(1) O všech záležitostech, jež se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu národního pojištění nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodu veřejného zájmu vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávati úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových záležitostech učiniti oznámení. Revisním orgánům k tomu určeným jsou však lékaři povinni podávati vysvětlení a předkládati doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Ústřední národní pojišťovna nebo národní pojišťovna může pro určitý případ, zejména jde-li o zájem veřejný, zprostiti lékaře povinnosti zachovati úřední tajemství.

(3) Povinnost mlčelivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(4) Lékařům se zapovídá projevovati mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(5) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(6) Lékaři mohou konati veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovati pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, pokud tím není dotčen zájem národního pojištění nebo jiný zájem veřejný.

(7) Ustanovení o mlčelivosti nelze považovati za omezení povinnosti lékaře podle § 21, odst. 3.