvale používají získaných odborných znalostí; je-li v ústavě jmenováno několik asistentů, určí pojišťovna, v jakém pořadí jsou oprávněni zastupovati lékaře pod písmenem a) až c);

e) sekundáři, t. j. lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem lékařů uvedených pod písmenem a) až d) běžné lékařské práce.

(3) Služební a platové podmínky ordinářů (konsiliárních lékařů), t. j. lékařů, kteří konají pro ústav svěřený již dozoru jiného lékaře, pro jeho určitou část nebo určitý úsek činnosti pravidelnou vyšetřovací nebo therapeutickou, po případě konsiliární službu, aniž odpovídají za celý ústav nebo jeho část, upravují se individuální smlouvou.

(1) Ošetřujícími lékaři, kteří působí ve vlastních ordinacích, jsou smluvní lékaři, jejichž prostřednictvím poskytuje pojišťovna oprávněným osobám mimoústavní ošetřování v ordinacích, jejichž provoz jde na vrub lékaře, a výjimečně též lékaři v případech uvedených v § 9. odst. 2.

b) odborní lékaři podle vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře, ve znění vládního nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 101 Sb. a odborní zubní lékaři podle vládního nařízení ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné praxe lékařské i pro obor zubního lékařství ve znění vládního nařízení ze dne 30. srpna 1946, č. 171 Sb., a podle vládního nařízení ze dne 3. června 1947, č. 97 Sb., jímž se prodlužuje lhůta stanovená v § 1, odst. 5 vládního nařízení č. 60/1936 Sb. (skupina VI.).

(2) Smluvními lékaři podle odstavce 1 jsou:

a) praktičtí lékaři (skupina V.),

(3) Ustanovení § 3, odst. 3 platí obdobně.

(1) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech spadajících pod různé skupiny podle §§ 1 až 6, řídí se každý z těchto poměrů předpisy platnými pro příslušnou skupinu, pokud není jinak stanoveno.

(2) Každý z těchto smluvních poměrů může býti zvlášť změněn nebo zrušen.

(1) Lékaři přijatí podle této vyhlášky konají službu;

a) v zařízeních nebo ze zařízení pojišťovny, jde-li o lékaře vnitřní služby (skupina I.);

b) v zařízeních nebo ze zařízení pojišťovny (skupina II.);

c) v závodních ambulatoriích (skupina III.);

d) v léčebných a ošetřovacích ústavech pojišťovny, jde-li o lékaře ústavní (skupina IV.);

ad b) a c): jde-li o lékaře, poskytující mimoústavní ošetřování.
e) ve vlastních ordinacích nebo z nich (skupina V. a VI.);

(2) Ústřední národní pojišťovna může k žádostí praktického nebo odborného lékaře doporučené příslušnou okresní národní pojišťovnou dáti zcela výjimečně souhlas k tomu, aby lékař pracující v zařízení pojišťovny byl posuzován jako lékař skupiny V. nebo VI

(3) Způsob, jakým má býti podle odstavce 1 služba konána, po případě po kterou dobu denně, určuje se smlouvou. Odpírá-li nastupující lékař přistoupiti na způsob výkonu služby nebo na dobu pojišťovnou navrženou, má pojišťovna právo postupovati podle § 196, odst. 1 zákona.

(4) Změnu ve smluvně upraveném způsobu výkonu služby nebo v jeho rozsahu může pojišťovna provésti, s výjimkou případů upravených v § 191, odst. 2 zákona, jen změnou smlouvy.

(1) Bude-li smluvně stanovena lékaři, působícímu v zařízení pojišťovny, pracovní doba alespoň na 36 hodin týdně, je lékař oprávněn požadovati, aby pojišťovna vykoupila použitelné zařízení jeho ordinace za cenu, kterou s ním dohodne, po případě, nedojde-li k dohodě, kterou stanoví znalec, t. j. zpravidla komise okresního národního výboru pro národní správy.

(2) Zaměstnává-li pojišťovna lékaře ve svých zařízeních po dobu kratší než 36 hodin týdně, je povinna na jeho žádost, pokud mu nemůže zvýšiti počet pracovních hodin na stanovenou dobu, přijmouti jej též jako ošetřujícího lékaře konajícího službu ve vlastní ordinaci, jsou-li dány předpoklady § 196, odst. 2 zákona.

