(1) Kmenové jmění národního podniku rovná se součtu bilančních hodnot jeho investic a trvale nutných zásob. Výjimky z této zásady povoluje a přiměřenost rozsahu trvale nutných zásob určuje pro jednotlivé průmyslové obory, po případě pro národní podniky, věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, přihlížeje při tom k hospodářské odůvodněnosti.