(1) Nemůže-li lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostaviti se do služby (konati službu ve své ordinaci), jest povinen bez odkladu uvědomiti o tom pojišťovnu a na její vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázati. V případě nemoci je povinen podrobiti se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud se v tomto případě nevztahují na lékařku ustanovení služebního řádu.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství přesahující dobu podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud nejde o nemoc podle odstavce 1, může býti smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby z důvodů mateřství jest lékařka povinna oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékařky v době přerušení služby platí ustanovení § 90.