(1) Pojišťovna přijímá lékaře do služeb, šetříc předpisů o řízení práce a o závodních zastupitelstvech zaměstnanců, v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 193 zákona).

(2) Lékaři mohou býti přijati do služeb pojišťovny jen s podmínkou, že mají nebo obdrží k výkonu praxe v příslušném místě (obvodě, závodu) povolení podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona č. 81/1948 Sb., pokud podle tohoto zákona jest povolení předepsáno.

(3) Dále musí lékař splňovati případné zvláštní podmínky stanovené pro jednotlivé skupiny v §§ 2 až 6 a v § 12.

(1) Pro přijímání lékařů, kteří mají zastávati místa ředitelů zdravotní služby podle §§ 164, 173 a 181 zákona, platí obdobně příslušné předpisy služebního řádu.

(2) Totéž platí i pro jiné lékaře, jejichž poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem.

(3) U lékařů uvedených v odstavci 1 pokládá se za splněnou podmínka vědomostí a schopností potřebných k výkonu služby, jestliže předloží doklady o tom, že mají nejméně osm let lékařské praxe, z toho tři roky povinného výcviku a alespoň dva roky činnosti ve vnitřní lékařské službě národního, po případě dřívějšího sociálního pojištění, a jde-li o uchazeče, kteří promovali po 1. lednu 1939, že s úspěchem poslouchali sociální lékařství na lékařské fakultě, pokud bylo přednášeno. Ústředna může na žádost podanou prostřednictvím pojišťovny podle § 190 zákona ve zvlášť odůvodněných případech od těchto podmínek upustiti.

(4) Uchazeči o místa jiných lékařů vnitřní služby [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou povinni vykázati kromě povinného výcviku ještě alespoň tři léta služby v postavení ošetřujícího lékaře pojišťovny. Ustanovení odstavce 3 o průkazu úspěšného absolvování sociálního lékařství a o dispensi platí obdobně.

(5) Závodní lékař může býti přijat do služeb pojišťovny pro výkon léčebné (kurativní) péče za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva sociální péče.

(6) Ústavní lékaři jsou povinni vykázati splnění předpokladů stanovených pro jednotlivé kategorie v § 5.

(7) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti po slyšení jednotné odborové organisace pro jednotlivé skupiny lékařů, zejména lékařů vnitřní služby, bližší podmínky přijetí.

c) lékaři, kteří byli uznáni vinnými v trestním (retribučním), kárném (očistném) řízení podle příslušných předpisů o potrestání trestných činů, po případě provinění proti státu, národu, národní cti atd., nebo kteří za očistného řízení ze služeb zaměstnavatele, u něhož se řízení vedlo, vystoupili;

a) lékaři, kteří byli trestním soudem pravoplatně odsouzeni pro zločin nebo, byť i podmíněně, pro trestné činy spáchané z pohnutek nízkých a nečestných, nebo ke ztrátě cti, pokud nebylo odsouzení zahlazeno;

b) lékaři, kteří byli propuštěni na základě disciplinárního řízení ze služeb úřadů nebo podniků státu, nebo ze služeb veřejnoprávních korporací a ústavů nebo samosprávy, nebo kteří za disciplinárního řízení z uvedených služeb vystoupili;

e) lékaři, jejichž způsobilost k právnímu jednání je omezena;

d) lékaři, kteří podléhali disciplinární pravomoci pojišťovny, jestliže byli pravoplatným nálezem příslušného disciplinárního orgánu ze služeb pojišťovny, po případě některého z jejích předchůdců, propuštěni nebo kteří za disciplinárního řízení ze služeb pojišťovny, resp. některého z jejích předchůdců vystoupili;

f) lékaři, kteří upadli do konkursu, nebo o jejichž jmění bylo zahájeno vyrovnávací řízení, pokud řízení trvá.

(1) Do služeb pojišťovny mohou býti přijati lékaři, kteří jsou příbuzní nebo sešvakření v řadě přímé vůbec, v řadě pobočné až do druhého stupně s jiným zaměstnancem pojišťovny, a lékaři, kteří jsou k nim v poměru manželském, jen za podmínky, že při svém služebním použití nepřijdou v poměr přímé nadřízenosti nebo podřízenosti nebo v poměr kontrolní mezi sebou.

