Povinnosti lékařů.

(1) Lékaři jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou povinni osvojiti si znalost všeobecných předpisů, jakož i zvláštních instrukcí vydaných pro příslušný služební obor a jsou odpovědni za jejich bedlivé a přesné zachovávání; jsou povinni dbáti písemných, i ústních příkazů svých představených, vykonávati službu poctivě, pozorně, horlivě a nestranně a hájiti zájmy národního pojištění podle nejlepšího vědomí a svědomí. Domnívá-li se lékař, že příkaz daný mu jeho představeným je v rozporu s platnými právními nebo služebními předpisy (směrnicemi), je povinen upozorniti na to představeného, který tento příkaz dal. Trvá-li představený na provedení příkazu, je lékař povinen žádati o vydání příkazu písemného a předložiti pak věc vyššímu představenému. Dá-li takový příkaz vyšší představený, je lékař rovněž povinen žádati o vydání písemného příkazu.

(2) Představení jsou povinni dbáti, aby služební povinnosti byly řádně vykonávány, aby byly dodržovány platné předpisy a aby se s nimi také seznámili zaměstnanci jim přidělení. Dozírají na dodržování služební doby, chování zaměstnanců a výkon služby. Jsou povinni zachovávati nestrannost a spravedlnost ve svém rozhodování, míti na zřeteli zájem národního pojištění, dbáti oprávněných zájmů pojištěnců, býti rádci a pomocníky zaměstnanců, starati se o pracovní soudržnost a příznivé pracovní podmínky a především organisovati iniciativně služba tak, aby se zřetelem na všechny zásady hospodárnosti bylo docíleno nejlepších pracovních výsledků.

(3) Lékaři jsou povinni oznámiti zjištěné nesprávnosti ve službě neprodleně beze zření k osobě, která se jich dopustila, svému bezprostřednímu představenému, týká-li se to představeného, vyššímu představenému.

(4) Lékaři jsou oprávněni činiti podání a návrhy přímo správě Ústřední národní pojišťovny i její organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, vyjma osobních záležitostí. Podání lékařovo v osobních záležitostech, určené správě Ústřední národní pojišťovny, po případě její územní organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, musí býti učiněno prostřednictvím lékařova představeného, který je povinen předložiti je se svým vyjádřením do 14 dnů správě příslušné organisační složky. Podání týkající se představeného, nemusí býti podáno jeho, prostřednictvím.

(5) Lékař je povinen do 8 dnů oznámiti pojišťovně (§ 20) své stálé bydliště a každou jeho změnu, dále všechny rozhodné změny osobních poměrů (ztrátu státního občanství, sňatek, rozvod, rozluku, narození dítěte, úmrtí manželky nebo dítěte a pod.).

(6) Za představeného ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4 se u lékařů působících ve vlastních ordinacích pokládá ředitel zdravotní služby.

(1) Ošetřující lékaři (skupina II. až VI.) jsou vedle služebních povinností uložených v § 21 a dále v §§ 23 a násl. zavázáni též zachovávati veškerá příslušná ustanoveni léčebného řádu (včetně směrnic k jeho provedení), zejména předpisy uvedená dále v odstavcích 2 až 11.

(2) Lékař je povinen za podmínek zákona a léčebného řádu poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc (dále jen „oprávněné osoby“), potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Oprávněné osoby nesmějí požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecným: směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(3) Lékaři jsou povinni konati vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni prováděti sami veškeré výkony, které má vykonávati lékař, pokud není nutno, aby tyto výkony byly provedeny výlučně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy proto, že jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal oprávněnou osobu do léčení, nesmí ji přesunovat k praktickému lékaři jen za účelem provádění výkonu. Toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(4) Lékař může ošetření odepříti, s výjimkou případu první pomoci, oprávněné osobě výlučně z vážných důvodů tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní, pokud je toho třeba, opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(5) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty, tedy v rámci platů touto vyhláškou stanovených, tiskopisy, které po slyšení jednotné odborové organisace pojišťovna vydala, aby mohla plniti své úkoly, zejména pokud jde o uplatňování dávek. Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala nebo které podle platných předpisů a vydaných směrnic mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni ve svých čekárnách vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.

(6) Lékař nesmí nemocnému ani jiné třetí osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu. Svůj výrok (posudek) o pracovní neschopnosti jest však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(7) Lékař, který zjistil u pojištěnce pracovní neschopnost, je povinen učiniti o tom neodkladně hlášení pojišťovně podle předpisů léčebného řádu.