(2) Žadatelé o přijetí do služeb pojišťovny jsou povinni oznámiti před přijetím příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr až po přijetí, je lékař povinen tuto okolnost ihned oznámiti.

(3) Lékař, který úmyslně zamlčel příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1, může býti ihned propuštěn bez výpovědní lhůty a jakékoliv náhrady.

(1) Lékaři se přijímají, s výjimkou § 196, odst. 2 zákona, na uvolněná nebo nově zřízená lékařská místa, pokud jejich obsazení nebude zajištěno přeložením lékaře. Přijetí se děje zpravidla na podkladě veřejné soutěže.

(2) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na místo, které je spojeno též s výkonem funkce pro státní správu zdravotní (příp. pro jiného nositele zdravotní péče), vypíše na toto místo soutěž zpravidla v dohodě se státní správou zdravotní (jiným nositelem zdravotní péče), při čemž podmínky přijetí jest určiti tak, aby vyhovovaly předpisům stanoveným pro výkon obojí služby. To platí obdobně i pro lékaře skupiny III., hodlá-li závodního lékaře přijmouti pojišťovna pro činnost kurativní a závod pro činnost preventivní; v tom případě vypíše pojišťovna soutěž společně se správou závodu.

(3) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na jiné místo, než jaké je uvedeno v odstavci 2, vypíše rovněž na toto místo soutěž, leč by pro přijetí přicházel v úvahu pouze jediný lékař, který má již povolení k výkonu praxe v příslušném obvodu (místě, závodu) podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(4) V případech, uvedených v odstavci 2 a 3 jest o vypsání soutěže vyrozuměti úřad, který vydává povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., s návrhem, aby případné žádosti o povolení výkonu praxe v tomto obvodu (místě, závodu) vrátil s pokynem, že se uchazeč má zúčastniti vypsané soutěže.

(5) Uchazeči, který podle výsledku soutěže má býti přijat, sdělí pojišťovna toto rozhodnutí s výhradou, že mu bude uděleno povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(6) Při rozhodování podle odstavce 1 mezi osobami, které vyhovují soutěžním podmínkám, přihlíží se přednostně:

b) k uchazečům, kteří vykazují lepší kvalifikaci, zejména delší předchozí službu pro národní (sociální) pojištění; jde-li však o obsazení místa ve větším městě nebo jeho okolí, mají při přibližně stejné kvalifikaci přednost uchazeči, kteří po delší dobu konali službu v odlehlejších venkovských obvodech.

a) k uchazečům, kteří splňují zákonné přednostní podmínky, zejména podle zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození,

(7) Je-li soutěžní řízení bezvýsledné, může pojišťovna přijmouti i lékaře, který se k soutěži včas nepřihlásil, pokud vyhovuje všeobecným i zvláštním podmínkám (§§ 11 a 12).

(8) O vypsaných soutěžích vyrozumí pojišťovna jednotnou odborovou organisaci zasláním opisu soutěžních podmínek.

(1) Není-li lékařská služba u pojišťovny řádně zajištěna, je pojišťovna oprávněna vyzvati lékaře vykonávajícího v obvodu okresní národní pojišťovny samostatně lékařskou praxi, k uzavření služební smlouvy. Nevyhoví-li lékař této výzvě, může pojišťovna postupovati podle § 196, odst. 1 zákona.

(2) Nelze-li obsaditi místo podle předchozích ustanovení, může pojišťovna požádati státní správu zdravotní, aby zajistila v příslušném místě lékařskou službu tím, že uloží některému lékaři (po absolvování alespoň prvního roku výcviku) výkon výcviku na tomto místě podle § 7 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb. a že jej zaváže k výkonu služby pro pojišťovnu za podmínek podle této vyhlášky.

(3) Není-li možno nebo vhodno použiti způsobu uvedeného v odstavci 1 a 2, protože výkon služby vyžaduje delší praxe nebo protože jde o místo odborného lékaře, požádá pojišťovna státní správu zdravotní, aby zajistila podle platných předpisů lékařskou službu v takovém místě.

(4) Je-li nezbytně nutno zajistiti výkon lékařské služby neodkladně, je pojišťovna bez ohledu na ustanovení §§ 11 až 17 oprávněna pověřiti některého svého lékaře dočasným výkonem této služby do té doby, než bude možno provésti obsazení podle předchozích ustanovení.

(1) O přijetí vyrozumí pojišťovna lékaře písemně a doručí mu výtisk této vyhlášky. Při tom určí den, kdy má lékař započíti s výkonem služby.

a) u lékařů skupiny I. až IV. druh a místo služby, dále pracovní dobu (stanovením pracovních hodin);

(2) Pojišťovna vydá lékaři do 14 dnů po nastoupení služby potvrzení o podstatných právech a povinnostech plynoucích ze sjednané smlouvy; potvrzení musí obsahovat alespoň ustanovení:

1. které územní organisační složce nebo kterému léčebnému ústavu které územní organisační složky je lékař přidělen;

2. pro kterou skupinu (§ 1, odst. 2) pojišťovna lékaře přijala, a to s dodatkem vyznačujícím:

3. zda se na lékaře vztahují předpisy služebního řádu (§ 1, odst. 3);

4. předpisy o služebních povinnostech lékaře;

5. předpisy o platových podmínkách s výpočtem služebních požitků u lékařů skupiny I. až IV. nebo s druhem platu u lékařů skupiny V. až VI.;

6. ustanovení o smluvní pokutě;

7. předpisy o zrušení smluvního poměru a výpovědní lhůtě (§§ 37 a násl.);

8. předpisy o rozhodování případných sporů vzniklých při provádění této vyhlášky a služební smlouvy.

b) u lékařů skupiny II. ještě dále s vyznačením, zda jde o lékaře praktického nebo odborného (odborného zubního);

c) u lékařů skupiny V. sídlo a zdravotní obvod;

d) u lékařů skupiny VI. sídlo a obor působnosti;

(3) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech (§ 7), jest o každém z těchto poměrů vydati potvrzení podle odstavce 2 zvláště.

(4) Vzorné potvrzení podle odstavce 2 vydá ústředna po slyšení jednotné odborové organisace.

(5) Ústředna (§§ 154 až 163 zákona) si může všeobecně nebo pro určité případy vyhraditi schválení smluv uzavíraných nižšími organisačními složkami.

(6) Opisem potvrzení podle odstavce 2 jest vždy vyrozuměti ústřednu jednotné odborové organisace.

(1) Lékaři jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou povinni osvojiti si znalost všeobecných předpisů, jakož i zvláštních instrukcí vydaných pro příslušný služební obor a jsou odpovědni za jejich bedlivé a přesné zachovávání; jsou povinni dbáti písemných, i ústních příkazů svých představených, vykonávati službu poctivě, pozorně, horlivě a nestranně a hájiti zájmy národního pojištění podle nejlepšího vědomí a svědomí. Domnívá-li se lékař, že příkaz daný mu jeho představeným je v rozporu s platnými právními nebo služebními předpisy (směrnicemi), je povinen upozorniti na to představeného, který tento příkaz dal. Trvá-li představený na provedení příkazu, je lékař povinen žádati o vydání příkazu písemného a předložiti pak věc vyššímu představenému. Dá-li takový příkaz vyšší představený, je lékař rovněž povinen žádati o vydání písemného příkazu.

(2) Představení jsou povinni dbáti, aby služební povinnosti byly řádně vykonávány, aby byly dodržovány platné předpisy a aby se s nimi také seznámili zaměstnanci jim přidělení. Dozírají na dodržování služební doby, chování zaměstnanců a výkon služby. Jsou povinni zachovávati nestrannost a spravedlnost ve svém rozhodování, míti na zřeteli zájem národního pojištění, dbáti oprávněných zájmů pojištěnců, býti rádci a pomocníky zaměstnanců, starati se o pracovní soudržnost a příznivé pracovní podmínky a především organisovati iniciativně služba tak, aby se zřetelem na všechny zásady hospodárnosti bylo docíleno nejlepších pracovních výsledků.

(3) Lékaři jsou povinni oznámiti zjištěné nesprávnosti ve službě neprodleně beze zření k osobě, která se jich dopustila, svému bezprostřednímu představenému, týká-li se to představeného, vyššímu představenému.

(4) Lékaři jsou oprávněni činiti podání a návrhy přímo správě Ústřední národní pojišťovny i její organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, vyjma osobních záležitostí. Podání lékařovo v osobních záležitostech, určené správě Ústřední národní pojišťovny, po případě její územní organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, musí býti učiněno prostřednictvím lékařova představeného, který je povinen předložiti je se svým vyjádřením do 14 dnů správě příslušné organisační složky. Podání týkající se představeného, nemusí býti podáno jeho, prostřednictvím.