(8) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(9) Lékař není oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření oprávněných osob, za jejich vyšetření, lékařské úkony, jakož i za použitý materiál a pod., za něž je pojišťovnou placen. Při styku s oprávněnými osobami je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystríhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(10) Zjistí-li lékař, že oprávněná osoba nedbá povinností uložených jí podle léčebného řádu, hlásí to pojišťovně.

(11) Lékař podává po osobním vyšetření návrhy (předpisy) ha dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavuje potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost i úplnost svých údajů a je povinen nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékař vystavuje, musí býti opatřeny jeho razítkem a podpisem.

(1) O všech záležitostech, jež se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu národního pojištění nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodu veřejného zájmu vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávati úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových záležitostech učiniti oznámení. Revisním orgánům k tomu určeným jsou však lékaři povinni podávati vysvětlení a předkládati doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Ústřední národní pojišťovna nebo národní pojišťovna může pro určitý případ, zejména jde-li o zájem veřejný, zprostiti lékaře povinnosti zachovati úřední tajemství.

(3) Povinnost mlčelivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(4) Lékařům se zapovídá projevovati mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(5) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(6) Lékaři mohou konati veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovati pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, pokud tím není dotčen zájem národního pojištění nebo jiný zájem veřejný.

(7) Ustanovení o mlčelivosti nelze považovati za omezení povinnosti lékaře podle § 21, odst. 3.

(1) Lékaři se nemohou zúčastniti jednání a rozhodování ve věcech týkajících se jich samých, jejich manželek (manželů), družek (druhů), snoubenek (snoubenců), bývalých manželek a družek (bývalých manželů a druhů), poručníků, poručenců, osvojitelů, osvojenců, opatrovanců, pěstounů a schovanců nebo osob s nimi příbuzných nebo sešvakřených v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné až do třetího stupně, zejména se pak nemohou zúčastniti jednání a rozhodování o zadání dodávek nebo prací osobám shora uvedeným nebo podnikům, na jejichž správě mají oni sami nebo uvedené osoby účast.

(2) Lékaři, jejich manželky (manželé) a osoby s nimi spřízněné nebo sešvakřené v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné do třetího stupně, jsou vyloučeni z účasti na dodávkách nebo provádění prací pro národní pojištění a jeho zařízení vůbec, leč by se výdaje Ústřední národní pojišťovny prokazatelně a očividně touto dodávkou nebo prací podstatně snížily v porovnání s výdaji, které by jinak vznikly zadáním dodávky nebo prací osobě jiné.

(3) Lékaři jsou povinni i vůči osobám, s nimiž jsou pouze v přátelském, nikoliv příbuzenském poměru, vyvarovati se ve svém úředním jednání všeho, co by bylo na úkor nestranného postupu.

(1) Lékaři jsou povinni přesně dodržovati pracovní dobu (ordinační hodiny). Běžnou službu v zařízeních pojišťovny (včetně případného pravidelného výkonu návštěv z těchto zařízení) a léčebných ústavech jest obstarávati ve služební době, v níž má lékař vyřizovati výhradně služební záležitosti. Vyžaduje-li toho zájem služby, jsou smluvní lékaři povinni pracovati z nařízení svých představených i v době mimoslužební.

(2) Placenou práci nad smluvený počet pracovních hodin nebo přes čas v odůvodněných a nutných případech za předem stanovenou odměnu nařizuje správa pojišťovny, v naléhavých případech pak představený. Směrnicemi Ústřední národní pojišťovny mohou býti upraveny podmínky výkonu placené práce přes čas odchylně.

(1) Nemůže-li lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostaviti se do služby (konati službu ve své ordinaci), jest povinen bez odkladu uvědomiti o tom pojišťovnu a na její vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázati. V případě nemoci je povinen podrobiti se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud se v tomto případě nevztahují na lékařku ustanovení služebního řádu.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství přesahující dobu podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud nejde o nemoc podle odstavce 1, může býti smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby z důvodů mateřství jest lékařka povinna oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékařky v době přerušení služby platí ustanovení § 90.

(1) Po dobu branné povinnosti zůstává služební poměr včetně případných peněžitých požitků zachován podle zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

(2) Lékař je povinen neprodleně hlásiti povolání k branné službě. O zastoupení lékaře v době branné služby platí ustanovení § 90.