(5) Lékař je povinen do 8 dnů oznámiti pojišťovně (§ 20) své stálé bydliště a každou jeho změnu, dále všechny rozhodné změny osobních poměrů (ztrátu státního občanství, sňatek, rozvod, rozluku, narození dítěte, úmrtí manželky nebo dítěte a pod.).

(6) Za představeného ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4 se u lékařů působících ve vlastních ordinacích pokládá ředitel zdravotní služby.

(1) Ošetřující lékaři (skupina II. až VI.) jsou vedle služebních povinností uložených v § 21 a dále v §§ 23 a násl. zavázáni též zachovávati veškerá příslušná ustanoveni léčebného řádu (včetně směrnic k jeho provedení), zejména předpisy uvedená dále v odstavcích 2 až 11.

(2) Lékař je povinen za podmínek zákona a léčebného řádu poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc (dále jen „oprávněné osoby“), potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Oprávněné osoby nesmějí požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecným: směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(3) Lékaři jsou povinni konati vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni prováděti sami veškeré výkony, které má vykonávati lékař, pokud není nutno, aby tyto výkony byly provedeny výlučně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy proto, že jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal oprávněnou osobu do léčení, nesmí ji přesunovat k praktickému lékaři jen za účelem provádění výkonu. Toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(4) Lékař může ošetření odepříti, s výjimkou případu první pomoci, oprávněné osobě výlučně z vážných důvodů tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní, pokud je toho třeba, opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(5) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty, tedy v rámci platů touto vyhláškou stanovených, tiskopisy, které po slyšení jednotné odborové organisace pojišťovna vydala, aby mohla plniti své úkoly, zejména pokud jde o uplatňování dávek. Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala nebo které podle platných předpisů a vydaných směrnic mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni ve svých čekárnách vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.

(6) Lékař nesmí nemocnému ani jiné třetí osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu. Svůj výrok (posudek) o pracovní neschopnosti jest však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(7) Lékař, který zjistil u pojištěnce pracovní neschopnost, je povinen učiniti o tom neodkladně hlášení pojišťovně podle předpisů léčebného řádu.

(8) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(9) Lékař není oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření oprávněných osob, za jejich vyšetření, lékařské úkony, jakož i za použitý materiál a pod., za něž je pojišťovnou placen. Při styku s oprávněnými osobami je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystríhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(10) Zjistí-li lékař, že oprávněná osoba nedbá povinností uložených jí podle léčebného řádu, hlásí to pojišťovně.

(11) Lékař podává po osobním vyšetření návrhy (předpisy) ha dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavuje potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost i úplnost svých údajů a je povinen nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékař vystavuje, musí býti opatřeny jeho razítkem a podpisem.

(1) O všech záležitostech, jež se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu národního pojištění nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodu veřejného zájmu vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávati úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových záležitostech učiniti oznámení. Revisním orgánům k tomu určeným jsou však lékaři povinni podávati vysvětlení a předkládati doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Ústřední národní pojišťovna nebo národní pojišťovna může pro určitý případ, zejména jde-li o zájem veřejný, zprostiti lékaře povinnosti zachovati úřední tajemství.

(3) Povinnost mlčelivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(4) Lékařům se zapovídá projevovati mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(5) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(6) Lékaři mohou konati veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovati pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, pokud tím není dotčen zájem národního pojištění nebo jiný zájem veřejný.

(7) Ustanovení o mlčelivosti nelze považovati za omezení povinnosti lékaře podle § 21, odst. 3.

(1) Lékaři se nemohou zúčastniti jednání a rozhodování ve věcech týkajících se jich samých, jejich manželek (manželů), družek (druhů), snoubenek (snoubenců), bývalých manželek a družek (bývalých manželů a druhů), poručníků, poručenců, osvojitelů, osvojenců, opatrovanců, pěstounů a schovanců nebo osob s nimi příbuzných nebo sešvakřených v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné až do třetího stupně, zejména se pak nemohou zúčastniti jednání a rozhodování o zadání dodávek nebo prací osobám shora uvedeným nebo podnikům, na jejichž správě mají oni sami nebo uvedené osoby účast.

(2) Lékaři, jejich manželky (manželé) a osoby s nimi spřízněné nebo sešvakřené v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné do třetího stupně, jsou vyloučeni z účasti na dodávkách nebo provádění prací pro národní pojištění a jeho zařízení vůbec, leč by se výdaje Ústřední národní pojišťovny prokazatelně a očividně touto dodávkou nebo prací podstatně snížily v porovnání s výdaji, které by jinak vznikly zadáním dodávky nebo prací osobě jiné.

(3) Lékaři jsou povinni i vůči osobám, s nimiž jsou pouze v přátelském, nikoliv příbuzenském poměru, vyvarovati se ve svém úředním jednání všeho, co by bylo na úkor nestranného postupu.

(1) Lékaři jsou povinni přesně dodržovati pracovní dobu (ordinační hodiny). Běžnou službu v zařízeních pojišťovny (včetně případného pravidelného výkonu návštěv z těchto zařízení) a léčebných ústavech jest obstarávati ve služební době, v níž má lékař vyřizovati výhradně služební záležitosti. Vyžaduje-li toho zájem služby, jsou smluvní lékaři povinni pracovati z nařízení svých představených i v době mimoslužební.

(2) Placenou práci nad smluvený počet pracovních hodin nebo přes čas v odůvodněných a nutných případech za předem stanovenou odměnu nařizuje správa pojišťovny, v naléhavých případech pak představený. Směrnicemi Ústřední národní pojišťovny mohou býti upraveny podmínky výkonu placené práce přes čas odchylně.

(1) Nemůže-li lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostaviti se do služby (konati službu ve své ordinaci), jest povinen bez odkladu uvědomiti o tom pojišťovnu a na její vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázati. V případě nemoci je povinen podrobiti se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud se v tomto případě nevztahují na lékařku ustanovení služebního řádu.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství přesahující dobu podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud nejde o nemoc podle odstavce 1, může býti smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby z důvodů mateřství jest lékařka povinna oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékařky v době přerušení služby platí ustanovení § 90.

(1) Po dobu branné povinnosti zůstává služební poměr včetně případných peněžitých požitků zachován podle zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

(2) Lékař je povinen neprodleně hlásiti povolání k branné službě. O zastoupení lékaře v době branné služby platí ustanovení § 90.

(1) Nejsou-li dále pro jednotlivé skupiny stanoveny podmínky přísnější, nesmějí lékaři kromě služby pro pojišťovnu provozovati žádné zaměstnání, které by jim mohlo překážeti v úplném a přesném plnění služebních povinností nebo které by mohlo vzbuzovati domněnku podjatosti ve výkonu služby, nebo které by se mohlo příčiti zájmu národního pojištění.

(2) Každé mimoslužební zaměstnání budiž neprodleně hlášeno pojišťovně.

(1) Lékaři skupiny I. až IV., pokud podléhají služebnímu řádu, nesmějí bez svolení pojišťovny vykonávati jakékoliv jiné zaměstnání nebo přijmouti jiné místo (§ 29 zák. č. 154/1934 Sb.).

(2) Ústřední národní pojišťovna rozhodne do 15 dnů o tom, zda vedlejší zaměstnání je slučitelné se zájmy národního pojištění. Nerozhodne-li do uvedené lhůty, má se za to, že byl souhlas k vedlejšímu zaměstnání udělen; Ústřední národní pojišťovna má však právo kdykoliv svůj souhlas odvolati.

(1) Disciplinárních předpisů služebního řádu jest použiti obdobně na všechny smluvní lékaře skupiny I. až IV., i když se na ně tento řád nevztahuje.

(2) Jestliže se dopustí lékaři skupiny V. a VI. porušení povinností v případech odstavce 1, má jejich představený právo uděliti jim napomenutí, po případě výstrahu, s výjimkou případů, kdy podle § 97 jest možno uložiti smluvní pokutu. Napomenutí, po případě výstrahu možno uložiti bez újmy následků stanovených v §§ 95 a 96.

(1) Lékaře, jejichž služební poměr podle § 1, odst. 3 se řídí služebním řádem, může pojišťovna služebně přidělovati, po případě překládati podle § 191 zákona. Pokud pro nové služební určení lékaře je třeba povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., jest rozhodnutí o přeložení podmíněno udělením tohoto povolení.

(2) Překládání lékařů jest přípustné v mezích ustanovení § 9, odst. 4.

b) smrtí lékaře;

(1) Služební poměr podle této vyhlášky skončí samočinně:

(2) Služební poměr může býti rozvázán jednou nebo druhou stranou:

a) uplynutím lhůty, byl-li sjednán na určitý čas;

c) odnětím povolení k výkonu lékařské praxe podle § 8 zákona č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.;

d) ztrátou oprávnění k výkonu lékařské praxe podle jiných předpisů.

a) jde li o lékaře, jejichž služební poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem, podle předpisů tohoto řádu;

b) jde-li o ostatní lékaře skupiny I. až IV., podle předpisů §§ 31 až 45 zák. č. 154/1934 Sb. o soukromných zaměstnancích, pokud nejsou v dalším pro lékaře ustanovení příznivější.

2. dopustí-li se trestného činu proti pojišťovně (jejím orgánům) nebo při výkonu služby proti oprávněným osobám;

a) bez výpovědi:

2. byl-li pravoplatně odsouzen trestním soudem pro čin spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných nebo čestnou radou lékařské komory pro hrubý přečin proti cti a vážnosti lékařského stavu.

1. je-li lékař neschopen konati službu, zejména stane-li se pro tuto službu invalidním;

3. dopustí-li se podle pravoplatného nálezu trestního soudu nebo čestné rady lékařské komory zavinění při výkonu svého povolání.

1. dopustí-li se lékař jednání, pro které se jeví nehodným důvěry pojišťovny tím, že si dá poskytnouti neoprávněné prospěchy, nebo že se dopustí jednání uvedených v § 97;

(1) Pojišťovnou může býti zrušen služební poměr s ošetřujícím lékařem z těchto důvodů:

(2) Pojišťovna zruší služební poměr s ošetřujícím lékařem z těchto důvodů:

1. stane-li se neschopným konati službu nebo nemůže-li ji dále konati bez újmy pro své zdraví;

2. nedostojí-li pojišťovna svým platovým povinnostem vůči lékaři do tří měsíců po splatnosti, ač byla o zaplacení třikráte písemně upomenuta;

3. poskytne-li pojišťovna lékaři nedostatečnou nebo nezdravou stravu nebo nezdravý byt, jsou-li tyto požitky smluveny, nebo porušuje-li jiná podstatná ustanovení smlouvy;

4. zdráhá-li se pojišťovna vyhověti zákonným povinnostem na ochranu života nebo zdraví lékaře;

5. dopustí-li se orgán pojišťovny vůči lékaři trestného činu.

b) výpovědí:

b) pro jiné vážné a opětované porušování povinností, plynoucích ze služebního poměru;

c) i bez těchto důvodů, je-li v obvodu okresní národní pojišťovny jinak dostatečně postaráno o lékařskou službu pro oprávněné osoby ve smyslu jednotného plánu zdravotní péče.

(4) Ustanovení § 90, odst. 4 a 5 platí při skončení služebního poměru obdobně.

(3) Výpověď i ze však dáti účinně:

(2) Výpověď lze dáti ve lhůtách stanovených v § 31, odst. 2 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích.

(1) Služební poměr může býti zrušen [s výjimkou případů uvedených v § 37, odst. 1, písm. a)] odůvodněnou výpovědí, při zachování předpisů o řízení práce a závodních zastupitelstvech zaměstnanců podle dalších ustanovení.

a) z důvodů, pro které je přípustné předčasné zrušení služebního poměru podle §§ 38 až 40;

(1) Zrušením služebního poměru pozbývá lékař vůči Ústřední národní pojišťovně všech práv a nároků vyplývajících ze služebního poměru pro něj i jeho rodinné příslušníky.

(2) Lékař je povinen při skončení služebního poměru řádně odevzdati službu, vrátiti služební pomůcky a instrukce, spisy, knihy nebo jiné předměty, které mu byly k služební potřebě přiděleny a splniti všechny peněžní závazky vůči Ústřední národní pojišťovně.

(3) Lékař obývající služební byt je povinen při zrušení služebního poměru odstěhovati se z tohoto bytu dnem zrušení služebního poměru. V případech zvláštního zřetele hodných možno zaměstnanci povoliti k vystěhování odklad na dobu tří měsíců.